ശ്രീമദ്വാല്മീകീയ രാമായണേ അരണ്യകാണ്ഡമ് ।
അഥ ഷട്ഷഷ്ടിതമസ്സര്ഗഃ ।
തം തഥാ ശോകസന്തപ്തം വിലപന്തമനാഥവത് ।
മോഹേന മഹതാവിഷ്ടം പരിദ്യൂനമചേതനമ് ॥ 1 ॥
തതസ്സൌമിത്രിരാശ്വാസ്യ മുഹൂര്താദിവ ലക്ഷ്മണഃ ।
രാമം സമ്ബോധയാമാസ ചരണൌ ചാഭിപീഡയന് ॥ 2 ॥
മഹതാ തപസാ രാമ മഹതാ ചാപി കര്മണാ ।
രാജ്ഞാ ദശരഥേനാസി ലബ്ധോഽമൃതമിവാമരൈഃ ॥ 3 ॥
തവ ചൈവ ഗുണൈര്ബദ്ധസ്ത്വദ്വിയോഗാന്മഹീപതിഃ ।
രാജാ ദേവത്വമാപന്നോ ഭരതസ്യ യഥാശ്രുതമ് ॥ 4 ॥
യദി ദുഃഖമിദം പ്രാപ്തം കാകുത്സ്ഥ ന സഹിഷ്യസേ ।
പ്രാകൃതശ്ചാല്പസത്ത്വശ്ച ഇതരഃ കസ്സഹിഷ്യതി ॥ 5 ॥
ദുഃഖിതോ ഹി ഭവാന്ലോകാംസ്തേജസാ യദി ധക്ഷ്യതേ ।
ആര്താഃ പ്രജാ നരവ്യാഘ്ര ക്വ നു യാസ്യന്തി നിര്വൃതിമ് ॥ 6 ॥
ലോകസ്വഭാവ ഏവൈഷ യയാതിര്നഹുഷാത്മജഃ ।
ഗതശ്ശക്രേണ സാലോക്യമനയസ്തം സമസ്പൃശത് ॥ 7 ॥
മഹര്ഷിര്യോ വസിഷ്ഠസ്തു യഃ പിതുര്നഃ പുരോഹിതഃ ।
അഹ്നാ പുത്രശതം ജജ്ഞേ തഥൈവാസ്യ പുനര്ഹതമ് ॥ 8 ॥
യാ ചേയം ജഗതാം മാതാ ദേവീ ലോകനമസ്കൃതാ ।
അസ്യാശ്ച ചലനം ഭൂമേര്ദൃശ്യതേ സത്യസംശ്രവ ॥ 9 ॥
യൌ ധര്മൌ ജഗതാം നേത്രൌ യത്ര സര്വം പ്രതിഷ്ഠിതമ് ।
ആദിത്യചന്ദ്രൌ ഗ്രഹണമഭ്യുപേതൌ മഹാബലൌ ॥ 10 ॥
സുമഹാന്ത്യപി ഭൂതാനി ദേവാശ്ച പുരുഷര്ഷഭ ।
ന ദൈവസ്യ പ്രമുഞ്ചന്തി സര്വഭൂതാനി ദേഹിനഃ ॥ 11 ॥
ശക്രാദിഷ്വപി ദേവേഷു വര്തമാനൌ നയാനയൌ ।
ശ്രൂയേതേ നരശാര്ദൂല ന ത്വം ശോചിതുമര്ഹസി ॥ 12 ॥
നഷ്ടായാമപി വൈദേഹ്യാം ഹൃതായാമപി ചാനഘ ശോചിതും നാര്ഹസേ വീര യഥാന്യഃ പ്രാകൃതസ്തഥാ ॥ 13 ॥
ത്വവ്ദിധാ ന ഹി ശോചന്തി സതതം സത്യദര്ശിനഃ ।
സുമഹത്സ്വപി കൃച്ഛ്രേഷു രാമാനിര്വിണ്ണദര്ശനാഃ ॥ 14 ॥
തത്ത്വതോ ഹി നരശ്രേഷ്ഠ ബുദ്ധ്യാ സമനുചിന്തയ ।
ബുധ്ദ്യാ യുക്താ മഹാപ്രാജ്ഞാ വിജാനന്തി ശുഭാശുഭേ ॥ 15 ॥
അദൃഷ്ടഗുണദോഷാണാമധ്രുവാണാം തു കര്മണാമ് ।
നാന്തരേണ ക്രിയാം തേഷാം ഫലമിഷ്ടം പ്രവര്തതേ ॥ 16 ॥
ത്വമേവ ഹി പുരാ രാമ മാമേവം ബഹുശോഽന്വശാഃ ।
അനുശിഷ്യാദ്ധി കോ നു ത്വാമപി സാക്ഷാദ്ബൃഹസ്പതിഃ ॥ 17 ॥
ബുദ്ധിശ്ച തേ മഹാപ്രാജ്ഞ ദേവൈരപി ദുരന്വയാ ।
ശോകേനാഭിപ്രസുപ്തം തേ ജ്ഞാനം സമ്ബോധയാമ്യഹമ് ॥ 18 ॥
ദിവ്യം ച മാനുഷം ച ത്വമാത്മനശ്ച പരാക്രമമ് ।
ഇക്ഷ്വാകുവൃഷഭാവേക്ഷ്യ യതസ്വ ദ്വിഷതാം വധേ ॥ 19 ॥
കിം തേന സര്വനാശേന കൃതേന പുരുഷര്ഷഭ ।
തമേവ ത്വം രിപും പാപം വിജ്ഞായോദ്ധര്തുമര്ഹസി ॥ 20 ॥
ഇത്യാര്ഷേ ശ്രീമദ്രാമായണേ വാല്മീകീയ ആദികാവ്യേ അരണ്യകാണ്ഡേ ഷട്ഷഷ്ടിതമസ്സര്ഗഃ ॥
Roman (IAST) Transliteration
śrīmadvālmīkīya rāmāyaṇe araṇyakāṇḍam |
atha ṣaṭṣaṣṭitamassargaḥ |
taṃ tathā śokasantaptaṃ vilapantamanāthavat |
mohena mahatāviṣṭaṃ paridyūnamacetanam || 1 ||
tatassaumitrirāśvāsya muhūrtādiva lakṣmaṇaḥ |
rāmaṃ sambodhayāmāsa caraṇau cābhipīḍayan || 2 ||
mahatā tapasā rāma mahatā cāpi karmaṇā |
rājñā daśarathenāsi labdho'mṛtamivāmaraiḥ || 3 ||
tava caiva guṇairbaddhastvadviyogānmahīpatiḥ |
rājā devatvamāpanno bharatasya yathāśrutam || 4 ||
yadi duḥkhamidaṃ prāptaṃ kākutstha na sahiṣyase |
prākṛtaścālpasattvaśca itaraḥ kassahiṣyati || 5 ||
duḥkhito hi bhavānlokāṃstejasā yadi dhakṣyate |
ārtāḥ prajā naravyāghra kva nu yāsyanti nirvṛtim || 6 ||
lokasvabhāva evaiṣa yayātirnahuṣātmajaḥ |
gataśśakreṇa sālokyamanayastaṃ samaspṛśat || 7 ||
maharṣiryo vasiṣṭhastu yaḥ piturnaḥ purohitaḥ |
ahnā putraśataṃ jajñe tathaivāsya punarhatam || 8 ||
yā ceyaṃ jagatāṃ mātā devī lokanamaskṛtā |
asyāśca calanaṃ bhūmerdṛśyate satyasaṃśrava || 9 ||
yau dharmau jagatāṃ netrau yatra sarvaṃ pratiṣṭhitam |
ādityacandrau grahaṇamabhyupetau mahābalau || 10 ||
sumahāntyapi bhūtāni devāśca puruṣarṣabha |
na daivasya pramuñcanti sarvabhūtāni dehinaḥ || 11 ||
śakrādiṣvapi deveṣu vartamānau nayānayau |
śrūyete naraśārdūla na tvaṃ śocitumarhasi || 12 ||
naṣṭāyāmapi vaidehyāṃ hṛtāyāmapi cānagha śocituṃ nārhase vīra yathānyaḥ prākṛtastathā || 13 ||
tvavdidhā na hi śocanti satataṃ satyadarśinaḥ |
sumahatsvapi kṛcchreṣu rāmānirviṇṇadarśanāḥ || 14 ||
tattvato hi naraśreṣṭha buddhyā samanucintaya |
budhdyā yuktā mahāprājñā vijānanti śubhāśubhe || 15 ||
adṛṣṭaguṇadoṣāṇāmadhruvāṇāṃ tu karmaṇām |
nāntareṇa kriyāṃ teṣāṃ phalamiṣṭaṃ pravartate || 16 ||
tvameva hi purā rāma māmevaṃ bahuśo'nvaśāḥ |
anuśiṣyāddhi ko nu tvāmapi sākṣādbṛhaspatiḥ || 17 ||
buddhiśca te mahāprājña devairapi duranvayā |
śokenābhiprasuptaṃ te jñānaṃ sambodhayāmyaham || 18 ||
divyaṃ ca mānuṣaṃ ca tvamātmanaśca parākramam |
ikṣvākuvṛṣabhāvekṣya yatasva dviṣatāṃ vadhe || 19 ||
kiṃ tena sarvanāśena kṛtena puruṣarṣabha |
tameva tvaṃ ripuṃ pāpaṃ vijñāyoddhartumarhasi || 20 ||
ityārṣe śrīmadrāmāyaṇe vālmīkīya ādikāvye araṇyakāṇḍe ṣaṭṣaṣṭitamassargaḥ ||
Sanskrit — Devanagari (original)
श्रीमद्वाल्मीकीय रामायणे अरण्यकाण्डम् ।
अथ षट्षष्टितमस्सर्गः ।
तं तथा शोकसन्तप्तं विलपन्तमनाथवत् ।
मोहेन महताविष्टं परिद्यूनमचेतनम् ॥ 1 ॥
ततस्सौमित्रिराश्वास्य मुहूर्तादिव लक्ष्मणः ।
रामं सम्बोधयामास चरणौ चाभिपीडयन् ॥ 2 ॥
महता तपसा राम महता चापि कर्मणा ।
राज्ञा दशरथेनासि लब्धोऽमृतमिवामरैः ॥ 3 ॥
तव चैव गुणैर्बद्धस्त्वद्वियोगान्महीपतिः ।
राजा देवत्वमापन्नो भरतस्य यथाश्रुतम् ॥ 4 ॥
यदि दुःखमिदं प्राप्तं काकुत्स्थ न सहिष्यसे ।
प्राकृतश्चाल्पसत्त्वश्च इतरः कस्सहिष्यति ॥ 5 ॥
दुःखितो हि भवान्लोकांस्तेजसा यदि धक्ष्यते ।
आर्ताः प्रजा नरव्याघ्र क्व नु यास्यन्ति निर्वृतिम् ॥ 6 ॥
लोकस्वभाव एवैष ययातिर्नहुषात्मजः ।
गतश्शक्रेण सालोक्यमनयस्तं समस्पृशत् ॥ 7 ॥
महर्षिर्यो वसिष्ठस्तु यः पितुर्नः पुरोहितः ।
अह्ना पुत्रशतं जज्ञे तथैवास्य पुनर्हतम् ॥ 8 ॥
या चेयं जगतां माता देवी लोकनमस्कृता ।
अस्याश्च चलनं भूमेर्दृश्यते सत्यसंश्रव ॥ 9 ॥
यौ धर्मौ जगतां नेत्रौ यत्र सर्वं प्रतिष्ठितम् ।
आदित्यचन्द्रौ ग्रहणमभ्युपेतौ महाबलौ ॥ 10 ॥
सुमहान्त्यपि भूतानि देवाश्च पुरुषर्षभ ।
न दैवस्य प्रमुञ्चन्ति सर्वभूतानि देहिनः ॥ 11 ॥
शक्रादिष्वपि देवेषु वर्तमानौ नयानयौ ।
श्रूयेते नरशार्दूल न त्वं शोचितुमर्हसि ॥ 12 ॥
नष्टायामपि वैदेह्यां हृतायामपि चानघ शोचितुं नार्हसे वीर यथान्यः प्राकृतस्तथा ॥ 13 ॥
त्वव्दिधा न हि शोचन्ति सततं सत्यदर्शिनः ।
सुमहत्स्वपि कृच्छ्रेषु रामानिर्विण्णदर्शनाः ॥ 14 ॥
तत्त्वतो हि नरश्रेष्ठ बुद्ध्या समनुचिन्तय ।
बुध्द्या युक्ता महाप्राज्ञा विजानन्ति शुभाशुभे ॥ 15 ॥
अदृष्टगुणदोषाणामध्रुवाणां तु कर्मणाम् ।
नान्तरेण क्रियां तेषां फलमिष्टं प्रवर्तते ॥ 16 ॥
त्वमेव हि पुरा राम मामेवं बहुशोऽन्वशाः ।
अनुशिष्याद्धि को नु त्वामपि साक्षाद्बृहस्पतिः ॥ 17 ॥
बुद्धिश्च ते महाप्राज्ञ देवैरपि दुरन्वया ।
शोकेनाभिप्रसुप्तं ते ज्ञानं सम्बोधयाम्यहम् ॥ 18 ॥
दिव्यं च मानुषं च त्वमात्मनश्च पराक्रमम् ।
इक्ष्वाकुवृषभावेक्ष्य यतस्व द्विषतां वधे ॥ 19 ॥
किं तेन सर्वनाशेन कृतेन पुरुषर्षभ ।
तमेव त्वं रिपुं पापं विज्ञायोद्धर्तुमर्हसि ॥ 20 ॥
इत्यार्षे श्रीमद्रामायणे वाल्मीकीय आदिकाव्ये अरण्यकाण्डे षट्षष्टितमस्सर्गः ॥
śrīmadvālmīkīya rāmāyaṇe araṇyakāṇḍam |
atha ṣaṭṣaṣṭitamassargaḥ |
taṃ tathā śokasantaptaṃ vilapantamanāthavat |
mohena mahatāviṣṭaṃ paridyūnamacetanam || 1 ||
tatassaumitrirāśvāsya muhūrtādiva lakṣmaṇaḥ |
rāmaṃ sambodhayāmāsa caraṇau cābhipīḍayan || 2 ||
mahatā tapasā rāma mahatā cāpi karmaṇā |
rājñā daśarathenāsi labdho'mṛtamivāmaraiḥ || 3 ||
tava caiva guṇairbaddhastvadviyogānmahīpatiḥ |
rājā devatvamāpanno bharatasya yathāśrutam || 4 ||
yadi duḥkhamidaṃ prāptaṃ kākutstha na sahiṣyase |
prākṛtaścālpasattvaśca itaraḥ kassahiṣyati || 5 ||
duḥkhito hi bhavānlokāṃstejasā yadi dhakṣyate |
ārtāḥ prajā naravyāghra kva nu yāsyanti nirvṛtim || 6 ||
lokasvabhāva evaiṣa yayātirnahuṣātmajaḥ |
gataśśakreṇa sālokyamanayastaṃ samaspṛśat || 7 ||
maharṣiryo vasiṣṭhastu yaḥ piturnaḥ purohitaḥ |
ahnā putraśataṃ jajñe tathaivāsya punarhatam || 8 ||
yā ceyaṃ jagatāṃ mātā devī lokanamaskṛtā |
asyāśca calanaṃ bhūmerdṛśyate satyasaṃśrava || 9 ||
yau dharmau jagatāṃ netrau yatra sarvaṃ pratiṣṭhitam |
ādityacandrau grahaṇamabhyupetau mahābalau || 10 ||
sumahāntyapi bhūtāni devāśca puruṣarṣabha |
na daivasya pramuñcanti sarvabhūtāni dehinaḥ || 11 ||
śakrādiṣvapi deveṣu vartamānau nayānayau |
śrūyete naraśārdūla na tvaṃ śocitumarhasi || 12 ||
naṣṭāyāmapi vaidehyāṃ hṛtāyāmapi cānagha śocituṃ nārhase vīra yathānyaḥ prākṛtastathā || 13 ||
tvavdidhā na hi śocanti satataṃ satyadarśinaḥ |
sumahatsvapi kṛcchreṣu rāmānirviṇṇadarśanāḥ || 14 ||
tattvato hi naraśreṣṭha buddhyā samanucintaya |
budhdyā yuktā mahāprājñā vijānanti śubhāśubhe || 15 ||
adṛṣṭaguṇadoṣāṇāmadhruvāṇāṃ tu karmaṇām |
nāntareṇa kriyāṃ teṣāṃ phalamiṣṭaṃ pravartate || 16 ||
tvameva hi purā rāma māmevaṃ bahuśo'nvaśāḥ |
anuśiṣyāddhi ko nu tvāmapi sākṣādbṛhaspatiḥ || 17 ||
buddhiśca te mahāprājña devairapi duranvayā |
śokenābhiprasuptaṃ te jñānaṃ sambodhayāmyaham || 18 ||
divyaṃ ca mānuṣaṃ ca tvamātmanaśca parākramam |
ikṣvākuvṛṣabhāvekṣya yatasva dviṣatāṃ vadhe || 19 ||
kiṃ tena sarvanāśena kṛtena puruṣarṣabha |
tameva tvaṃ ripuṃ pāpaṃ vijñāyoddhartumarhasi || 20 ||
ityārṣe śrīmadrāmāyaṇe vālmīkīya ādikāvye araṇyakāṇḍe ṣaṭṣaṣṭitamassargaḥ ||
🕉️ This is the original Sanskrit rendered in Malayalam script.
Pronunciation is identical to the Sanskrit Devanagari version.