શ્રીમદ્વાલ્મીકીય રામાયણે અરણ્યકાણ્ડમ્ ।
અથ નવમસ્સર્ગઃ ।
સુતીક્ષ્ણેનાભ્યનુજ્ઞાતં પ્રસ્થિતં રઘુનન્દનમ્ ।
હૃદ્યયા સ્નિગ્ધયા વાચા ભર્તારમિદમબ્રવીત્ ॥ 1 ॥
અયં ધર્મસ્સુસૂક્ષ્મેણ વિધિના પ્રાપ્યતે મહાન્ ।
નિવૃત્તેન તુ શક્યોઽયં વ્યસનાત્કામજાદિહ ॥ 2 ॥
ત્રીણ્યેવ વ્યસનાન્યત્ર કામજાનિ ભવન્ત્યુત ।
મિથ્યાવાક્યં પરમકં તસ્માદ્ગુરુતરાવુભૌ ॥ 3 ॥
પરદારાભિગમનં વિના વૈરં ચ રૌદ્રતા ।
મિથ્યાવાક્યં ન તે ભૂતં ન ભવિષ્યતિ રાઘવ ॥ 4 ॥
કુતોઽભિલાષણં સ્ત્રીણાં પરેષાં ધર્મનાશનમ્ ।
તવ નાસ્તિ મનુષ્યેન્દ્ર ન ચાભૂત્તે કદાચન ॥ 5 ॥
મનસ્યપિ તથા રામ ન ચૈતદ્વિદ્યતે ક્વચિત્ ।
સ્વદારનિરતસ્ત્વં ચ નિત્યમેવ નૃપાત્મજ ॥ 6 ॥
ધર્મિષ્ઠસ્સત્યસન્ધશ્ચ પિતુર્નિર્દેશકારકઃ ।
સત્યસન્ધ મહાભાગ શ્રીમલ્લક્ષ્મણપૂર્વજ ॥ 7 ॥
ત્વયિ ધર્મશ્ચ સત્યં ચ ત્વયિ સર્વં પ્રતિષ્ઠિતમ્ ।
તચ્ચ સર્વં મહાબાહો શક્યં ધર્તું જિતેન્દ્રિયૈઃ ॥ 8 ॥
તવ વશ્યેન્દ્રિયત્વં ચ જાનામિ શુભદર્શન ।
તૃતીયં યદિદં રૌદ્રં પરપ્રાણાભિહિંસનમ્ ॥ 9 ॥
નિર્વૈરં ક્રિયતે મોહાત્તચ્ચ તે સમુપસ્થિતમ્ ।
પ્રતિજ્ઞાતસ્ત્વયા વીર દણ્ડકારણ્યવાસિનામ્ ॥ 10 ॥
ઋષીણાં રક્ષણાર્થાય વધસ્સંયતિ રક્ષસામ્ ।
એતન્નિમિત્તં ચ વનં દણ્ડકા ઇતિ વિશ્રુતમ્ ॥ 11 ॥
પ્રસ્થિતસ્ત્વં સહ ભ્રાત્રા ધૃતબાણશરાસનઃ ।
તતસ્ત્વાં પ્રસ્થિતં દૃષ્ટ્વા મમ ચિન્તાકુલં મનઃ ॥ 12 ॥
ત્વદ્વૃત્તં ચિન્તયન્ત્યા વૈ ભવેન્નિશ્શ્રેયસં હિતમ્ ।
ત્વાં ચૈવ પ્રસ્થિતં દૃષ્ટ્વા રામ ચિન્તાકુલં મનઃ ॥ 13 ॥
સર્વતચશિન્તય્નત્યા મે તવ નિશ્શ્રેયસં નૃપ ।
ન હિ મે રોચતે વીર ગમનં દણ્ડકાન્પ્રતિ ॥ 14 ॥
કારણં તત્ર વક્ષ્યામિ વદન્ત્યાશ્શ્રૂયતાં મમ ।
ત્વં હિ બાણધનુષ્પાણિર્ભ્રાત્રા સહ વનં ગતઃ ॥ 15 ॥
દૃષ્ટ્વા વનચરાન્સર્વાન્કચ્ચિત્કુર્યાશ્શરવ્યયમ્ ।
ક્ષત્રિયાણામપિ ધનુર્હુતાશસ્યેન્ધનાનિ ચ ॥ 16 ॥
સમીપતસ્સ્થિતં તેજો બલમુચ્છ્રયતે ભૃશમ્ ।
પુરા કિલ મહાબાહો તપસ્સ્વી સત્યવાક્છુચિઃ ॥ 17 ॥
કસ્મિંશ્ચિદભવત્પુણ્યે વને રતમૃગદ્વિજે ।
તસ્યૈવ તપસો વિઘ્નં કર્તુમિન્દ્રશ્શચીપતિઃ ॥ 18 ॥
ખઙ્ગપાણિરથાગચ્છદાશ્રમં ભટરૂપધૃત્ ।
તસ્મિંસ્તદાશ્રમપદે નિશિતઃ ખઙ્ગ ઉત્તમઃ ॥ 19 ॥
સ ન્યાસવિધિના દત્તઃ પુણ્યે તપસિ તિષ્ઠતઃ ।
સ તચ્છસ્ત્રમનુપ્રાપ્ય ન્યાસરક્ષણતત્પરઃ ॥ 20 ॥
વને તુ વિચરત્યેવ રક્ષન્પ્રત્યયમાત્મનઃ ।
યત્ર ગચ્છત્યુપાદાતું મૂલાનિ ચ ફલાનિ ચ ॥ 21 ॥
ન વિના યાતિ તં ખઙ્ગં ન્યાસરક્ષણતત્પરઃ ।
નિત્યં શસ્ત્રં પરિવહન્ક્રમેણ સ તપોધનઃ ॥ 22 ॥
ચકાર રૌદ્રીં સ્વાં બુદ્ધિં ત્યક્ત્વા તપસિ નિશ્ચયમ્ ।
તતસ્સરૌદ્રેઽભિરતઃ પ્રમત્તોઽધર્મકર્શિતઃ ॥ 23 ॥
તસ્ય શસ્ત્રસ્ય સંવાસાજ્જગામ નરકં મુનિઃ ।
એવમેતત્પુરા વૃત્તં શસ્ત્રસંયોગકારણમ્ ॥ 24 ॥
અગ્નિસંયોગવદ્ધેતુશ્શસ્ત્રસંયોગ ઉચ્યતે ।
સ્નેહાચ્ચ બહુમાનાચ્ચ સ્મારયે ત્વાં ન શિક્ષયે ॥ 25 ॥
ન કથઞ્ચન સા કાર્યા ગૃહીતધનુષા ત્વયા ।
બુદ્ધિર્વૈરં વિના હન્તું રાક્ષસાન્દણ્ડકાશ્રિતાન્ ॥ 26 ॥
અપરાધં વિના હન્તું લોકાન્વીર ન કામયે ।
ક્ષત્રિયાણાં તુ વીરાણાં વનેષુ નિરતાત્મનામ્ ॥ 27 ॥
ધનુષા કાર્યમેતાવદાર્તાનાં ત્વભિરક્ષણમ્ ।
ક્વચ શસ્ત્રં ક્વ ચ વનં ક્વ ચ ક્ષાત્રં તપઃ ક્વચ ॥ 28 ॥
વ્યાવિદ્ધમિદમસ્માભિર્દ્દેશધર્મસ્તુ પૂજ્યતામ્ ।
તદાર્ય કલુષા બુદ્ધિર્જાયતે શસ્ત્રસેવનાત્ ॥ 29 ॥
પુનર્ગત્વા ત્વયોધ્યાયાં ક્ષત્રધર્મં ચરિષ્યસિ ।
અક્ષયા તુ ભવેત્પ્રીતિશ્શ્વશ્રૂશ્વશુરયોર્મમ ॥ 30 ॥
યદિ રાજ્યં પરિત્યજ્ય ભવેસ્ત્વં નિરતો મુનિઃ ।
ધર્માદર્થઃ પ્રભવતિ ધર્માત્પ્રભવતે સુખમ્ ॥ 31 ॥
ધર્મેણ લભતે સર્વં ધર્મસારમિદં જગત્ ।
આત્માનં નિયમૈસ્તૈસ્તૈ કર્શયિત્વા પ્રયત્નતઃ ॥ 32 ॥
પ્રાપ્યતે નિપુણૈર્ધર્મો ન સુખાલ્લભ્યતે સુખમ્ ।
નિત્યં શુચિમતિસ્સૌમ્ય ચર ધર્મં તપોવને ॥ 33 ॥
સર્વં હિ વિદિતં તુભ્યં ત્રૈલોક્યમપિ તત્ત્વતઃ ।
સ્ત્રીચાપલાદેતદુદાહૃતં મે ધર્મં ચ વક્તું તવ કસ્સમર્થઃ ।
વિચાર્ય બુદ્ધ્યા તુ સહાનુજેન યદ્રોચતે તત્કુરુ મા ચિરેણ ॥ 34 ॥
ઇત્યાર્ષે શ્રીમદ્રામાયણે વાલ્મીકીય આદિકાવ્યે અરણ્યકાણ્ડે નવમસ્સર્ગઃ ॥
Roman (IAST) Transliteration
śrīmadvālmīkīya rāmāyaṇe araṇyakāṇḍam |
atha navamassargaḥ |
sutīkṣṇenābhyanujñātaṃ prasthitaṃ raghunandanam |
hṛdyayā snigdhayā vācā bhartāramidamabravīt || 1 ||
ayaṃ dharmassusūkṣmeṇa vidhinā prāpyate mahān |
nivṛttena tu śakyo'yaṃ vyasanātkāmajādiha || 2 ||
trīṇyeva vyasanānyatra kāmajāni bhavantyuta |
mithyāvākyaṃ paramakaṃ tasmādgurutarāvubhau || 3 ||
paradārābhigamanaṃ vinā vairaṃ ca raudratā |
mithyāvākyaṃ na te bhūtaṃ na bhaviṣyati rāghava || 4 ||
kuto'bhilāṣaṇaṃ strīṇāṃ pareṣāṃ dharmanāśanam |
tava nāsti manuṣyendra na cābhūtte kadācana || 5 ||
manasyapi tathā rāma na caitadvidyate kvacit |
svadāraniratastvaṃ ca nityameva nṛpātmaja || 6 ||
dharmiṣṭhassatyasandhaśca piturnirdeśakārakaḥ |
satyasandha mahābhāga śrīmallakṣmaṇapūrvaja || 7 ||
tvayi dharmaśca satyaṃ ca tvayi sarvaṃ pratiṣṭhitam |
tacca sarvaṃ mahābāho śakyaṃ dhartuṃ jitendriyaiḥ || 8 ||
tava vaśyendriyatvaṃ ca jānāmi śubhadarśana |
tṛtīyaṃ yadidaṃ raudraṃ paraprāṇābhihiṃsanam || 9 ||
nirvairaṃ kriyate mohāttacca te samupasthitam |
pratijñātastvayā vīra daṇḍakāraṇyavāsinām || 10 ||
ṛṣīṇāṃ rakṣaṇārthāya vadhassaṃyati rakṣasām |
etannimittaṃ ca vanaṃ daṇḍakā iti viśrutam || 11 ||
prasthitastvaṃ saha bhrātrā dhṛtabāṇaśarāsanaḥ |
tatastvāṃ prasthitaṃ dṛṣṭvā mama cintākulaṃ manaḥ || 12 ||
tvadvṛttaṃ cintayantyā vai bhavenniśśreyasaṃ hitam |
tvāṃ caiva prasthitaṃ dṛṣṭvā rāma cintākulaṃ manaḥ || 13 ||
sarvatacaśintaynatyā me tava niśśreyasaṃ nṛpa |
na hi me rocate vīra gamanaṃ daṇḍakānprati || 14 ||
kāraṇaṃ tatra vakṣyāmi vadantyāśśrūyatāṃ mama |
tvaṃ hi bāṇadhanuṣpāṇirbhrātrā saha vanaṃ gataḥ || 15 ||
dṛṣṭvā vanacarānsarvānkaccitkuryāśśaravyayam |
kṣatriyāṇāmapi dhanurhutāśasyendhanāni ca || 16 ||
samīpatassthitaṃ tejo balamucchrayate bhṛśam |
purā kila mahābāho tapassvī satyavākchuciḥ || 17 ||
kasmiṃścidabhavatpuṇye vane ratamṛgadvije |
tasyaiva tapaso vighnaṃ kartumindraśśacīpatiḥ || 18 ||
khaṅgapāṇirathāgacchadāśramaṃ bhaṭarūpadhṛt |
tasmiṃstadāśramapade niśitaḥ khaṅga uttamaḥ || 19 ||
sa nyāsavidhinā dattaḥ puṇye tapasi tiṣṭhataḥ |
sa tacchastramanuprāpya nyāsarakṣaṇatatparaḥ || 20 ||
vane tu vicaratyeva rakṣanpratyayamātmanaḥ |
yatra gacchatyupādātuṃ mūlāni ca phalāni ca || 21 ||
na vinā yāti taṃ khaṅgaṃ nyāsarakṣaṇatatparaḥ |
nityaṃ śastraṃ parivahankrameṇa sa tapodhanaḥ || 22 ||
cakāra raudrīṃ svāṃ buddhiṃ tyaktvā tapasi niścayam |
tatassaraudre'bhirataḥ pramatto'dharmakarśitaḥ || 23 ||
tasya śastrasya saṃvāsājjagāma narakaṃ muniḥ |
evametatpurā vṛttaṃ śastrasaṃyogakāraṇam || 24 ||
agnisaṃyogavaddhetuśśastrasaṃyoga ucyate |
snehācca bahumānācca smāraye tvāṃ na śikṣaye || 25 ||
na kathañcana sā kāryā gṛhītadhanuṣā tvayā |
buddhirvairaṃ vinā hantuṃ rākṣasāndaṇḍakāśritān || 26 ||
aparādhaṃ vinā hantuṃ lokānvīra na kāmaye |
kṣatriyāṇāṃ tu vīrāṇāṃ vaneṣu niratātmanām || 27 ||
dhanuṣā kāryametāvadārtānāṃ tvabhirakṣaṇam |
kvaca śastraṃ kva ca vanaṃ kva ca kṣātraṃ tapaḥ kvaca || 28 ||
vyāviddhamidamasmābhirddeśadharmastu pūjyatām |
tadārya kaluṣā buddhirjāyate śastrasevanāt || 29 ||
punargatvā tvayodhyāyāṃ kṣatradharmaṃ cariṣyasi |
akṣayā tu bhavetprītiśśvaśrūśvaśurayormama || 30 ||
yadi rājyaṃ parityajya bhavestvaṃ nirato muniḥ |
dharmādarthaḥ prabhavati dharmātprabhavate sukham || 31 ||
dharmeṇa labhate sarvaṃ dharmasāramidaṃ jagat |
ātmānaṃ niyamaistaistai karśayitvā prayatnataḥ || 32 ||
prāpyate nipuṇairdharmo na sukhāllabhyate sukham |
nityaṃ śucimatissaumya cara dharmaṃ tapovane || 33 ||
sarvaṃ hi viditaṃ tubhyaṃ trailokyamapi tattvataḥ |
strīcāpalādetadudāhṛtaṃ me dharmaṃ ca vaktuṃ tava kassamarthaḥ |
vicārya buddhyā tu sahānujena yadrocate tatkuru mā cireṇa || 34 ||
ityārṣe śrīmadrāmāyaṇe vālmīkīya ādikāvye araṇyakāṇḍe navamassargaḥ ||
Sanskrit — Devanagari (original)
श्रीमद्वाल्मीकीय रामायणे अरण्यकाण्डम् ।
अथ नवमस्सर्गः ।
सुतीक्ष्णेनाभ्यनुज्ञातं प्रस्थितं रघुनन्दनम् ।
हृद्यया स्निग्धया वाचा भर्तारमिदमब्रवीत् ॥ 1 ॥
अयं धर्मस्सुसूक्ष्मेण विधिना प्राप्यते महान् ।
निवृत्तेन तु शक्योऽयं व्यसनात्कामजादिह ॥ 2 ॥
त्रीण्येव व्यसनान्यत्र कामजानि भवन्त्युत ।
मिथ्यावाक्यं परमकं तस्माद्गुरुतरावुभौ ॥ 3 ॥
परदाराभिगमनं विना वैरं च रौद्रता ।
मिथ्यावाक्यं न ते भूतं न भविष्यति राघव ॥ 4 ॥
कुतोऽभिलाषणं स्त्रीणां परेषां धर्मनाशनम् ।
तव नास्ति मनुष्येन्द्र न चाभूत्ते कदाचन ॥ 5 ॥
मनस्यपि तथा राम न चैतद्विद्यते क्वचित् ।
स्वदारनिरतस्त्वं च नित्यमेव नृपात्मज ॥ 6 ॥
धर्मिष्ठस्सत्यसन्धश्च पितुर्निर्देशकारकः ।
सत्यसन्ध महाभाग श्रीमल्लक्ष्मणपूर्वज ॥ 7 ॥
त्वयि धर्मश्च सत्यं च त्वयि सर्वं प्रतिष्ठितम् ।
तच्च सर्वं महाबाहो शक्यं धर्तुं जितेन्द्रियैः ॥ 8 ॥
तव वश्येन्द्रियत्वं च जानामि शुभदर्शन ।
तृतीयं यदिदं रौद्रं परप्राणाभिहिंसनम् ॥ 9 ॥
निर्वैरं क्रियते मोहात्तच्च ते समुपस्थितम् ।
प्रतिज्ञातस्त्वया वीर दण्डकारण्यवासिनाम् ॥ 10 ॥
ऋषीणां रक्षणार्थाय वधस्संयति रक्षसाम् ।
एतन्निमित्तं च वनं दण्डका इति विश्रुतम् ॥ 11 ॥
प्रस्थितस्त्वं सह भ्रात्रा धृतबाणशरासनः ।
ततस्त्वां प्रस्थितं दृष्ट्वा मम चिन्ताकुलं मनः ॥ 12 ॥
त्वद्वृत्तं चिन्तयन्त्या वै भवेन्निश्श्रेयसं हितम् ।
त्वां चैव प्रस्थितं दृष्ट्वा राम चिन्ताकुलं मनः ॥ 13 ॥
सर्वतचशिन्तय्नत्या मे तव निश्श्रेयसं नृप ।
न हि मे रोचते वीर गमनं दण्डकान्प्रति ॥ 14 ॥
कारणं तत्र वक्ष्यामि वदन्त्याश्श्रूयतां मम ।
त्वं हि बाणधनुष्पाणिर्भ्रात्रा सह वनं गतः ॥ 15 ॥
दृष्ट्वा वनचरान्सर्वान्कच्चित्कुर्याश्शरव्ययम् ।
क्षत्रियाणामपि धनुर्हुताशस्येन्धनानि च ॥ 16 ॥
समीपतस्स्थितं तेजो बलमुच्छ्रयते भृशम् ।
पुरा किल महाबाहो तपस्स्वी सत्यवाक्छुचिः ॥ 17 ॥
कस्मिंश्चिदभवत्पुण्ये वने रतमृगद्विजे ।
तस्यैव तपसो विघ्नं कर्तुमिन्द्रश्शचीपतिः ॥ 18 ॥
खङ्गपाणिरथागच्छदाश्रमं भटरूपधृत् ।
तस्मिंस्तदाश्रमपदे निशितः खङ्ग उत्तमः ॥ 19 ॥
स न्यासविधिना दत्तः पुण्ये तपसि तिष्ठतः ।
स तच्छस्त्रमनुप्राप्य न्यासरक्षणतत्परः ॥ 20 ॥
वने तु विचरत्येव रक्षन्प्रत्ययमात्मनः ।
यत्र गच्छत्युपादातुं मूलानि च फलानि च ॥ 21 ॥
न विना याति तं खङ्गं न्यासरक्षणतत्परः ।
नित्यं शस्त्रं परिवहन्क्रमेण स तपोधनः ॥ 22 ॥
चकार रौद्रीं स्वां बुद्धिं त्यक्त्वा तपसि निश्चयम् ।
ततस्सरौद्रेऽभिरतः प्रमत्तोऽधर्मकर्शितः ॥ 23 ॥
तस्य शस्त्रस्य संवासाज्जगाम नरकं मुनिः ।
एवमेतत्पुरा वृत्तं शस्त्रसंयोगकारणम् ॥ 24 ॥
अग्निसंयोगवद्धेतुश्शस्त्रसंयोग उच्यते ।
स्नेहाच्च बहुमानाच्च स्मारये त्वां न शिक्षये ॥ 25 ॥
न कथञ्चन सा कार्या गृहीतधनुषा त्वया ।
बुद्धिर्वैरं विना हन्तुं राक्षसान्दण्डकाश्रितान् ॥ 26 ॥
अपराधं विना हन्तुं लोकान्वीर न कामये ।
क्षत्रियाणां तु वीराणां वनेषु निरतात्मनाम् ॥ 27 ॥
धनुषा कार्यमेतावदार्तानां त्वभिरक्षणम् ।
क्वच शस्त्रं क्व च वनं क्व च क्षात्रं तपः क्वच ॥ 28 ॥
व्याविद्धमिदमस्माभिर्द्देशधर्मस्तु पूज्यताम् ।
तदार्य कलुषा बुद्धिर्जायते शस्त्रसेवनात् ॥ 29 ॥
पुनर्गत्वा त्वयोध्यायां क्षत्रधर्मं चरिष्यसि ।
अक्षया तु भवेत्प्रीतिश्श्वश्रूश्वशुरयोर्मम ॥ 30 ॥
यदि राज्यं परित्यज्य भवेस्त्वं निरतो मुनिः ।
धर्मादर्थः प्रभवति धर्मात्प्रभवते सुखम् ॥ 31 ॥
धर्मेण लभते सर्वं धर्मसारमिदं जगत् ।
आत्मानं नियमैस्तैस्तै कर्शयित्वा प्रयत्नतः ॥ 32 ॥
प्राप्यते निपुणैर्धर्मो न सुखाल्लभ्यते सुखम् ।
नित्यं शुचिमतिस्सौम्य चर धर्मं तपोवने ॥ 33 ॥
सर्वं हि विदितं तुभ्यं त्रैलोक्यमपि तत्त्वतः ।
स्त्रीचापलादेतदुदाहृतं मे धर्मं च वक्तुं तव कस्समर्थः ।
विचार्य बुद्ध्या तु सहानुजेन यद्रोचते तत्कुरु मा चिरेण ॥ 34 ॥
इत्यार्षे श्रीमद्रामायणे वाल्मीकीय आदिकाव्ये अरण्यकाण्डे नवमस्सर्गः ॥
śrīmadvālmīkīya rāmāyaṇe araṇyakāṇḍam |
atha navamassargaḥ |
sutīkṣṇenābhyanujñātaṃ prasthitaṃ raghunandanam |
hṛdyayā snigdhayā vācā bhartāramidamabravīt || 1 ||
ayaṃ dharmassusūkṣmeṇa vidhinā prāpyate mahān |
nivṛttena tu śakyo'yaṃ vyasanātkāmajādiha || 2 ||
trīṇyeva vyasanānyatra kāmajāni bhavantyuta |
mithyāvākyaṃ paramakaṃ tasmādgurutarāvubhau || 3 ||
paradārābhigamanaṃ vinā vairaṃ ca raudratā |
mithyāvākyaṃ na te bhūtaṃ na bhaviṣyati rāghava || 4 ||
kuto'bhilāṣaṇaṃ strīṇāṃ pareṣāṃ dharmanāśanam |
tava nāsti manuṣyendra na cābhūtte kadācana || 5 ||
manasyapi tathā rāma na caitadvidyate kvacit |
svadāraniratastvaṃ ca nityameva nṛpātmaja || 6 ||
dharmiṣṭhassatyasandhaśca piturnirdeśakārakaḥ |
satyasandha mahābhāga śrīmallakṣmaṇapūrvaja || 7 ||
tvayi dharmaśca satyaṃ ca tvayi sarvaṃ pratiṣṭhitam |
tacca sarvaṃ mahābāho śakyaṃ dhartuṃ jitendriyaiḥ || 8 ||
tava vaśyendriyatvaṃ ca jānāmi śubhadarśana |
tṛtīyaṃ yadidaṃ raudraṃ paraprāṇābhihiṃsanam || 9 ||
nirvairaṃ kriyate mohāttacca te samupasthitam |
pratijñātastvayā vīra daṇḍakāraṇyavāsinām || 10 ||
ṛṣīṇāṃ rakṣaṇārthāya vadhassaṃyati rakṣasām |
etannimittaṃ ca vanaṃ daṇḍakā iti viśrutam || 11 ||
prasthitastvaṃ saha bhrātrā dhṛtabāṇaśarāsanaḥ |
tatastvāṃ prasthitaṃ dṛṣṭvā mama cintākulaṃ manaḥ || 12 ||
tvadvṛttaṃ cintayantyā vai bhavenniśśreyasaṃ hitam |
tvāṃ caiva prasthitaṃ dṛṣṭvā rāma cintākulaṃ manaḥ || 13 ||
sarvatacaśintaynatyā me tava niśśreyasaṃ nṛpa |
na hi me rocate vīra gamanaṃ daṇḍakānprati || 14 ||
kāraṇaṃ tatra vakṣyāmi vadantyāśśrūyatāṃ mama |
tvaṃ hi bāṇadhanuṣpāṇirbhrātrā saha vanaṃ gataḥ || 15 ||
dṛṣṭvā vanacarānsarvānkaccitkuryāśśaravyayam |
kṣatriyāṇāmapi dhanurhutāśasyendhanāni ca || 16 ||
samīpatassthitaṃ tejo balamucchrayate bhṛśam |
purā kila mahābāho tapassvī satyavākchuciḥ || 17 ||
kasmiṃścidabhavatpuṇye vane ratamṛgadvije |
tasyaiva tapaso vighnaṃ kartumindraśśacīpatiḥ || 18 ||
khaṅgapāṇirathāgacchadāśramaṃ bhaṭarūpadhṛt |
tasmiṃstadāśramapade niśitaḥ khaṅga uttamaḥ || 19 ||
sa nyāsavidhinā dattaḥ puṇye tapasi tiṣṭhataḥ |
sa tacchastramanuprāpya nyāsarakṣaṇatatparaḥ || 20 ||
vane tu vicaratyeva rakṣanpratyayamātmanaḥ |
yatra gacchatyupādātuṃ mūlāni ca phalāni ca || 21 ||
na vinā yāti taṃ khaṅgaṃ nyāsarakṣaṇatatparaḥ |
nityaṃ śastraṃ parivahankrameṇa sa tapodhanaḥ || 22 ||
cakāra raudrīṃ svāṃ buddhiṃ tyaktvā tapasi niścayam |
tatassaraudre'bhirataḥ pramatto'dharmakarśitaḥ || 23 ||
tasya śastrasya saṃvāsājjagāma narakaṃ muniḥ |
evametatpurā vṛttaṃ śastrasaṃyogakāraṇam || 24 ||
agnisaṃyogavaddhetuśśastrasaṃyoga ucyate |
snehācca bahumānācca smāraye tvāṃ na śikṣaye || 25 ||
na kathañcana sā kāryā gṛhītadhanuṣā tvayā |
buddhirvairaṃ vinā hantuṃ rākṣasāndaṇḍakāśritān || 26 ||
aparādhaṃ vinā hantuṃ lokānvīra na kāmaye |
kṣatriyāṇāṃ tu vīrāṇāṃ vaneṣu niratātmanām || 27 ||
dhanuṣā kāryametāvadārtānāṃ tvabhirakṣaṇam |
kvaca śastraṃ kva ca vanaṃ kva ca kṣātraṃ tapaḥ kvaca || 28 ||
vyāviddhamidamasmābhirddeśadharmastu pūjyatām |
tadārya kaluṣā buddhirjāyate śastrasevanāt || 29 ||
punargatvā tvayodhyāyāṃ kṣatradharmaṃ cariṣyasi |
akṣayā tu bhavetprītiśśvaśrūśvaśurayormama || 30 ||
yadi rājyaṃ parityajya bhavestvaṃ nirato muniḥ |
dharmādarthaḥ prabhavati dharmātprabhavate sukham || 31 ||
dharmeṇa labhate sarvaṃ dharmasāramidaṃ jagat |
ātmānaṃ niyamaistaistai karśayitvā prayatnataḥ || 32 ||
prāpyate nipuṇairdharmo na sukhāllabhyate sukham |
nityaṃ śucimatissaumya cara dharmaṃ tapovane || 33 ||
sarvaṃ hi viditaṃ tubhyaṃ trailokyamapi tattvataḥ |
strīcāpalādetadudāhṛtaṃ me dharmaṃ ca vaktuṃ tava kassamarthaḥ |
vicārya buddhyā tu sahānujena yadrocate tatkuru mā cireṇa || 34 ||
ityārṣe śrīmadrāmāyaṇe vālmīkīya ādikāvye araṇyakāṇḍe navamassargaḥ ||
🕉️ This is the original Sanskrit rendered in Gujarati script.
Pronunciation is identical to the Sanskrit Devanagari version.