శ్రీమద్వాల్మీకీయ రామాయణే అయోధ్యాకాణ్డమ్ ।
అథ ద్విచత్వారింశస్సర్గః ।
యావత్తు నిర్యతస్తస్య రజోరూపమదృశ్యత ।
నైవేక్ష్వాకువరస్తావత్సఞ్జహారాత్మచక్షుషీ ॥ 1 ॥
యావద్రాజా ప్రియం పుత్రం పశ్యత్యత్యన్తధార్మికమ్ ।
తావద్వ్యవర్ధతే వాస్య ధరణ్యాం పుత్రదర్శనే ॥ 2 ॥
న పశ్యతి రజోఽప్యస్య యదా రామస్య భూమిపః ।
తదాఽఽర్తశ్చ విషణ్ణశ్చ పపాత ధరణీతలే ॥ 3 ॥
తస్య దక్షిణమన్వాగాత్కౌసల్యా బాహుమఙ్గనా ।
వామం చాస్యాన్వగాత్పార్శ్వం కైకేయీ భరతప్రియా ॥ 4 ॥
తాం నయేన చ సమ్పన్నో ధర్మేణ వినయేన చ ।
ఉవాచ రాజా కైకేయీం సమీక్ష్య వ్యథితేన్ద్రియః ॥ 5 ॥
కైకేయి మా మమాఙ్గాని స్ప్రాక్షీస్త్వం దుష్టచారిణీ ।
న హి త్వాం ద్రష్టుమిచ్ఛామి న భార్యా న చ బాన్ధవీ ॥ 6 ॥
యే చ త్వామనుజీవన్తి నాహం తేషాం న తే మమ ।
కేవలార్థపరాం హి త్వాం త్యక్తధర్మాం త్యజామ్యహమ్ ॥ 7 ॥
అగృహ్ణాం యచ్చ తే పాణిమగ్నిం పర్యణయం చ యత్ ।
అనుజానామి తత్సర్వమస్మిన్ లోకే పరత్ర చ ॥ 8 ॥
భరతశ్చేత్ప్రతీతః స్యాద్రాజ్యం ప్రాప్యేదమవ్యయమ్ ।
యన్మే స దద్యాత్పిత్రర్థం మామాం తద్దత్తమాగమత్ ॥ 9 ॥
అథ రేణుసముధ్వస్తం సముత్థాప్య నరాధిపమ్ ।
న్యవర్తత తదా దేవీ కౌశల్యా శోకకర్శితా ॥ 10 ॥
హత్వేవ బ్రాహ్మణం కామాత్ స్పృష్ట్వాగ్నిమివ పాణినా ।
అన్వతప్యత ధర్మాత్మా పుత్రం సఞ్చిన్త్య తాపసమ్ ॥ 11 ॥
నివృత్త్యైవ నివృత్త్యైవ సీదతో రథవర్త్మసు ।
రాజ్ఞో నాతిబభౌ రూపం గ్రస్తస్యాంశుమతో యథా ॥ 12 ॥
విలలాప చ దుఃఖార్తః ప్రియం పుత్రమనుస్మరన్ ।
నగరాన్తమనుప్రాప్తం బుధ్వా పుత్రమథాబ్రవీత్ ॥ 13 ॥
వాహననాం చ ముఖ్యానాం వహతాం తం మమాత్మజమ్ ।
పదాని పథి దృశ్యన్తే స మహాత్మా న దృశ్యతే ॥ 14 ॥
యః సుఖేషూపధానేషు శేతే చన్దనరూషితః ।
వీజ్యమానో మహార్హాభిః స్త్రీభిర్మమ సుతోత్తమః ॥ 15 ॥
స నూనం క్వచిదేవాద్య వృక్షమూలముపాశ్రితః ।
కాష్ఠం వా యది వాశ్మానముపధాయ శయిష్యతే ॥ 16 ॥
ఉత్థాస్యతి చ మేదిన్యాః కృపణః పాంసుకుణ్ఠితః ।
వినిశ్శ్వసన్ ప్రస్రవణాత్కరేణూనామివర్షభః ॥ 17 ॥
ద్రక్ష్యన్తి నూనం పురుషా దీర్ఘబాహుం వనేచరాః ।
రామముత్థాయ గచ్ఛన్తం లోకనాథమనాథవత్ ॥ 18 ॥
సా నూనం జనకస్యేష్టా సుతా సుఖసదోచితా ।
కణ్టకాక్రమణాక్లాన్తా వనమద్య గమిష్యతి ॥ 19 ॥
అనభిజ్ఞా వనానాం సా నూనం భయముపైష్యతి ।
శ్వాపదానర్దితం శ్రుత్వా గమ్భీరం రోమహర్షణమ్ ॥ 20 ॥
సకామా భవ కైకేయి విధవా రాజ్యమావస ।
న హి తం పురుషవ్యాఘ్రం వినా జీవితుముత్సహే ॥ 21 ॥
ఇత్యేవం విలపన్ రాజా జనౌఘేనాభిసంవృతః ।
అపస్నాత ఇవారిష్టం ప్రవివేశ పురోత్తమమ్ ॥ 22 ॥
శూన్యచత్వరవేశ్మాన్తాం సంవృతాపణదేవతామ్ ।
క్లాన్తదుర్బలదుఃఖార్తాం నాత్యాకీర్ణమహాపథామ్ ॥ 23 ॥
తామవేక్ష్య పురీం సర్వాం రామమేవానుచిన్తయన్ ।
విలపన్ ప్రావిశద్రాజా గృహం సూర్య ఇవామ్బుదమ్ ॥ 24 ॥
మహాహ్రదమివాక్షోభ్యం సుపర్ణేన హృతోరగమ్ ।
రామేణ రహితం వేశ్మ వైదేహ్యా లక్ష్మణేన చ ॥ 25 ॥
అథ గద్గదశబ్దస్తు విలపన్మనుజాధిపః ।
ఉవాచ మృదుమన్దార్థం వచనం దీనమస్వరమ్ ॥ 26 ॥
కౌశల్యాయాం గృహం శీఘ్రం రామమాతుర్నయన్తు మామ్ ।
న హ్యన్యత్ర మమాశ్వాసో హృదయస్య భవిష్యతి ॥ 27 ॥
ఇతి బ్రువన్తం రాజానమనయన్ ద్వారదర్శినః ।
కౌశల్యాయా గృహం తత్ర న్యవేశ్యత వినీతవత్ ॥ 28 ॥
తతస్తస్య ప్రవిష్టస్య కౌశల్యాయా నివేశనమ్ ।
అధిరుహ్యాపి శయనం బభూవ లులితం మనః ॥ 29 ॥
పుత్రద్వయవిహీనం చ స్నుషయాపి వివర్జితమ్ ।
అపశ్యద్భవనం రాజా నష్టచన్ద్రమివామ్బరమ్ ॥ 30 ॥
తచ్చ దృష్ట్వా మహారాజో భుజముద్యమ్య వీర్యవాన్ ।
ఉచ్చైస్స్వరేణ చుక్రోశ హా రాఘవ జహాసి మామ్ ॥ 31 ॥
సుఖితా బత తం కాలం జీవిష్యన్తి నరోత్తమాః ।
పరిష్వజన్తో యే రామం ద్రక్ష్యన్తి పునరాగతమ్ ॥ 32 ॥
అథ రాత్ర్యాం ప్రపన్నాయాం కాలరాత్ర్యామివాత్మనః ।
అర్ధరాత్రే దశరథః కౌశల్యామిదమబ్రవీత్ ॥ 33 ॥
రామం మేఽనుగతా దృష్టిరద్యాపి న నివర్తతే ।
న త్వా పశ్యామి కౌసల్యే సాధు మాం పాణినా స్పృశ ॥ 34 ॥
తం రామమేవానువిచిన్తయన్తం సమీక్ష్య దేవీ శయనే నరేన్ద్రమ్ ।
ఉపోపవిశ్యాధికమార్తరూపా వినిశ్వసన్తీ విలలాప కృచ్ఛ్రమ్ ॥ 35 ॥
ఇత్యార్షే శ్రీమద్రామాయణే వాల్మీకీయ ఆదికావ్యే అయోధ్యాకాణ్డే ద్విచత్వారింశస్సర్గః ॥
Roman (IAST) Transliteration
śrīmadvālmīkīya rāmāyaṇe ayodhyākāṇḍam |
atha dvicatvāriṃśassargaḥ |
yāvattu niryatastasya rajorūpamadṛśyata |
naivekṣvākuvarastāvatsañjahārātmacakṣuṣī || 1 ||
yāvadrājā priyaṃ putraṃ paśyatyatyantadhārmikam |
tāvadvyavardhate vāsya dharaṇyāṃ putradarśane || 2 ||
na paśyati rajo'pyasya yadā rāmasya bhūmipaḥ |
tadā''rtaśca viṣaṇṇaśca papāta dharaṇītale || 3 ||
tasya dakṣiṇamanvāgātkausalyā bāhumaṅganā |
vāmaṃ cāsyānvagātpārśvaṃ kaikeyī bharatapriyā || 4 ||
tāṃ nayena ca sampanno dharmeṇa vinayena ca |
uvāca rājā kaikeyīṃ samīkṣya vyathitendriyaḥ || 5 ||
kaikeyi mā mamāṅgāni sprākṣīstvaṃ duṣṭacāriṇī |
na hi tvāṃ draṣṭumicchāmi na bhāryā na ca bāndhavī || 6 ||
ye ca tvāmanujīvanti nāhaṃ teṣāṃ na te mama |
kevalārthaparāṃ hi tvāṃ tyaktadharmāṃ tyajāmyaham || 7 ||
agṛhṇāṃ yacca te pāṇimagniṃ paryaṇayaṃ ca yat |
anujānāmi tatsarvamasmin loke paratra ca || 8 ||
bharataścetpratītaḥ syādrājyaṃ prāpyedamavyayam |
yanme sa dadyātpitrarthaṃ māmāṃ taddattamāgamat || 9 ||
atha reṇusamudhvastaṃ samutthāpya narādhipam |
nyavartata tadā devī kauśalyā śokakarśitā || 10 ||
hatveva brāhmaṇaṃ kāmāt spṛṣṭvāgnimiva pāṇinā |
anvatapyata dharmātmā putraṃ sañcintya tāpasam || 11 ||
nivṛttyaiva nivṛttyaiva sīdato rathavartmasu |
rājño nātibabhau rūpaṃ grastasyāṃśumato yathā || 12 ||
vilalāpa ca duḥkhārtaḥ priyaṃ putramanusmaran |
nagarāntamanuprāptaṃ budhvā putramathābravīt || 13 ||
vāhananāṃ ca mukhyānāṃ vahatāṃ taṃ mamātmajam |
padāni pathi dṛśyante sa mahātmā na dṛśyate || 14 ||
yaḥ sukheṣūpadhāneṣu śete candanarūṣitaḥ |
vījyamāno mahārhābhiḥ strībhirmama sutottamaḥ || 15 ||
sa nūnaṃ kvacidevādya vṛkṣamūlamupāśritaḥ |
kāṣṭhaṃ vā yadi vāśmānamupadhāya śayiṣyate || 16 ||
utthāsyati ca medinyāḥ kṛpaṇaḥ pāṃsukuṇṭhitaḥ |
viniśśvasan prasravaṇātkareṇūnāmivarṣabhaḥ || 17 ||
drakṣyanti nūnaṃ puruṣā dīrghabāhuṃ vanecarāḥ |
rāmamutthāya gacchantaṃ lokanāthamanāthavat || 18 ||
sā nūnaṃ janakasyeṣṭā sutā sukhasadocitā |
kaṇṭakākramaṇāklāntā vanamadya gamiṣyati || 19 ||
anabhijñā vanānāṃ sā nūnaṃ bhayamupaiṣyati |
śvāpadānarditaṃ śrutvā gambhīraṃ romaharṣaṇam || 20 ||
sakāmā bhava kaikeyi vidhavā rājyamāvasa |
na hi taṃ puruṣavyāghraṃ vinā jīvitumutsahe || 21 ||
ityevaṃ vilapan rājā janaughenābhisaṃvṛtaḥ |
apasnāta ivāriṣṭaṃ praviveśa purottamam || 22 ||
śūnyacatvaraveśmāntāṃ saṃvṛtāpaṇadevatām |
klāntadurbaladuḥkhārtāṃ nātyākīrṇamahāpathām || 23 ||
tāmavekṣya purīṃ sarvāṃ rāmamevānucintayan |
vilapan prāviśadrājā gṛhaṃ sūrya ivāmbudam || 24 ||
mahāhradamivākṣobhyaṃ suparṇena hṛtoragam |
rāmeṇa rahitaṃ veśma vaidehyā lakṣmaṇena ca || 25 ||
atha gadgadaśabdastu vilapanmanujādhipaḥ |
uvāca mṛdumandārthaṃ vacanaṃ dīnamasvaram || 26 ||
kauśalyāyāṃ gṛhaṃ śīghraṃ rāmamāturnayantu mām |
na hyanyatra mamāśvāso hṛdayasya bhaviṣyati || 27 ||
iti bruvantaṃ rājānamanayan dvāradarśinaḥ |
kauśalyāyā gṛhaṃ tatra nyaveśyata vinītavat || 28 ||
tatastasya praviṣṭasya kauśalyāyā niveśanam |
adhiruhyāpi śayanaṃ babhūva lulitaṃ manaḥ || 29 ||
putradvayavihīnaṃ ca snuṣayāpi vivarjitam |
apaśyadbhavanaṃ rājā naṣṭacandramivāmbaram || 30 ||
tacca dṛṣṭvā mahārājo bhujamudyamya vīryavān |
uccaissvareṇa cukrośa hā rāghava jahāsi mām || 31 ||
sukhitā bata taṃ kālaṃ jīviṣyanti narottamāḥ |
pariṣvajanto ye rāmaṃ drakṣyanti punarāgatam || 32 ||
atha rātryāṃ prapannāyāṃ kālarātryāmivātmanaḥ |
ardharātre daśarathaḥ kauśalyāmidamabravīt || 33 ||
rāmaṃ me'nugatā dṛṣṭiradyāpi na nivartate |
na tvā paśyāmi kausalye sādhu māṃ pāṇinā spṛśa || 34 ||
taṃ rāmamevānuvicintayantaṃ samīkṣya devī śayane narendram |
upopaviśyādhikamārtarūpā viniśvasantī vilalāpa kṛcchram || 35 ||
ityārṣe śrīmadrāmāyaṇe vālmīkīya ādikāvye ayodhyākāṇḍe dvicatvāriṃśassargaḥ ||
Sanskrit — Devanagari (original)
श्रीमद्वाल्मीकीय रामायणे अयोध्याकाण्डम् ।
अथ द्विचत्वारिंशस्सर्गः ।
यावत्तु निर्यतस्तस्य रजोरूपमदृश्यत ।
नैवेक्ष्वाकुवरस्तावत्सञ्जहारात्मचक्षुषी ॥ 1 ॥
यावद्राजा प्रियं पुत्रं पश्यत्यत्यन्तधार्मिकम् ।
तावद्व्यवर्धते वास्य धरण्यां पुत्रदर्शने ॥ 2 ॥
न पश्यति रजोऽप्यस्य यदा रामस्य भूमिपः ।
तदाऽऽर्तश्च विषण्णश्च पपात धरणीतले ॥ 3 ॥
तस्य दक्षिणमन्वागात्कौसल्या बाहुमङ्गना ।
वामं चास्यान्वगात्पार्श्वं कैकेयी भरतप्रिया ॥ 4 ॥
तां नयेन च सम्पन्नो धर्मेण विनयेन च ।
उवाच राजा कैकेयीं समीक्ष्य व्यथितेन्द्रियः ॥ 5 ॥
कैकेयि मा ममाङ्गानि स्प्राक्षीस्त्वं दुष्टचारिणी ।
न हि त्वां द्रष्टुमिच्छामि न भार्या न च बान्धवी ॥ 6 ॥
ये च त्वामनुजीवन्ति नाहं तेषां न ते मम ।
केवलार्थपरां हि त्वां त्यक्तधर्मां त्यजाम्यहम् ॥ 7 ॥
अगृह्णां यच्च ते पाणिमग्निं पर्यणयं च यत् ।
अनुजानामि तत्सर्वमस्मिन् लोके परत्र च ॥ 8 ॥
भरतश्चेत्प्रतीतः स्याद्राज्यं प्राप्येदमव्ययम् ।
यन्मे स दद्यात्पित्रर्थं मामां तद्दत्तमागमत् ॥ 9 ॥
अथ रेणुसमुध्वस्तं समुत्थाप्य नराधिपम् ।
न्यवर्तत तदा देवी कौशल्या शोककर्शिता ॥ 10 ॥
हत्वेव ब्राह्मणं कामात् स्पृष्ट्वाग्निमिव पाणिना ।
अन्वतप्यत धर्मात्मा पुत्रं सञ्चिन्त्य तापसम् ॥ 11 ॥
निवृत्त्यैव निवृत्त्यैव सीदतो रथवर्त्मसु ।
राज्ञो नातिबभौ रूपं ग्रस्तस्यांशुमतो यथा ॥ 12 ॥
विललाप च दुःखार्तः प्रियं पुत्रमनुस्मरन् ।
नगरान्तमनुप्राप्तं बुध्वा पुत्रमथाब्रवीत् ॥ 13 ॥
वाहननां च मुख्यानां वहतां तं ममात्मजम् ।
पदानि पथि दृश्यन्ते स महात्मा न दृश्यते ॥ 14 ॥
यः सुखेषूपधानेषु शेते चन्दनरूषितः ।
वीज्यमानो महार्हाभिः स्त्रीभिर्मम सुतोत्तमः ॥ 15 ॥
स नूनं क्वचिदेवाद्य वृक्षमूलमुपाश्रितः ।
काष्ठं वा यदि वाश्मानमुपधाय शयिष्यते ॥ 16 ॥
उत्थास्यति च मेदिन्याः कृपणः पांसुकुण्ठितः ।
विनिश्श्वसन् प्रस्रवणात्करेणूनामिवर्षभः ॥ 17 ॥
द्रक्ष्यन्ति नूनं पुरुषा दीर्घबाहुं वनेचराः ।
राममुत्थाय गच्छन्तं लोकनाथमनाथवत् ॥ 18 ॥
सा नूनं जनकस्येष्टा सुता सुखसदोचिता ।
कण्टकाक्रमणाक्लान्ता वनमद्य गमिष्यति ॥ 19 ॥
अनभिज्ञा वनानां सा नूनं भयमुपैष्यति ।
श्वापदानर्दितं श्रुत्वा गम्भीरं रोमहर्षणम् ॥ 20 ॥
सकामा भव कैकेयि विधवा राज्यमावस ।
न हि तं पुरुषव्याघ्रं विना जीवितुमुत्सहे ॥ 21 ॥
इत्येवं विलपन् राजा जनौघेनाभिसंवृतः ।
अपस्नात इवारिष्टं प्रविवेश पुरोत्तमम् ॥ 22 ॥
शून्यचत्वरवेश्मान्तां संवृतापणदेवताम् ।
क्लान्तदुर्बलदुःखार्तां नात्याकीर्णमहापथाम् ॥ 23 ॥
तामवेक्ष्य पुरीं सर्वां राममेवानुचिन्तयन् ।
विलपन् प्राविशद्राजा गृहं सूर्य इवाम्बुदम् ॥ 24 ॥
महाह्रदमिवाक्षोभ्यं सुपर्णेन हृतोरगम् ।
रामेण रहितं वेश्म वैदेह्या लक्ष्मणेन च ॥ 25 ॥
अथ गद्गदशब्दस्तु विलपन्मनुजाधिपः ।
उवाच मृदुमन्दार्थं वचनं दीनमस्वरम् ॥ 26 ॥
कौशल्यायां गृहं शीघ्रं राममातुर्नयन्तु माम् ।
न ह्यन्यत्र ममाश्वासो हृदयस्य भविष्यति ॥ 27 ॥
इति ब्रुवन्तं राजानमनयन् द्वारदर्शिनः ।
कौशल्याया गृहं तत्र न्यवेश्यत विनीतवत् ॥ 28 ॥
ततस्तस्य प्रविष्टस्य कौशल्याया निवेशनम् ।
अधिरुह्यापि शयनं बभूव लुलितं मनः ॥ 29 ॥
पुत्रद्वयविहीनं च स्नुषयापि विवर्जितम् ।
अपश्यद्भवनं राजा नष्टचन्द्रमिवाम्बरम् ॥ 30 ॥
तच्च दृष्ट्वा महाराजो भुजमुद्यम्य वीर्यवान् ।
उच्चैस्स्वरेण चुक्रोश हा राघव जहासि माम् ॥ 31 ॥
सुखिता बत तं कालं जीविष्यन्ति नरोत्तमाः ।
परिष्वजन्तो ये रामं द्रक्ष्यन्ति पुनरागतम् ॥ 32 ॥
अथ रात्र्यां प्रपन्नायां कालरात्र्यामिवात्मनः ।
अर्धरात्रे दशरथः कौशल्यामिदमब्रवीत् ॥ 33 ॥
रामं मेऽनुगता दृष्टिरद्यापि न निवर्तते ।
न त्वा पश्यामि कौसल्ये साधु मां पाणिना स्पृश ॥ 34 ॥
तं राममेवानुविचिन्तयन्तं समीक्ष्य देवी शयने नरेन्द्रम् ।
उपोपविश्याधिकमार्तरूपा विनिश्वसन्ती विललाप कृच्छ्रम् ॥ 35 ॥
इत्यार्षे श्रीमद्रामायणे वाल्मीकीय आदिकाव्ये अयोध्याकाण्डे द्विचत्वारिंशस्सर्गः ॥
śrīmadvālmīkīya rāmāyaṇe ayodhyākāṇḍam |
atha dvicatvāriṃśassargaḥ |
yāvattu niryatastasya rajorūpamadṛśyata |
naivekṣvākuvarastāvatsañjahārātmacakṣuṣī || 1 ||
yāvadrājā priyaṃ putraṃ paśyatyatyantadhārmikam |
tāvadvyavardhate vāsya dharaṇyāṃ putradarśane || 2 ||
na paśyati rajo'pyasya yadā rāmasya bhūmipaḥ |
tadā''rtaśca viṣaṇṇaśca papāta dharaṇītale || 3 ||
tasya dakṣiṇamanvāgātkausalyā bāhumaṅganā |
vāmaṃ cāsyānvagātpārśvaṃ kaikeyī bharatapriyā || 4 ||
tāṃ nayena ca sampanno dharmeṇa vinayena ca |
uvāca rājā kaikeyīṃ samīkṣya vyathitendriyaḥ || 5 ||
kaikeyi mā mamāṅgāni sprākṣīstvaṃ duṣṭacāriṇī |
na hi tvāṃ draṣṭumicchāmi na bhāryā na ca bāndhavī || 6 ||
ye ca tvāmanujīvanti nāhaṃ teṣāṃ na te mama |
kevalārthaparāṃ hi tvāṃ tyaktadharmāṃ tyajāmyaham || 7 ||
agṛhṇāṃ yacca te pāṇimagniṃ paryaṇayaṃ ca yat |
anujānāmi tatsarvamasmin loke paratra ca || 8 ||
bharataścetpratītaḥ syādrājyaṃ prāpyedamavyayam |
yanme sa dadyātpitrarthaṃ māmāṃ taddattamāgamat || 9 ||
atha reṇusamudhvastaṃ samutthāpya narādhipam |
nyavartata tadā devī kauśalyā śokakarśitā || 10 ||
hatveva brāhmaṇaṃ kāmāt spṛṣṭvāgnimiva pāṇinā |
anvatapyata dharmātmā putraṃ sañcintya tāpasam || 11 ||
nivṛttyaiva nivṛttyaiva sīdato rathavartmasu |
rājño nātibabhau rūpaṃ grastasyāṃśumato yathā || 12 ||
vilalāpa ca duḥkhārtaḥ priyaṃ putramanusmaran |
nagarāntamanuprāptaṃ budhvā putramathābravīt || 13 ||
vāhananāṃ ca mukhyānāṃ vahatāṃ taṃ mamātmajam |
padāni pathi dṛśyante sa mahātmā na dṛśyate || 14 ||
yaḥ sukheṣūpadhāneṣu śete candanarūṣitaḥ |
vījyamāno mahārhābhiḥ strībhirmama sutottamaḥ || 15 ||
sa nūnaṃ kvacidevādya vṛkṣamūlamupāśritaḥ |
kāṣṭhaṃ vā yadi vāśmānamupadhāya śayiṣyate || 16 ||
utthāsyati ca medinyāḥ kṛpaṇaḥ pāṃsukuṇṭhitaḥ |
viniśśvasan prasravaṇātkareṇūnāmivarṣabhaḥ || 17 ||
drakṣyanti nūnaṃ puruṣā dīrghabāhuṃ vanecarāḥ |
rāmamutthāya gacchantaṃ lokanāthamanāthavat || 18 ||
sā nūnaṃ janakasyeṣṭā sutā sukhasadocitā |
kaṇṭakākramaṇāklāntā vanamadya gamiṣyati || 19 ||
anabhijñā vanānāṃ sā nūnaṃ bhayamupaiṣyati |
śvāpadānarditaṃ śrutvā gambhīraṃ romaharṣaṇam || 20 ||
sakāmā bhava kaikeyi vidhavā rājyamāvasa |
na hi taṃ puruṣavyāghraṃ vinā jīvitumutsahe || 21 ||
ityevaṃ vilapan rājā janaughenābhisaṃvṛtaḥ |
apasnāta ivāriṣṭaṃ praviveśa purottamam || 22 ||
śūnyacatvaraveśmāntāṃ saṃvṛtāpaṇadevatām |
klāntadurbaladuḥkhārtāṃ nātyākīrṇamahāpathām || 23 ||
tāmavekṣya purīṃ sarvāṃ rāmamevānucintayan |
vilapan prāviśadrājā gṛhaṃ sūrya ivāmbudam || 24 ||
mahāhradamivākṣobhyaṃ suparṇena hṛtoragam |
rāmeṇa rahitaṃ veśma vaidehyā lakṣmaṇena ca || 25 ||
atha gadgadaśabdastu vilapanmanujādhipaḥ |
uvāca mṛdumandārthaṃ vacanaṃ dīnamasvaram || 26 ||
kauśalyāyāṃ gṛhaṃ śīghraṃ rāmamāturnayantu mām |
na hyanyatra mamāśvāso hṛdayasya bhaviṣyati || 27 ||
iti bruvantaṃ rājānamanayan dvāradarśinaḥ |
kauśalyāyā gṛhaṃ tatra nyaveśyata vinītavat || 28 ||
tatastasya praviṣṭasya kauśalyāyā niveśanam |
adhiruhyāpi śayanaṃ babhūva lulitaṃ manaḥ || 29 ||
putradvayavihīnaṃ ca snuṣayāpi vivarjitam |
apaśyadbhavanaṃ rājā naṣṭacandramivāmbaram || 30 ||
tacca dṛṣṭvā mahārājo bhujamudyamya vīryavān |
uccaissvareṇa cukrośa hā rāghava jahāsi mām || 31 ||
sukhitā bata taṃ kālaṃ jīviṣyanti narottamāḥ |
pariṣvajanto ye rāmaṃ drakṣyanti punarāgatam || 32 ||
atha rātryāṃ prapannāyāṃ kālarātryāmivātmanaḥ |
ardharātre daśarathaḥ kauśalyāmidamabravīt || 33 ||
rāmaṃ me'nugatā dṛṣṭiradyāpi na nivartate |
na tvā paśyāmi kausalye sādhu māṃ pāṇinā spṛśa || 34 ||
taṃ rāmamevānuvicintayantaṃ samīkṣya devī śayane narendram |
upopaviśyādhikamārtarūpā viniśvasantī vilalāpa kṛcchram || 35 ||
ityārṣe śrīmadrāmāyaṇe vālmīkīya ādikāvye ayodhyākāṇḍe dvicatvāriṃśassargaḥ ||
🕉️ This is the original Sanskrit rendered in Telugu script.
Pronunciation is identical to the Sanskrit Devanagari version.