અથ ષષ્ઠોઽધ્યાયઃ ।
શ્રીશુકઃ ઉવાચ ।
અથ બ્રહ્મા આત્મજૈઃ દેવૈઃ પ્રજેશૈઃ આવૃતઃ અભ્યગાત્ ।
ભવઃ ચ ભૂતભવ્યીશઃ યયૌ ભૂતગણૈઃ વૃતઃ ॥ 1॥
ઇન્દ્રઃ મરુદ્ભિઃ ભગવાન્ આદિત્યાઃ વસવઃ અશ્વિનૌ ।
ઋભવઃ અઙ્ગિરસઃ રુદ્રાઃ વિશ્વે સાધ્યાઃ ચ દેવતાઃ ॥ 2॥
ગન્ધર્વાપ્સરસઃ નાગાઃ સિદ્ધચારણગુહ્યકાઃ ।
ઋષયઃ પિતરઃ ચ એવ સવિદ્યાધરકિન્નરાઃ ॥ 3॥
દ્વારકાં ઉપસઞ્જગ્મુઃ સર્વે કૃષ્ણાદિદૃક્ષવઃ ।
વપુષા યેન ભગવાન્ નરલોકમનોરમઃ ।
યશઃ વિતેને લોકેષુ સર્વલોકમલાપહમ્ ॥ 4॥
તસ્યાં વિભ્રાજમાનાયાં સમૃદ્ધાયાં મહર્ધિભિઃ ।
વ્યચક્ષત અવિતૃપ્તાક્ષાઃ કૃષ્ણં અદ્ભુતદર્શનમ્ ॥
5॥
સ્વર્ગૌદ્યાનૌઅપગૈઃ માલ્યૈઃ છાદયન્તઃ યદુ ઉત્તમમ્ ।
ગીર્ભિઃ ચિત્રપદાર્થાભિઃ તુષ્ટુવુઃ જગત્ ઈશ્વરમ્ ॥6॥
દેવાઃ ઊચુઃ ।
નતાઃ સ્મ તે નાથ પદારવિન્દં
બુદ્ધીન્દ્રિયપ્રાણમનોવચોભિઃ ।
યત્ ચિન્ત્યતે અન્તર્હૃદિ ભાવયુક્તૈઃ
મુમુક્ષુભિઃ કર્મમય ઊરુપાશાત્ ॥ 7॥
ત્વં માયયા ત્રિગુણયા આત્મનિ દુર્વિભાવ્યં
વ્યક્તં સૃજસિ અવસિ લુમ્પસિ તત્ ગુણસ્થઃ ।
ન એતૈઃ ભવાન્ અજિત કર્મભિઃ અજ્યતે વૈ
યત્ સ્વે સુખે અવ્યવહિતે અભિરતઃ અનવદ્યઃ ॥ 8॥
શુદ્ધિઃ નૃણાં ન તુ તથા ઈડ્ય દુરાશયાનાં
વિદ્યાશ્રુતાધ્યયનદાનતપક્રિયાભિઃ ।
સત્ત્વાત્મનાં ઋષભ તે યશસિ પ્રવૃદ્ધ
સત્ શ્રદ્ધયા શ્રવણસમ્ભૃતયા યથા સ્યાત્ ॥ 9॥
સ્યાત્ નઃ તવ અઙ્ઘ્રિઃ અશુભાશયધૂમકેતુઃ
ક્ષેમાય યઃ મુનિભિઃ આર્દ્રહૃદૌહ્યમાનઃ ।
યઃ સાત્વતૈઃ સમવિભૂતયઃ આત્મવદ્ભિઃ
વ્યૂહે અર્ચિતઃ સવનશઃ સ્વઃ અતિક્રમાય ॥ 10॥
યઃ ચિન્ત્યતે પ્રયતપાણિભિઃ અધ્વરાગ્નૌ
ત્રય્યા નિરુક્તવિધિના ઈશ હવિઃ ગૃહીત્વા ।
અધ્યાત્મયોગઃ ઉત યોગિભિઃ આત્મમાયાં
જિજ્ઞાસુભિઃ પરમભાગવતૈઃ પરીષ્ટઃ ॥ 11॥
પર્યુષ્ટયા તવ વિભો વનમાલયા ઇયં
સંસ્પર્ધિની ભગવતી પ્રતિપત્નિવત્ શ્રીઃ ।
યઃ સુપ્રણીતં અમુયાર્હણં આદત્ અન્નઃ
ભૂયાત્ સદા અઙ્ઘ્રિઃ અશુભાશયધૂમકેતુઃ ॥ 12॥
કેતુઃ ત્રિવિક્રમયુતઃ ત્રિપત્ પતાકઃ
યઃ તે ભયાભયકરઃ અસુરદેવચમ્વોઃ ।
સ્વર્ગાય સાધુષુ ખલુ એષુ ઇતરાય ભૂમન્
પાદઃ પુનાતુ ભગવન્ ભજતાં અધં નઃ ॥ 13॥
નસ્યોતગાવઃ ઇવ યસ્ય વશે ભવન્તિ
બ્રહ્માદયઃ અનુભૃતઃ મિથુરર્દ્યમાનાઃ ।
કાલસ્ય તે પ્રકૃતિપૂરુષયોઃ પરસ્ય
શં નઃ તનોતુ ચરણઃ પુરુષોત્તમસ્ય ॥ 14॥
અસ્ય અસિ હેતુઃ ઉદયસ્થિતિસંયમાનાં
અવ્યક્તજીવમહતાં અપિ કાલં આહુઃ ।
સઃ અયં ત્રિણાભિઃ અખિલ અપચયે પ્રવૃત્તઃ
કાલઃ ગભીરરયઃ ઉત્તમપૂરુષઃ ત્વમ્ ॥ 15॥
ત્વત્તઃ પુમાન્ સમધિગમ્ય યયા સ્વવીર્ય
ધત્તે મહાન્તં ઇવ ગર્ભં અમોઘવીર્યઃ ।
સઃ અયં તયા અનુગતઃ આત્મનઃ આણ્ડકોશં
હૈમં સસર્જ બહિઃ આવરણૈઃ ઉપેતમ્ ॥ 16॥
તત્તસ્થુષઃ ચ જગતઃ ચ ભવાન્ અધીશઃ
યત્ માયયા ઉત્થગુણવિક્રિયયા ઉપનીતાન્ ।
અર્થાન્ જુષન્ અપિ હૃષીકપતે ન લિપ્તઃ
યે અન્યે સ્વતઃ પરિહૃતાત્ અપિ બિભ્યતિ સ્મ ॥ 17॥
સ્માયા અવલોકલવદર્શિતભાવહારિ
ભ્રૂમણ્ડલપ્રહિતસૌરતમન્ત્રશૌણ્ડૈઃ ।
પત્ન્યઃ તુ ષોડશસહસ્રં અનઙ્ગબાણૈઃ
યસ્ય ઇન્દ્રિયં વિમથિતું કરણૈઃ વિભ્વ્યઃ ॥ 18॥
વિભ્વ્યઃ તવ અમૃતકથા ઉદવહાઃ ત્રિલોક્યાઃ
પાદૌ અનેજસરિતઃ શમલાનિ હન્તુમ્ ।
આનુશ્રવં શ્રુતિભિઃ અઙ્ઘ્રિજં અઙ્ગસઙ્ગૈઃ
તીર્થદ્વયં શુચિષદસ્તઃ ઉપસ્પૃશન્તિ ॥ 19॥
બાદરાયણિઃ ઉવાચ ।
ઇતિ અભિષ્ટૂય વિબુધૈઃ સેશઃ શતધૃતિઃ હરિમ્ ।
અભ્યભાષત ગોવિન્દં પ્રણમ્ય અમ્બરં આશ્રિતઃ ॥ 20॥
બ્રહ્મ ઉવાચ ।
ભૂમેઃ ભાર અવતારાય પુરા વિજ્ઞાપિતઃ પ્રભો ।
ત્વં અસ્માભિઃ અશેષાત્મન્ તત્ તથા એવ ઉપપાદિતમ્ ॥ 21॥
ધર્મઃ ચ સ્થાપિતઃ સત્સુ સત્યસન્ધેષુ વૈ ત્વયા ।
કીર્તિઃ ચ દિક્ષુ વિક્ષિપ્તા સર્વલોકમલાપહા ॥ 22॥
અવતીર્ય યદોઃ વંશે બિભ્રત્ રૂપં અનુત્તમમ્ ।
કર્માણિ ઉદ્દામવૃત્તાનિ હિતાય જગતઃ અકૃથાઃ ॥ 23॥
યાનિ તે ચરિતાનિ ઈશ મનુષ્યાઃ સાધવઃ કલૌ ।
શઋણ્વન્તઃ કીર્તયન્તઃ ચ તરિષ્યન્તિ અઞ્જસા તમઃ ॥ 24॥
યદુવંશે અવતીર્ણસ્ય ભવતઃ પુરુષોત્તમ ।
શરત્ શતં વ્યતીયાય પઞ્ચવિંશ અધિકં પ્રભોઃ ॥ 25॥
ન અધુના તે અખિલ આધાર દેવકાર્ય અવશેષિતમ્ ।
કુલં ચ વિપ્રશાપેન નષ્ટપ્રાયં અભૂત્ ઇદમ્ ॥ 26॥
તતઃ સ્વધામ પરમં વિશસ્વ યદિ મન્યસે ।
સલોકાન્ લોકપાલાન્ નઃ પાહિ વૈકુણ્ઠકિઙ્કરાન્ ॥ 27॥
શ્રી ભગવાન્ ઉવાચ ।
અવધારિતં એતત્ મે યદાત્થ વિબુધેશ્વર ।
કૃતં વઃ કાર્યં અખિલં ભૂમેઃ ભારઃ અવતારિતઃ ॥ 28॥
તત્ ઇદં યાદવકુલં વીર્યશૌર્યશ્રિયોદ્ધતમ્ ।
લોકં જિઘૃક્ષત્ રુદ્ધં મે વેલયા ઇવ મહાર્ણવઃ ॥ 29॥
યદિ અસંહૃત્ય દૃપ્તાનાં યદુનાં વિપુલં કુલમ્ ।
ગન્તાસ્મિ અનેન લોકઃ અયં ઉદ્વેલેન વિનઙ્ક્ષ્યતિ ॥ 30॥
ઇદાનીં નાશઃ આરબ્ધઃ કુલસ્ય દ્વિજશાપતઃ ।
યાસ્યામિ ભવનં બ્રહ્મન્ ન એતત્ અન્તે તવ આનઘ ॥ 31॥
શ્રી શુકઃ ઉવાચ ।
ઇતિ ઉક્તઃ લોકનાથેન સ્વયમ્ભૂઃ પ્રણિપત્ય તમ્ ।
સહ દેવગણૈઃ દેવઃ સ્વધામ સમપદ્યત ॥ 32॥
અથ તસ્યાં મહોત્પાતાન્ દ્વારવત્યાં સમુત્થિતાન્ ।
વિલોક્ય ભગવાન્ આહ યદુવૃદ્ધાન્ સમાગતાન્ ॥ 33॥
શ્રી ભગવાન્ ઉવાચ ।
એતે વૈ સુમહોત્પાતાઃ વ્યુત્તિષ્ઠન્તિ ઇહ સર્વતઃ ।
શાપઃ ચ નઃ કુલસ્ય આસીત્ બ્રાહ્મણેભ્યઃ દુરત્યયઃ ॥ 34॥
ન વસ્તવ્યં ઇહ અસ્માભિઃ જિજીવિષુભિઃ આર્યકાઃ ।
પ્રભાસં સુમહત્ પુણ્યં યાસ્યામઃ અદ્ય એવ મા ચિરમ્ ॥ 35॥
યત્ર સ્નાત્વા દક્ષશાપાત્ ગૃહીતઃ યક્ષ્મણૌડુરાટ્ ।
વિમુક્તઃ કિલ્બિષાત્ સદ્યઃ ભેજે ભૂયઃ કલોદયમ્ ॥ 36॥
વયં ચ તસ્મિન્ આપ્લુત્ય તર્પયિત્વા પિતૄન્સુરાન્ ।
ભોજયિત્વા ઉશિજઃ વિપ્રાન્ નાનાગુણવતા અન્ધસા ॥ 37॥
તેષુ દાનાનિ પાત્રેષુ શ્રદ્ધયા ઉપ્ત્વા મહાન્તિ વૈ ।
વૃજિનાનિ તરિષ્યામઃ દાનૈઃ નૌભિઃ ઇવ અર્ણવમ્ ॥ 38॥
શ્રી શુકઃ ઉવાચ ।
એવં ભગવતા આદિષ્ટાઃ યાદવાઃ કુલનન્દન ।
ગન્તું કૃતધિયઃ તીર્થં સ્યન્દનાન્ સમયૂયુજન્ ॥ 39॥
તત્ નિરીક્ષ્ય ઉદ્ધવઃ રાજન્ શ્રુત્વા ભગવતા ઉદિતમ્ ।
દૃષ્ટ્વા અરિષ્ટાનિ ઘોરાણિ નિત્યં કૃષ્ણં અનુવ્રતઃ ॥ 40॥
વિવિક્તઃ ઉપસઙ્ગમ્ય જગતાં ઈશ્વરેશ્વરમ્ ।
પ્રણમ્ય શિરસા પાદૌ પ્રાઞ્જલિઃ તં અભાષત ॥ 41॥
ઉદ્ધવઃ ઉવાચ ।
દેવદેવેશ યોગેશ પુણ્યશ્રવણકીર્તન ।
સંહૃત્ય એતત્ કુલં નૂનં લોકં સન્ત્યક્ષ્યતે ભવાન્ ।
વિપ્રશાપં સમર્થઃ અપિ પ્રત્યહન્ ન યદિ ઈશ્વરઃ ॥ 42॥
ન અહં તવ અઙ્ઘ્રિકમલં ક્ષણાર્ધં અપિ કેશવ ।
ત્યક્તું સમુત્સહે નાથ સ્વધામ નય માં અપિ ॥ 43॥
તવ વિક્રીડિતં કૃષ્ણ નૃણાં પરમમઙ્ગલમ્ ।
કર્ણપીયૂષં આસ્વાદ્ય ત્યજતિ અન્યસ્પૃહાં જનઃ ॥ 44॥
શય્યાસનાટનસ્થાનસ્નાનક્રીડાશનાદિષુ ।
કથં ત્વાં પ્રિયં આત્માનં વયં ભક્તાઃ ત્યજેમહિ ॥ 45॥
ત્વયા ઉપભુક્તસ્રક્ગન્ધવાસઃ અલઙ્કારચર્ચિતાઃ ।
ઉચ્છિષ્ટભોજિનઃ દાસાઃ તવ માયાં જયેમહિ ॥ 46॥
વાતાશનાઃ યઃ ઋષયઃ શ્રમણા ઊર્ધ્વમન્થિનઃ ।
બ્રહ્માખ્યં ધામ તે યાન્તિ શાન્તાઃ સન્ન્યાસિનઃ અમલાઃ ॥
47॥
વયં તુ ઇહ મહાયોગિન્ ભ્રમન્તઃ કર્મવર્ત્મસુ ।
ત્વત્ વાર્તયા તરિષ્યામઃ તાવકૈઃ દુસ્તરં તમઃ ॥ 48॥
સ્મરન્તઃ કીર્તયન્તઃ તે કૃતાનિ ગદિતાનિ ચ ।
ગતિઉત્સ્મિતીક્ષણક્ષ્વેલિ યત્ નૃલોકવિડમ્બનમ્ ॥ 49॥
શ્રી શુકઃ ઉવાચ ।
એવં વિજ્ઞાપિતઃ રાજન્ ભગવાન્ દેવકીસુતઃ ।
એકાન્તિનં પ્રિયં ભૃત્યં ઉદ્ધવં સમભાષત ॥ 50॥
ઇતિ શ્રીમદ્ભાગવતે મહાપુરાણે પારમહંસ્યાં
સંહિતાયામેકાદશસ્કન્ધે દેવસ્તુત્યુદ્ધ્વવિજ્ઞાપનં નામ
ષષ્ઠોઽધ્યાયઃ ॥
Roman (IAST) Transliteration
atha ṣaṣṭho'dhyāyaḥ |
śrīśukaḥ uvāca |
atha brahmā ātmajaiḥ devaiḥ prajeśaiḥ āvṛtaḥ abhyagāt |
bhavaḥ ca bhūtabhavyīśaḥ yayau bhūtagaṇaiḥ vṛtaḥ || 1||
indraḥ marudbhiḥ bhagavān ādityāḥ vasavaḥ aśvinau |
ṛbhavaḥ aṅgirasaḥ rudrāḥ viśve sādhyāḥ ca devatāḥ || 2||
gandharvāpsarasaḥ nāgāḥ siddhacāraṇaguhyakāḥ |
ṛṣayaḥ pitaraḥ ca eva savidyādharakinnarāḥ || 3||
dvārakāṃ upasañjagmuḥ sarve kṛṣṇādidṛkṣavaḥ |
vapuṣā yena bhagavān naralokamanoramaḥ |
yaśaḥ vitene lokeṣu sarvalokamalāpaham || 4||
tasyāṃ vibhrājamānāyāṃ samṛddhāyāṃ mahardhibhiḥ |
vyacakṣata avitṛptākṣāḥ kṛṣṇaṃ adbhutadarśanam ||
5||
svargaudyānauapagaiḥ mālyaiḥ chādayantaḥ yadu uttamam |
gīrbhiḥ citrapadārthābhiḥ tuṣṭuvuḥ jagat īśvaram ||6||
devāḥ ūcuḥ |
natāḥ sma te nātha padāravindaṃ
buddhīndriyaprāṇamanovacobhiḥ |
yat cintyate antarhṛdi bhāvayuktaiḥ
mumukṣubhiḥ karmamaya ūrupāśāt || 7||
tvaṃ māyayā triguṇayā ātmani durvibhāvyaṃ
vyaktaṃ sṛjasi avasi lumpasi tat guṇasthaḥ |
na etaiḥ bhavān ajita karmabhiḥ ajyate vai
yat sve sukhe avyavahite abhirataḥ anavadyaḥ || 8||
śuddhiḥ nṛṇāṃ na tu tathā īḍya durāśayānāṃ
vidyāśrutādhyayanadānatapakriyābhiḥ |
sattvātmanāṃ ṛṣabha te yaśasi pravṛddha
sat śraddhayā śravaṇasambhṛtayā yathā syāt || 9||
syāt naḥ tava aṅghriḥ aśubhāśayadhūmaketuḥ
kṣemāya yaḥ munibhiḥ ārdrahṛdauhyamānaḥ |
yaḥ sātvataiḥ samavibhūtayaḥ ātmavadbhiḥ
vyūhe arcitaḥ savanaśaḥ svaḥ atikramāya || 10||
yaḥ cintyate prayatapāṇibhiḥ adhvarāgnau
trayyā niruktavidhinā īśa haviḥ gṛhītvā |
adhyātmayogaḥ uta yogibhiḥ ātmamāyāṃ
jijñāsubhiḥ paramabhāgavataiḥ parīṣṭaḥ || 11||
paryuṣṭayā tava vibho vanamālayā iyaṃ
saṃspardhinī bhagavatī pratipatnivat śrīḥ |
yaḥ supraṇītaṃ amuyārhaṇaṃ ādat annaḥ
bhūyāt sadā aṅghriḥ aśubhāśayadhūmaketuḥ || 12||
ketuḥ trivikramayutaḥ tripat patākaḥ
yaḥ te bhayābhayakaraḥ asuradevacamvoḥ |
svargāya sādhuṣu khalu eṣu itarāya bhūman
pādaḥ punātu bhagavan bhajatāṃ adhaṃ naḥ || 13||
nasyotagāvaḥ iva yasya vaśe bhavanti
brahmādayaḥ anubhṛtaḥ mithurardyamānāḥ |
kālasya te prakṛtipūruṣayoḥ parasya
śaṃ naḥ tanotu caraṇaḥ puruṣottamasya || 14||
asya asi hetuḥ udayasthitisaṃyamānāṃ
avyaktajīvamahatāṃ api kālaṃ āhuḥ |
saḥ ayaṃ triṇābhiḥ akhila apacaye pravṛttaḥ
kālaḥ gabhīrarayaḥ uttamapūruṣaḥ tvam || 15||
tvattaḥ pumān samadhigamya yayā svavīrya
dhatte mahāntaṃ iva garbhaṃ amoghavīryaḥ |
saḥ ayaṃ tayā anugataḥ ātmanaḥ āṇḍakośaṃ
haimaṃ sasarja bahiḥ āvaraṇaiḥ upetam || 16||
tattasthuṣaḥ ca jagataḥ ca bhavān adhīśaḥ
yat māyayā utthaguṇavikriyayā upanītān |
arthān juṣan api hṛṣīkapate na liptaḥ
ye anye svataḥ parihṛtāt api bibhyati sma || 17||
smāyā avalokalavadarśitabhāvahāri
bhrūmaṇḍalaprahitasauratamantraśauṇḍaiḥ |
patnyaḥ tu ṣoḍaśasahasraṃ anaṅgabāṇaiḥ
yasya indriyaṃ vimathituṃ karaṇaiḥ vibhvyaḥ || 18||
vibhvyaḥ tava amṛtakathā udavahāḥ trilokyāḥ
pādau anejasaritaḥ śamalāni hantum |
ānuśravaṃ śrutibhiḥ aṅghrijaṃ aṅgasaṅgaiḥ
tīrthadvayaṃ śuciṣadastaḥ upaspṛśanti || 19||
bādarāyaṇiḥ uvāca |
iti abhiṣṭūya vibudhaiḥ seśaḥ śatadhṛtiḥ harim |
abhyabhāṣata govindaṃ praṇamya ambaraṃ āśritaḥ || 20||
brahma uvāca |
bhūmeḥ bhāra avatārāya purā vijñāpitaḥ prabho |
tvaṃ asmābhiḥ aśeṣātman tat tathā eva upapāditam || 21||
dharmaḥ ca sthāpitaḥ satsu satyasandheṣu vai tvayā |
kīrtiḥ ca dikṣu vikṣiptā sarvalokamalāpahā || 22||
avatīrya yadoḥ vaṃśe bibhrat rūpaṃ anuttamam |
karmāṇi uddāmavṛttāni hitāya jagataḥ akṛthāḥ || 23||
yāni te caritāni īśa manuṣyāḥ sādhavaḥ kalau |
śaṛṇvantaḥ kīrtayantaḥ ca tariṣyanti añjasā tamaḥ || 24||
yaduvaṃśe avatīrṇasya bhavataḥ puruṣottama |
śarat śataṃ vyatīyāya pañcaviṃśa adhikaṃ prabhoḥ || 25||
na adhunā te akhila ādhāra devakārya avaśeṣitam |
kulaṃ ca vipraśāpena naṣṭaprāyaṃ abhūt idam || 26||
tataḥ svadhāma paramaṃ viśasva yadi manyase |
salokān lokapālān naḥ pāhi vaikuṇṭhakiṅkarān || 27||
śrī bhagavān uvāca |
avadhāritaṃ etat me yadāttha vibudheśvara |
kṛtaṃ vaḥ kāryaṃ akhilaṃ bhūmeḥ bhāraḥ avatāritaḥ || 28||
tat idaṃ yādavakulaṃ vīryaśauryaśriyoddhatam |
lokaṃ jighṛkṣat ruddhaṃ me velayā iva mahārṇavaḥ || 29||
yadi asaṃhṛtya dṛptānāṃ yadunāṃ vipulaṃ kulam |
gantāsmi anena lokaḥ ayaṃ udvelena vinaṅkṣyati || 30||
idānīṃ nāśaḥ ārabdhaḥ kulasya dvijaśāpataḥ |
yāsyāmi bhavanaṃ brahman na etat ante tava ānagha || 31||
śrī śukaḥ uvāca |
iti uktaḥ lokanāthena svayambhūḥ praṇipatya tam |
saha devagaṇaiḥ devaḥ svadhāma samapadyata || 32||
atha tasyāṃ mahotpātān dvāravatyāṃ samutthitān |
vilokya bhagavān āha yaduvṛddhān samāgatān || 33||
śrī bhagavān uvāca |
ete vai sumahotpātāḥ vyuttiṣṭhanti iha sarvataḥ |
śāpaḥ ca naḥ kulasya āsīt brāhmaṇebhyaḥ duratyayaḥ || 34||
na vastavyaṃ iha asmābhiḥ jijīviṣubhiḥ āryakāḥ |
prabhāsaṃ sumahat puṇyaṃ yāsyāmaḥ adya eva mā ciram || 35||
yatra snātvā dakṣaśāpāt gṛhītaḥ yakṣmaṇauḍurāṭ |
vimuktaḥ kilbiṣāt sadyaḥ bheje bhūyaḥ kalodayam || 36||
vayaṃ ca tasmin āplutya tarpayitvā pitṝnsurān |
bhojayitvā uśijaḥ viprān nānāguṇavatā andhasā || 37||
teṣu dānāni pātreṣu śraddhayā uptvā mahānti vai |
vṛjināni tariṣyāmaḥ dānaiḥ naubhiḥ iva arṇavam || 38||
śrī śukaḥ uvāca |
evaṃ bhagavatā ādiṣṭāḥ yādavāḥ kulanandana |
gantuṃ kṛtadhiyaḥ tīrthaṃ syandanān samayūyujan || 39||
tat nirīkṣya uddhavaḥ rājan śrutvā bhagavatā uditam |
dṛṣṭvā ariṣṭāni ghorāṇi nityaṃ kṛṣṇaṃ anuvrataḥ || 40||
viviktaḥ upasaṅgamya jagatāṃ īśvareśvaram |
praṇamya śirasā pādau prāñjaliḥ taṃ abhāṣata || 41||
uddhavaḥ uvāca |
devadeveśa yogeśa puṇyaśravaṇakīrtana |
saṃhṛtya etat kulaṃ nūnaṃ lokaṃ santyakṣyate bhavān |
vipraśāpaṃ samarthaḥ api pratyahan na yadi īśvaraḥ || 42||
na ahaṃ tava aṅghrikamalaṃ kṣaṇārdhaṃ api keśava |
tyaktuṃ samutsahe nātha svadhāma naya māṃ api || 43||
tava vikrīḍitaṃ kṛṣṇa nṛṇāṃ paramamaṅgalam |
karṇapīyūṣaṃ āsvādya tyajati anyaspṛhāṃ janaḥ || 44||
śayyāsanāṭanasthānasnānakrīḍāśanādiṣu |
kathaṃ tvāṃ priyaṃ ātmānaṃ vayaṃ bhaktāḥ tyajemahi || 45||
tvayā upabhuktasrakgandhavāsaḥ alaṅkāracarcitāḥ |
ucchiṣṭabhojinaḥ dāsāḥ tava māyāṃ jayemahi || 46||
vātāśanāḥ yaḥ ṛṣayaḥ śramaṇā ūrdhvamanthinaḥ |
brahmākhyaṃ dhāma te yānti śāntāḥ sannyāsinaḥ amalāḥ ||
47||
vayaṃ tu iha mahāyogin bhramantaḥ karmavartmasu |
tvat vārtayā tariṣyāmaḥ tāvakaiḥ dustaraṃ tamaḥ || 48||
smarantaḥ kīrtayantaḥ te kṛtāni gaditāni ca |
gatiutsmitīkṣaṇakṣveli yat nṛlokaviḍambanam || 49||
śrī śukaḥ uvāca |
evaṃ vijñāpitaḥ rājan bhagavān devakīsutaḥ |
ekāntinaṃ priyaṃ bhṛtyaṃ uddhavaṃ samabhāṣata || 50||
iti śrīmadbhāgavate mahāpurāṇe pāramahaṃsyāṃ
saṃhitāyāmekādaśaskandhe devastutyuddhvavijñāpanaṃ nāma
ṣaṣṭho'dhyāyaḥ ||
Sanskrit — Devanagari (original)
अथ षष्ठोऽध्यायः ।
श्रीशुकः उवाच ।
अथ ब्रह्मा आत्मजैः देवैः प्रजेशैः आवृतः अभ्यगात् ।
भवः च भूतभव्यीशः ययौ भूतगणैः वृतः ॥ 1॥
इन्द्रः मरुद्भिः भगवान् आदित्याः वसवः अश्विनौ ।
ऋभवः अङ्गिरसः रुद्राः विश्वे साध्याः च देवताः ॥ 2॥
गन्धर्वाप्सरसः नागाः सिद्धचारणगुह्यकाः ।
ऋषयः पितरः च एव सविद्याधरकिन्नराः ॥ 3॥
द्वारकां उपसञ्जग्मुः सर्वे कृष्णादिदृक्षवः ।
वपुषा येन भगवान् नरलोकमनोरमः ।
यशः वितेने लोकेषु सर्वलोकमलापहम् ॥ 4॥
तस्यां विभ्राजमानायां समृद्धायां महर्धिभिः ।
व्यचक्षत अवितृप्ताक्षाः कृष्णं अद्भुतदर्शनम् ॥
5॥
स्वर्गौद्यानौअपगैः माल्यैः छादयन्तः यदु उत्तमम् ।
गीर्भिः चित्रपदार्थाभिः तुष्टुवुः जगत् ईश्वरम् ॥6॥
देवाः ऊचुः ।
नताः स्म ते नाथ पदारविन्दं
बुद्धीन्द्रियप्राणमनोवचोभिः ।
यत् चिन्त्यते अन्तर्हृदि भावयुक्तैः
मुमुक्षुभिः कर्ममय ऊरुपाशात् ॥ 7॥
त्वं मायया त्रिगुणया आत्मनि दुर्विभाव्यं
व्यक्तं सृजसि अवसि लुम्पसि तत् गुणस्थः ।
न एतैः भवान् अजित कर्मभिः अज्यते वै
यत् स्वे सुखे अव्यवहिते अभिरतः अनवद्यः ॥ 8॥
शुद्धिः नृणां न तु तथा ईड्य दुराशयानां
विद्याश्रुताध्ययनदानतपक्रियाभिः ।
सत्त्वात्मनां ऋषभ ते यशसि प्रवृद्ध
सत् श्रद्धया श्रवणसम्भृतया यथा स्यात् ॥ 9॥
स्यात् नः तव अङ्घ्रिः अशुभाशयधूमकेतुः
क्षेमाय यः मुनिभिः आर्द्रहृदौह्यमानः ।
यः सात्वतैः समविभूतयः आत्मवद्भिः
व्यूहे अर्चितः सवनशः स्वः अतिक्रमाय ॥ 10॥
यः चिन्त्यते प्रयतपाणिभिः अध्वराग्नौ
त्रय्या निरुक्तविधिना ईश हविः गृहीत्वा ।
अध्यात्मयोगः उत योगिभिः आत्ममायां
जिज्ञासुभिः परमभागवतैः परीष्टः ॥ 11॥
पर्युष्टया तव विभो वनमालया इयं
संस्पर्धिनी भगवती प्रतिपत्निवत् श्रीः ।
यः सुप्रणीतं अमुयार्हणं आदत् अन्नः
भूयात् सदा अङ्घ्रिः अशुभाशयधूमकेतुः ॥ 12॥
केतुः त्रिविक्रमयुतः त्रिपत् पताकः
यः ते भयाभयकरः असुरदेवचम्वोः ।
स्वर्गाय साधुषु खलु एषु इतराय भूमन्
पादः पुनातु भगवन् भजतां अधं नः ॥ 13॥
नस्योतगावः इव यस्य वशे भवन्ति
ब्रह्मादयः अनुभृतः मिथुरर्द्यमानाः ।
कालस्य ते प्रकृतिपूरुषयोः परस्य
शं नः तनोतु चरणः पुरुषोत्तमस्य ॥ 14॥
अस्य असि हेतुः उदयस्थितिसंयमानां
अव्यक्तजीवमहतां अपि कालं आहुः ।
सः अयं त्रिणाभिः अखिल अपचये प्रवृत्तः
कालः गभीररयः उत्तमपूरुषः त्वम् ॥ 15॥
त्वत्तः पुमान् समधिगम्य यया स्ववीर्य
धत्ते महान्तं इव गर्भं अमोघवीर्यः ।
सः अयं तया अनुगतः आत्मनः आण्डकोशं
हैमं ससर्ज बहिः आवरणैः उपेतम् ॥ 16॥
तत्तस्थुषः च जगतः च भवान् अधीशः
यत् मायया उत्थगुणविक्रियया उपनीतान् ।
अर्थान् जुषन् अपि हृषीकपते न लिप्तः
ये अन्ये स्वतः परिहृतात् अपि बिभ्यति स्म ॥ 17॥
स्माया अवलोकलवदर्शितभावहारि
भ्रूमण्डलप्रहितसौरतमन्त्रशौण्डैः ।
पत्न्यः तु षोडशसहस्रं अनङ्गबाणैः
यस्य इन्द्रियं विमथितुं करणैः विभ्व्यः ॥ 18॥
विभ्व्यः तव अमृतकथा उदवहाः त्रिलोक्याः
पादौ अनेजसरितः शमलानि हन्तुम् ।
आनुश्रवं श्रुतिभिः अङ्घ्रिजं अङ्गसङ्गैः
तीर्थद्वयं शुचिषदस्तः उपस्पृशन्ति ॥ 19॥
बादरायणिः उवाच ।
इति अभिष्टूय विबुधैः सेशः शतधृतिः हरिम् ।
अभ्यभाषत गोविन्दं प्रणम्य अम्बरं आश्रितः ॥ 20॥
ब्रह्म उवाच ।
भूमेः भार अवताराय पुरा विज्ञापितः प्रभो ।
त्वं अस्माभिः अशेषात्मन् तत् तथा एव उपपादितम् ॥ 21॥
धर्मः च स्थापितः सत्सु सत्यसन्धेषु वै त्वया ।
कीर्तिः च दिक्षु विक्षिप्ता सर्वलोकमलापहा ॥ 22॥
अवतीर्य यदोः वंशे बिभ्रत् रूपं अनुत्तमम् ।
कर्माणि उद्दामवृत्तानि हिताय जगतः अकृथाः ॥ 23॥
यानि ते चरितानि ईश मनुष्याः साधवः कलौ ।
शऋण्वन्तः कीर्तयन्तः च तरिष्यन्ति अञ्जसा तमः ॥ 24॥
यदुवंशे अवतीर्णस्य भवतः पुरुषोत्तम ।
शरत् शतं व्यतीयाय पञ्चविंश अधिकं प्रभोः ॥ 25॥
न अधुना ते अखिल आधार देवकार्य अवशेषितम् ।
कुलं च विप्रशापेन नष्टप्रायं अभूत् इदम् ॥ 26॥
ततः स्वधाम परमं विशस्व यदि मन्यसे ।
सलोकान् लोकपालान् नः पाहि वैकुण्ठकिङ्करान् ॥ 27॥
श्री भगवान् उवाच ।
अवधारितं एतत् मे यदात्थ विबुधेश्वर ।
कृतं वः कार्यं अखिलं भूमेः भारः अवतारितः ॥ 28॥
तत् इदं यादवकुलं वीर्यशौर्यश्रियोद्धतम् ।
लोकं जिघृक्षत् रुद्धं मे वेलया इव महार्णवः ॥ 29॥
यदि असंहृत्य दृप्तानां यदुनां विपुलं कुलम् ।
गन्तास्मि अनेन लोकः अयं उद्वेलेन विनङ्क्ष्यति ॥ 30॥
इदानीं नाशः आरब्धः कुलस्य द्विजशापतः ।
यास्यामि भवनं ब्रह्मन् न एतत् अन्ते तव आनघ ॥ 31॥
श्री शुकः उवाच ।
इति उक्तः लोकनाथेन स्वयम्भूः प्रणिपत्य तम् ।
सह देवगणैः देवः स्वधाम समपद्यत ॥ 32॥
अथ तस्यां महोत्पातान् द्वारवत्यां समुत्थितान् ।
विलोक्य भगवान् आह यदुवृद्धान् समागतान् ॥ 33॥
श्री भगवान् उवाच ।
एते वै सुमहोत्पाताः व्युत्तिष्ठन्ति इह सर्वतः ।
शापः च नः कुलस्य आसीत् ब्राह्मणेभ्यः दुरत्ययः ॥ 34॥
न वस्तव्यं इह अस्माभिः जिजीविषुभिः आर्यकाः ।
प्रभासं सुमहत् पुण्यं यास्यामः अद्य एव मा चिरम् ॥ 35॥
यत्र स्नात्वा दक्षशापात् गृहीतः यक्ष्मणौडुराट् ।
विमुक्तः किल्बिषात् सद्यः भेजे भूयः कलोदयम् ॥ 36॥
वयं च तस्मिन् आप्लुत्य तर्पयित्वा पितॄन्सुरान् ।
भोजयित्वा उशिजः विप्रान् नानागुणवता अन्धसा ॥ 37॥
तेषु दानानि पात्रेषु श्रद्धया उप्त्वा महान्ति वै ।
वृजिनानि तरिष्यामः दानैः नौभिः इव अर्णवम् ॥ 38॥
श्री शुकः उवाच ।
एवं भगवता आदिष्टाः यादवाः कुलनन्दन ।
गन्तुं कृतधियः तीर्थं स्यन्दनान् समयूयुजन् ॥ 39॥
तत् निरीक्ष्य उद्धवः राजन् श्रुत्वा भगवता उदितम् ।
दृष्ट्वा अरिष्टानि घोराणि नित्यं कृष्णं अनुव्रतः ॥ 40॥
विविक्तः उपसङ्गम्य जगतां ईश्वरेश्वरम् ।
प्रणम्य शिरसा पादौ प्राञ्जलिः तं अभाषत ॥ 41॥
उद्धवः उवाच ।
देवदेवेश योगेश पुण्यश्रवणकीर्तन ।
संहृत्य एतत् कुलं नूनं लोकं सन्त्यक्ष्यते भवान् ।
विप्रशापं समर्थः अपि प्रत्यहन् न यदि ईश्वरः ॥ 42॥
न अहं तव अङ्घ्रिकमलं क्षणार्धं अपि केशव ।
त्यक्तुं समुत्सहे नाथ स्वधाम नय मां अपि ॥ 43॥
तव विक्रीडितं कृष्ण नृणां परममङ्गलम् ।
कर्णपीयूषं आस्वाद्य त्यजति अन्यस्पृहां जनः ॥ 44॥
शय्यासनाटनस्थानस्नानक्रीडाशनादिषु ।
कथं त्वां प्रियं आत्मानं वयं भक्ताः त्यजेमहि ॥ 45॥
त्वया उपभुक्तस्रक्गन्धवासः अलङ्कारचर्चिताः ।
उच्छिष्टभोजिनः दासाः तव मायां जयेमहि ॥ 46॥
वाताशनाः यः ऋषयः श्रमणा ऊर्ध्वमन्थिनः ।
ब्रह्माख्यं धाम ते यान्ति शान्ताः सन्न्यासिनः अमलाः ॥
47॥
वयं तु इह महायोगिन् भ्रमन्तः कर्मवर्त्मसु ।
त्वत् वार्तया तरिष्यामः तावकैः दुस्तरं तमः ॥ 48॥
स्मरन्तः कीर्तयन्तः ते कृतानि गदितानि च ।
गतिउत्स्मितीक्षणक्ष्वेलि यत् नृलोकविडम्बनम् ॥ 49॥
श्री शुकः उवाच ।
एवं विज्ञापितः राजन् भगवान् देवकीसुतः ।
एकान्तिनं प्रियं भृत्यं उद्धवं समभाषत ॥ 50॥
इति श्रीमद्भागवते महापुराणे पारमहंस्यां
संहितायामेकादशस्कन्धे देवस्तुत्युद्ध्वविज्ञापनं नाम
षष्ठोऽध्यायः ॥
atha ṣaṣṭho'dhyāyaḥ |
śrīśukaḥ uvāca |
atha brahmā ātmajaiḥ devaiḥ prajeśaiḥ āvṛtaḥ abhyagāt |
bhavaḥ ca bhūtabhavyīśaḥ yayau bhūtagaṇaiḥ vṛtaḥ || 1||
indraḥ marudbhiḥ bhagavān ādityāḥ vasavaḥ aśvinau |
ṛbhavaḥ aṅgirasaḥ rudrāḥ viśve sādhyāḥ ca devatāḥ || 2||
gandharvāpsarasaḥ nāgāḥ siddhacāraṇaguhyakāḥ |
ṛṣayaḥ pitaraḥ ca eva savidyādharakinnarāḥ || 3||
dvārakāṃ upasañjagmuḥ sarve kṛṣṇādidṛkṣavaḥ |
vapuṣā yena bhagavān naralokamanoramaḥ |
yaśaḥ vitene lokeṣu sarvalokamalāpaham || 4||
tasyāṃ vibhrājamānāyāṃ samṛddhāyāṃ mahardhibhiḥ |
vyacakṣata avitṛptākṣāḥ kṛṣṇaṃ adbhutadarśanam ||
5||
svargaudyānauapagaiḥ mālyaiḥ chādayantaḥ yadu uttamam |
gīrbhiḥ citrapadārthābhiḥ tuṣṭuvuḥ jagat īśvaram ||6||
devāḥ ūcuḥ |
natāḥ sma te nātha padāravindaṃ
buddhīndriyaprāṇamanovacobhiḥ |
yat cintyate antarhṛdi bhāvayuktaiḥ
mumukṣubhiḥ karmamaya ūrupāśāt || 7||
tvaṃ māyayā triguṇayā ātmani durvibhāvyaṃ
vyaktaṃ sṛjasi avasi lumpasi tat guṇasthaḥ |
na etaiḥ bhavān ajita karmabhiḥ ajyate vai
yat sve sukhe avyavahite abhirataḥ anavadyaḥ || 8||
śuddhiḥ nṛṇāṃ na tu tathā īḍya durāśayānāṃ
vidyāśrutādhyayanadānatapakriyābhiḥ |
sattvātmanāṃ ṛṣabha te yaśasi pravṛddha
sat śraddhayā śravaṇasambhṛtayā yathā syāt || 9||
syāt naḥ tava aṅghriḥ aśubhāśayadhūmaketuḥ
kṣemāya yaḥ munibhiḥ ārdrahṛdauhyamānaḥ |
yaḥ sātvataiḥ samavibhūtayaḥ ātmavadbhiḥ
vyūhe arcitaḥ savanaśaḥ svaḥ atikramāya || 10||
yaḥ cintyate prayatapāṇibhiḥ adhvarāgnau
trayyā niruktavidhinā īśa haviḥ gṛhītvā |
adhyātmayogaḥ uta yogibhiḥ ātmamāyāṃ
jijñāsubhiḥ paramabhāgavataiḥ parīṣṭaḥ || 11||
paryuṣṭayā tava vibho vanamālayā iyaṃ
saṃspardhinī bhagavatī pratipatnivat śrīḥ |
yaḥ supraṇītaṃ amuyārhaṇaṃ ādat annaḥ
bhūyāt sadā aṅghriḥ aśubhāśayadhūmaketuḥ || 12||
ketuḥ trivikramayutaḥ tripat patākaḥ
yaḥ te bhayābhayakaraḥ asuradevacamvoḥ |
svargāya sādhuṣu khalu eṣu itarāya bhūman
pādaḥ punātu bhagavan bhajatāṃ adhaṃ naḥ || 13||
nasyotagāvaḥ iva yasya vaśe bhavanti
brahmādayaḥ anubhṛtaḥ mithurardyamānāḥ |
kālasya te prakṛtipūruṣayoḥ parasya
śaṃ naḥ tanotu caraṇaḥ puruṣottamasya || 14||
asya asi hetuḥ udayasthitisaṃyamānāṃ
avyaktajīvamahatāṃ api kālaṃ āhuḥ |
saḥ ayaṃ triṇābhiḥ akhila apacaye pravṛttaḥ
kālaḥ gabhīrarayaḥ uttamapūruṣaḥ tvam || 15||
tvattaḥ pumān samadhigamya yayā svavīrya
dhatte mahāntaṃ iva garbhaṃ amoghavīryaḥ |
saḥ ayaṃ tayā anugataḥ ātmanaḥ āṇḍakośaṃ
haimaṃ sasarja bahiḥ āvaraṇaiḥ upetam || 16||
tattasthuṣaḥ ca jagataḥ ca bhavān adhīśaḥ
yat māyayā utthaguṇavikriyayā upanītān |
arthān juṣan api hṛṣīkapate na liptaḥ
ye anye svataḥ parihṛtāt api bibhyati sma || 17||
smāyā avalokalavadarśitabhāvahāri
bhrūmaṇḍalaprahitasauratamantraśauṇḍaiḥ |
patnyaḥ tu ṣoḍaśasahasraṃ anaṅgabāṇaiḥ
yasya indriyaṃ vimathituṃ karaṇaiḥ vibhvyaḥ || 18||
vibhvyaḥ tava amṛtakathā udavahāḥ trilokyāḥ
pādau anejasaritaḥ śamalāni hantum |
ānuśravaṃ śrutibhiḥ aṅghrijaṃ aṅgasaṅgaiḥ
tīrthadvayaṃ śuciṣadastaḥ upaspṛśanti || 19||
bādarāyaṇiḥ uvāca |
iti abhiṣṭūya vibudhaiḥ seśaḥ śatadhṛtiḥ harim |
abhyabhāṣata govindaṃ praṇamya ambaraṃ āśritaḥ || 20||
brahma uvāca |
bhūmeḥ bhāra avatārāya purā vijñāpitaḥ prabho |
tvaṃ asmābhiḥ aśeṣātman tat tathā eva upapāditam || 21||
dharmaḥ ca sthāpitaḥ satsu satyasandheṣu vai tvayā |
kīrtiḥ ca dikṣu vikṣiptā sarvalokamalāpahā || 22||
avatīrya yadoḥ vaṃśe bibhrat rūpaṃ anuttamam |
karmāṇi uddāmavṛttāni hitāya jagataḥ akṛthāḥ || 23||
yāni te caritāni īśa manuṣyāḥ sādhavaḥ kalau |
śaṛṇvantaḥ kīrtayantaḥ ca tariṣyanti añjasā tamaḥ || 24||
yaduvaṃśe avatīrṇasya bhavataḥ puruṣottama |
śarat śataṃ vyatīyāya pañcaviṃśa adhikaṃ prabhoḥ || 25||
na adhunā te akhila ādhāra devakārya avaśeṣitam |
kulaṃ ca vipraśāpena naṣṭaprāyaṃ abhūt idam || 26||
tataḥ svadhāma paramaṃ viśasva yadi manyase |
salokān lokapālān naḥ pāhi vaikuṇṭhakiṅkarān || 27||
śrī bhagavān uvāca |
avadhāritaṃ etat me yadāttha vibudheśvara |
kṛtaṃ vaḥ kāryaṃ akhilaṃ bhūmeḥ bhāraḥ avatāritaḥ || 28||
tat idaṃ yādavakulaṃ vīryaśauryaśriyoddhatam |
lokaṃ jighṛkṣat ruddhaṃ me velayā iva mahārṇavaḥ || 29||
yadi asaṃhṛtya dṛptānāṃ yadunāṃ vipulaṃ kulam |
gantāsmi anena lokaḥ ayaṃ udvelena vinaṅkṣyati || 30||
idānīṃ nāśaḥ ārabdhaḥ kulasya dvijaśāpataḥ |
yāsyāmi bhavanaṃ brahman na etat ante tava ānagha || 31||
śrī śukaḥ uvāca |
iti uktaḥ lokanāthena svayambhūḥ praṇipatya tam |
saha devagaṇaiḥ devaḥ svadhāma samapadyata || 32||
atha tasyāṃ mahotpātān dvāravatyāṃ samutthitān |
vilokya bhagavān āha yaduvṛddhān samāgatān || 33||
śrī bhagavān uvāca |
ete vai sumahotpātāḥ vyuttiṣṭhanti iha sarvataḥ |
śāpaḥ ca naḥ kulasya āsīt brāhmaṇebhyaḥ duratyayaḥ || 34||
na vastavyaṃ iha asmābhiḥ jijīviṣubhiḥ āryakāḥ |
prabhāsaṃ sumahat puṇyaṃ yāsyāmaḥ adya eva mā ciram || 35||
yatra snātvā dakṣaśāpāt gṛhītaḥ yakṣmaṇauḍurāṭ |
vimuktaḥ kilbiṣāt sadyaḥ bheje bhūyaḥ kalodayam || 36||
vayaṃ ca tasmin āplutya tarpayitvā pitṝnsurān |
bhojayitvā uśijaḥ viprān nānāguṇavatā andhasā || 37||
teṣu dānāni pātreṣu śraddhayā uptvā mahānti vai |
vṛjināni tariṣyāmaḥ dānaiḥ naubhiḥ iva arṇavam || 38||
śrī śukaḥ uvāca |
evaṃ bhagavatā ādiṣṭāḥ yādavāḥ kulanandana |
gantuṃ kṛtadhiyaḥ tīrthaṃ syandanān samayūyujan || 39||
tat nirīkṣya uddhavaḥ rājan śrutvā bhagavatā uditam |
dṛṣṭvā ariṣṭāni ghorāṇi nityaṃ kṛṣṇaṃ anuvrataḥ || 40||
viviktaḥ upasaṅgamya jagatāṃ īśvareśvaram |
praṇamya śirasā pādau prāñjaliḥ taṃ abhāṣata || 41||
uddhavaḥ uvāca |
devadeveśa yogeśa puṇyaśravaṇakīrtana |
saṃhṛtya etat kulaṃ nūnaṃ lokaṃ santyakṣyate bhavān |
vipraśāpaṃ samarthaḥ api pratyahan na yadi īśvaraḥ || 42||
na ahaṃ tava aṅghrikamalaṃ kṣaṇārdhaṃ api keśava |
tyaktuṃ samutsahe nātha svadhāma naya māṃ api || 43||
tava vikrīḍitaṃ kṛṣṇa nṛṇāṃ paramamaṅgalam |
karṇapīyūṣaṃ āsvādya tyajati anyaspṛhāṃ janaḥ || 44||
śayyāsanāṭanasthānasnānakrīḍāśanādiṣu |
kathaṃ tvāṃ priyaṃ ātmānaṃ vayaṃ bhaktāḥ tyajemahi || 45||
tvayā upabhuktasrakgandhavāsaḥ alaṅkāracarcitāḥ |
ucchiṣṭabhojinaḥ dāsāḥ tava māyāṃ jayemahi || 46||
vātāśanāḥ yaḥ ṛṣayaḥ śramaṇā ūrdhvamanthinaḥ |
brahmākhyaṃ dhāma te yānti śāntāḥ sannyāsinaḥ amalāḥ ||
47||
vayaṃ tu iha mahāyogin bhramantaḥ karmavartmasu |
tvat vārtayā tariṣyāmaḥ tāvakaiḥ dustaraṃ tamaḥ || 48||
smarantaḥ kīrtayantaḥ te kṛtāni gaditāni ca |
gatiutsmitīkṣaṇakṣveli yat nṛlokaviḍambanam || 49||
śrī śukaḥ uvāca |
evaṃ vijñāpitaḥ rājan bhagavān devakīsutaḥ |
ekāntinaṃ priyaṃ bhṛtyaṃ uddhavaṃ samabhāṣata || 50||
iti śrīmadbhāgavate mahāpurāṇe pāramahaṃsyāṃ
saṃhitāyāmekādaśaskandhe devastutyuddhvavijñāpanaṃ nāma
ṣaṣṭho'dhyāyaḥ ||
🕉️ This is the original Sanskrit rendered in Gujarati script.
Pronunciation is identical to the Sanskrit Devanagari version.