ಶ್ರೀಮದ್ವಾಲ್ಮೀಕೀಯ ರಾಮಾಯಣೇ ಅಯೋಧ್ಯಾಕಾಣ್ಡಮ್ ।
ಅಥ ಸಪ್ತಮಸ್ಸರ್ಗಃ ।
ಜ್ಞಾತಿದಾಸೀ ಯತೋ ಜಾತಾ ಕೈಕೇಯ್ಯಾಸ್ತು ಸಹೋಷಿತಾ ।
ಪ್ರಾಸಾದಂ ಚನ್ದ್ರಸಙ್ಕಾಶಮಾರುರೋಹ ಯದೃಚ್ಛಯಾ ॥ 1 ॥
ಸಿಕ್ತರಾಜಪಥಾಂ ಕೃತ್ಸ್ನಾಂ ಪ್ರಕೀರ್ಣಕುಸುಮೋತ್ಕರಾಮ್ ।
ಅಯೋಧ್ಯಾಂ ಮನ್ಥರಾ ತಸ್ಮಾತ್ಪ್ರಾಸಾದಾದನ್ವವೈಕ್ಷತ ॥ 2 ॥
ಪತಾಕಾಭಿರ್ವರಾರ್ಹಾಭಿರ್ಧ್ವಜೈಶ್ಚ ಸಮಲಙ್ಕೃತಾಮ್ ।
ವೃತಾಂ ಛನ್ದಪಥೈಶ್ಚಾಪಿ ಶಿರಸ್ಸ್ನಾತಜನೈರ್ವೃತಾಮ್ ॥ 3 ॥
ಮಾಲ್ಯಮೋದಕಹಸ್ತೈಶ್ಚ ದ್ವಿಜೇನ್ದ್ರೈರಭಿನಾದಿತಾಮ್ ।
ಶುಕ್ಲದೇವಗೃಹದ್ವಾರಾಂ ಸರ್ವವಾದಿತ್ರನಿಸ್ವನಾಮ್ ॥ 4 ॥
ಸಮ್ಪ್ರಹೃಷ್ಟಜನಾಕೀರ್ಣಾಂ ಬ್ರಹ್ಮಘೋಷಾಭಿನಾದಿತಾಮ್ ।
ಪ್ರಹೃಷ್ಟವರಹಸ್ತ್ಯಶ್ವಾಂ ಸಮ್ಪ್ರಣರ್ದಿತಗೋವೃಷಾಮ್ ॥ 5 ॥
ಪ್ರಹೃಷ್ಟಮುದಿತೈಃ ಪೌರೈರುಚ್ಛ್ರಿತಧ್ವಜಮಾಲಿನೀಮ್ ।
ಅಯೋಧ್ಯಾಂ ಮನ್ಥರಾ ದೃಷ್ಟ್ವಾ ಪರಂ ವಿಸ್ಮಯಮಾಗತಾ ॥ 6 ॥
ಪ್ರಹರ್ಷೋತ್ಫುಲ್ಲನಯನಾಂ ಪಾಣ್ಡುರಕ್ಷೌಮವಾಸಿನೀಮ್ ।
ಅವಿದೂರೇ ಸ್ಥಿತಾಂ ದೃಷ್ಟ್ವಾ ಧಾತ್ರೀಂ ಪಪ್ರಚ್ಛ ಮನ್ಥರಾ ॥ 7 ॥
ಉತ್ತಮೇನಾಭಿಸಂಯುಕ್ತಾ ಹರ್ಷೇಣಾರ್ಥಪರಾ ಸತೀ ।
ರಾಮಮಾತಾ ಧನಂ ಕಿನ್ನು ಜನೇಭ್ಯಸ್ಸಮ್ಪ್ರಯಚ್ಛತಿ ॥ 8 ॥
ಅತಿಮಾತ್ರಪ್ರಹರ್ಷೋಽಯಂ ಕಿಂ ಜನಸ್ಯ ಚ ಶಂಸ ಮೇ ।
ಕಾರಯಿಷ್ಯತಿ ಕಿಂ ವಾಪಿ ಸಮ್ಪ್ರಹೃಷ್ಟೋ ಮಹೀಪತಿಃ ॥ 9 ॥
ವಿದೀರ್ಯಮಾಣಾ ಹರ್ಷೇಣ ಧಾತ್ರೀ ತು ಪರಯಾ ಮುದಾ ।
ಆಚಚಕ್ಷೇಽಥ ಕುಬ್ಜಾಯೈ ಭೂಯಸೀಂ ರಾಘವ ಶ್ರಿಯಮ್ ॥ 10 ॥
ಶ್ವಃ ಪುಷ್ಯೇಣ ಜಿತಕ್ರೋಧಂ ಯೌವರಾಜ್ಯೇನ ರಾಘವಮ್ ।
ರಾಜಾ ದಶರಥೋ ರಾಮಮಭಿಷೇಚಯಿತಾಽನಘಮ್ ॥ 11 ॥
ಧಾತ್ರ್ಯಾಸ್ತು ವಚನಂ ಶೃತ್ವಾ ಕುಬ್ಜಾ ಕ್ಷಿಪ್ರಮಮರ್ಷಿತಾ ।
ಕೈಲಾಸಶಿಖರಾಕಾರಾ ತ್ಪ್ರಾಸಾದಾದವರೋಹತ ॥ 12 ॥
ಸಾ ದಹ್ಯಮಾನಾ ಕೋಪೇನ ಮನ್ಥರಾ ಪಾಪದರ್ಶಿನೀ ।
ಶಯಾನಾಮೇತ್ಯ ಕೈಕೇಯೀಮಿದಂ ವಚನಮಬ್ರವೀತ್ ॥ 13 ॥
ಉತ್ತಿಷ್ಠ ಮೂಢೇ ಕಿಂ ಶೇಷೇ ಭಯಂ ತ್ವಾಮಭಿವರ್ತತೇ ।
ಉಪಪ್ಲುತಾಮೌಘೇನ ಕಿಮಾತ್ಮಾನಂ ನ ಬುಧ್ಯಸೇ ॥ 14 ॥
ಅನಿಷ್ಟೇ ಸುಭಗಾಕಾರೇ ಸೌಭಾಗ್ಯೇನ ವಿಕತ್ಥಸೇ ।
ಚಲಂ ಹಿ ತವ ಸೌಭಾಗ್ಯಂ ನದ್ಯಾಸ್ಸ್ರೋತ ಇವೋಷ್ಣಗೇ ॥ 15 ॥
ಏವಮುಕ್ತಾ ತು ಕೈಕೇಯೀ ರುಷ್ಟಯಾ ಪರುಷಂ ವಚಃ ।
ಕುಬ್ಜಯಾ ಪಾಪದರ್ಶಿನ್ಯಾ ವಿಷಾದಮಗಮತ್ಪರಮ್ ॥ 16 ॥
ಕೈಕೇಯೀ ತ್ವಬ್ರವೀತ್ಕುಬ್ಜಾಂ ಕಚ್ಚಿತ್ಕ್ಷೇಮಂ ನು ಮನ್ಥರೇ ।
ವಿಷಣ್ಣವದನಾಂ ಹಿ ತ್ವಾಂ ಲಕ್ಷಯೇ ಭೃಶದುಃಖಿತಾಮ್ ॥ 17 ॥
ಮನ್ಥರಾ ತು ವಚ ಶ್ಶ್ರುತ್ವಾ ಕೈಕೇಯ್ಯಾ ಮಧುರಾಕ್ಷರಮ್ ।
ಉವಾಚ ಕ್ರೋಧಸಂಯುಕ್ತಾ ವಾಕ್ಯಂ ವಾಕ್ಯವಿಶಾರದಾ ॥ 18 ॥
ಸಾ ವಿಷಣ್ಣತರಾ ಭೂತ್ವಾ ಕುಬ್ಜಾ ತಸ್ಯಾ ಹಿತೈಷಿಣೀ ।
ವಿಷಾದಯನ್ತೀ ಪ್ರೋವಾಚ ಭೇದಯನ್ತೀ ಚ ರಾಘವಮ್ ॥ 19 ॥
ಅಕ್ಷಯ್ಯಂ ಸುಮಹದ್ದೇವಿ ಪ್ರವೃತ್ತಂ ತ್ವದ್ವಿನಾಶನಮ್ ।
ರಾಮಂ ದಶರಥೋ ರಾಜಾ ಯೌವರಾಜ್ಯೇಽಭಿಷೇಕ್ಷ್ಯತಿ ॥ 20 ॥
ಸಾಽಸ್ಮ್ಯಗಾಧೇ ಭಯೇ ಮಗ್ನಾ ದುಃಖಶೋಕಸಮನ್ವಿತಾ ।
ದಹ್ಯಮಾನಾಽನಲೇನೇವ ತ್ವದ್ಧಿತಾರ್ಥಮಿಹಾಗತಾ ॥ 21 ॥
ತವ ದುಃಖೇನ ಕೈಕೇಯಿ ಮಮ ದುಃಖಂ ಮಹದ್ಭವೇತ್ ।
ತ್ವದ್ವೃದ್ಧೌ ಮಮ ವೃದ್ಧಿಶ್ಚ ಭವೇದತ್ರ ನ ಸಂಶಯಃ ॥ 22 ॥
ನರಾಧಿಪಕುಲೇ ಜಾತಾ ಮಹಿಷೀ ತ್ವಂ ಮಹೀಪತೇಃ ।
ಉಗ್ರತ್ವಂ ರಾಜಧರ್ಮಾಣಾಂ ಕಥಂ ದೇವಿ ನ ಬುಧ್ಯಸೇ ॥ 23 ॥
ಧರ್ಮಾವಾದೀ ಶಠೋ ಭರ್ತಾ ಶ್ಲಕ್ಷ್ಣವಾದೀ ಚ ದಾರುಣಃ ।
ಶುದ್ಧಭಾವೇ ನ ಜಾನೀಷೇ ತೇನೈವ ಮತಿಸನ್ಧಿತಾ ॥ 24 ॥
ಉಪಸ್ಥಿತಃ ಪ್ರಯುಞ್ಜಾನಸ್ತ್ವಯಿ ಸಾನ್ತ್ವಮನರ್ಥಕಮ್ ।
ಅರ್ಥೇನೈವಾದ್ಯ ತೇ ಭರ್ತಾ ಕೌಸಲ್ಯಾಂ ಯೋಜಯಿಷ್ಯತಿ ॥ 25 ॥
ಉಪವಾಹ್ಯ ಸ ದುಷ್ಟಾತ್ಮಾ ಭರತಂ ತವ ಬನ್ಧುಷು ।
ಕಾಲ್ಯೇ ಸ್ಥಾಪಯಿತಾ ರಾಮಂ ರಾಜ್ಯೇ ನಿಹತಕಣ್ಟಕೇ ॥ 26 ॥
ಶತ್ರುಃ ಪತಿಪ್ರವಾದೇನ ಮಾತ್ರೇವ ಹಿತಕಾಮ್ಯಯಾ ।
ಆಶೀವಿಷ ಇವಾಙ್ಕೇನ ಬಾಲೇ ಪರಿಧೃತಸ್ತ್ವಯಾ ॥ 27 ॥
ಯಥಾ ಹಿ ಕುರ್ಯಾತ್ಸರ್ಪೋ ವಾ ಶತ್ರುರ್ವಾ ಪ್ರತ್ಯುಪೇಕ್ಷಿತಃ ।
ರಾಜ್ಞಾ ದಶರಥೇನಾದ್ಯ ಸಪುತ್ರಾ ತ್ವಂ ತಥಾ ಕೃತಾ ॥ 28 ॥
ಪಾಪೇನಾನೃತಸಾನ್ತ್ವೇನ ಬಾಲೇ ನಿತ್ಯಸುಖೋಚಿತೇ ।
ರಾಮಂ ಸ್ಥಾಪಯತಾ ರಾಜ್ಯೇ ಸಾನುಬನ್ಧಾ ಹತಾ ಹ್ಯಸಿ ॥ 29 ॥
ಸಾ ಪ್ರಾಪ್ತಕಾಲಂ ಕೈಕೇಯಿ ಕ್ಷಿಪ್ರಂ ಕುರು ಹಿತಂ ತವ ।
ತ್ರಾಯಸ್ವ ಪುತ್ರಮಾತ್ಮಾನಂ ಮಾಂ ಚ ವಿಸ್ಮಯದರ್ಶನೇ ॥ 30 ॥
ಮನ್ಥಾರಾಯಾ ವಚಶ್ಶ್ರುತ್ವಾ ಶಯಾನಾ ಸಾ ಶುಭಾನನಾ ।
ಉತ್ತಸ್ಥೌ ಹರ್ಷಸಮ್ಪೂರ್ಣಾ ಚನ್ದ್ರಲೇಖೇವ ಶಾರದೀ ॥ 31 ॥
ಅತೀವ ಸಾ ತು ಸಂಹೃಷ್ಟಾ ಕೈಕೇಯೀ ವಿಸ್ಮಯಾನ್ವಿತಾ ।
ಏಕಮಾಭರಣಂ ತಸ್ಯೈ ಕುಬ್ಜಾಯೈ ಪ್ರದದೌ ಶುಭಮ್ ॥ 32 ॥
ದತ್ವಾ ತ್ವಾಭರಣಂ ತಸ್ಯೈ ಕುಬ್ಜಾಯೈ ಪ್ರಮದೋತ್ತಮಾ ।
ಕೈಕೇಯೀ ಮನ್ಥರಾಂ ದೃಷ್ಟ್ವಾ ಪುನರೇವಾಬ್ರವೀದಿದಮ್ ॥ 33 ॥
ಇದಂ ತು ಮನ್ಥರೇ ಮಹ್ಯಮಾಖ್ಯಾಸಿ ಪರಮಂ ಪ್ರಿಯಮ್ ।
ಏತನ್ಮೇ ಪ್ರಿಯಮಾಖ್ಯಾತುಃ ಕಿಂ ವಾ ಭೂಯಃ ಕರೋಮಿ ತೇ ॥ 34 ॥
ರಾಮೇ ವಾ ಭರತೇ ವಾಽಹಂ ವಿಶೇಷಂ ನೋಪಲಕ್ಷಯೇ ।
ತಸ್ಮಾತ್ತುಷ್ಟಾಽಸ್ಮಿ ಯದ್ರಾಜಾ ರಾಮಂ ರಾಜ್ಯೇಽಭಿಷೇಕ್ಷ್ಯತಿ ॥ 35 ॥
ನ ಮೇ ಪರಂ ಕಿಞ್ಚಿದಿತಸ್ತ್ವಯಾ ಪುನಃ ಪ್ರಿಯಂ ಪ್ರಿಯಾರ್ಹೇ ಸುವಚಂ ವಚಃಪರಮ್ ।
ತಥಾ ಹ್ಯವೋಚಸ್ತ್ವಮತಃ ಪ್ರಿಯೋತ್ತರಂ ವರಂ ಪರಂ ತೇ ಪ್ರದದಾಮಿ ತಂ ವೃಣು ॥ 36 ॥
ಇತ್ಯಾರ್ಷೇ ಶ್ರೀಮದ್ರಾಮಾಯಣೇ ವಾಲ್ಮೀಕೀಯ ಆದಿಕಾವ್ಯೇ ಅಯೋಧ್ಯಾಕಾಣ್ಡೇ ಸಪ್ತಮಸ್ಸರ್ಗಃ ॥
Roman (IAST) Transliteration
śrīmadvālmīkīya rāmāyaṇe ayodhyākāṇḍam |
atha saptamassargaḥ |
jñātidāsī yato jātā kaikeyyāstu sahoṣitā |
prāsādaṃ candrasaṅkāśamāruroha yadṛcchayā || 1 ||
siktarājapathāṃ kṛtsnāṃ prakīrṇakusumotkarām |
ayodhyāṃ mantharā tasmātprāsādādanvavaikṣata || 2 ||
patākābhirvarārhābhirdhvajaiśca samalaṅkṛtām |
vṛtāṃ chandapathaiścāpi śirassnātajanairvṛtām || 3 ||
mālyamodakahastaiśca dvijendrairabhināditām |
śukladevagṛhadvārāṃ sarvavāditranisvanām || 4 ||
samprahṛṣṭajanākīrṇāṃ brahmaghoṣābhināditām |
prahṛṣṭavarahastyaśvāṃ sampraṇarditagovṛṣām || 5 ||
prahṛṣṭamuditaiḥ paurairucchritadhvajamālinīm |
ayodhyāṃ mantharā dṛṣṭvā paraṃ vismayamāgatā || 6 ||
praharṣotphullanayanāṃ pāṇḍurakṣaumavāsinīm |
avidūre sthitāṃ dṛṣṭvā dhātrīṃ papraccha mantharā || 7 ||
uttamenābhisaṃyuktā harṣeṇārthaparā satī |
rāmamātā dhanaṃ kinnu janebhyassamprayacchati || 8 ||
atimātrapraharṣo'yaṃ kiṃ janasya ca śaṃsa me |
kārayiṣyati kiṃ vāpi samprahṛṣṭo mahīpatiḥ || 9 ||
vidīryamāṇā harṣeṇa dhātrī tu parayā mudā |
ācacakṣe'tha kubjāyai bhūyasīṃ rāghava śriyam || 10 ||
śvaḥ puṣyeṇa jitakrodhaṃ yauvarājyena rāghavam |
rājā daśaratho rāmamabhiṣecayitā'nagham || 11 ||
dhātryāstu vacanaṃ śṛtvā kubjā kṣipramamarṣitā |
kailāsaśikharākārā tprāsādādavarohata || 12 ||
sā dahyamānā kopena mantharā pāpadarśinī |
śayānāmetya kaikeyīmidaṃ vacanamabravīt || 13 ||
uttiṣṭha mūḍhe kiṃ śeṣe bhayaṃ tvāmabhivartate |
upaplutāmaughena kimātmānaṃ na budhyase || 14 ||
aniṣṭe subhagākāre saubhāgyena vikatthase |
calaṃ hi tava saubhāgyaṃ nadyāssrota ivoṣṇage || 15 ||
evamuktā tu kaikeyī ruṣṭayā paruṣaṃ vacaḥ |
kubjayā pāpadarśinyā viṣādamagamatparam || 16 ||
kaikeyī tvabravītkubjāṃ kaccitkṣemaṃ nu manthare |
viṣaṇṇavadanāṃ hi tvāṃ lakṣaye bhṛśaduḥkhitām || 17 ||
mantharā tu vaca śśrutvā kaikeyyā madhurākṣaram |
uvāca krodhasaṃyuktā vākyaṃ vākyaviśāradā || 18 ||
sā viṣaṇṇatarā bhūtvā kubjā tasyā hitaiṣiṇī |
viṣādayantī provāca bhedayantī ca rāghavam || 19 ||
akṣayyaṃ sumahaddevi pravṛttaṃ tvadvināśanam |
rāmaṃ daśaratho rājā yauvarājye'bhiṣekṣyati || 20 ||
sā'smyagādhe bhaye magnā duḥkhaśokasamanvitā |
dahyamānā'naleneva tvaddhitārthamihāgatā || 21 ||
tava duḥkhena kaikeyi mama duḥkhaṃ mahadbhavet |
tvadvṛddhau mama vṛddhiśca bhavedatra na saṃśayaḥ || 22 ||
narādhipakule jātā mahiṣī tvaṃ mahīpateḥ |
ugratvaṃ rājadharmāṇāṃ kathaṃ devi na budhyase || 23 ||
dharmāvādī śaṭho bhartā ślakṣṇavādī ca dāruṇaḥ |
śuddhabhāve na jānīṣe tenaiva matisandhitā || 24 ||
upasthitaḥ prayuñjānastvayi sāntvamanarthakam |
arthenaivādya te bhartā kausalyāṃ yojayiṣyati || 25 ||
upavāhya sa duṣṭātmā bharataṃ tava bandhuṣu |
kālye sthāpayitā rāmaṃ rājye nihatakaṇṭake || 26 ||
śatruḥ patipravādena mātreva hitakāmyayā |
āśīviṣa ivāṅkena bāle paridhṛtastvayā || 27 ||
yathā hi kuryātsarpo vā śatrurvā pratyupekṣitaḥ |
rājñā daśarathenādya saputrā tvaṃ tathā kṛtā || 28 ||
pāpenānṛtasāntvena bāle nityasukhocite |
rāmaṃ sthāpayatā rājye sānubandhā hatā hyasi || 29 ||
sā prāptakālaṃ kaikeyi kṣipraṃ kuru hitaṃ tava |
trāyasva putramātmānaṃ māṃ ca vismayadarśane || 30 ||
manthārāyā vacaśśrutvā śayānā sā śubhānanā |
uttasthau harṣasampūrṇā candralekheva śāradī || 31 ||
atīva sā tu saṃhṛṣṭā kaikeyī vismayānvitā |
ekamābharaṇaṃ tasyai kubjāyai pradadau śubham || 32 ||
datvā tvābharaṇaṃ tasyai kubjāyai pramadottamā |
kaikeyī mantharāṃ dṛṣṭvā punarevābravīdidam || 33 ||
idaṃ tu manthare mahyamākhyāsi paramaṃ priyam |
etanme priyamākhyātuḥ kiṃ vā bhūyaḥ karomi te || 34 ||
rāme vā bharate vā'haṃ viśeṣaṃ nopalakṣaye |
tasmāttuṣṭā'smi yadrājā rāmaṃ rājye'bhiṣekṣyati || 35 ||
na me paraṃ kiñciditastvayā punaḥ priyaṃ priyārhe suvacaṃ vacaḥparam |
tathā hyavocastvamataḥ priyottaraṃ varaṃ paraṃ te pradadāmi taṃ vṛṇu || 36 ||
ityārṣe śrīmadrāmāyaṇe vālmīkīya ādikāvye ayodhyākāṇḍe saptamassargaḥ ||
Sanskrit — Devanagari (original)
श्रीमद्वाल्मीकीय रामायणे अयोध्याकाण्डम् ।
अथ सप्तमस्सर्गः ।
ज्ञातिदासी यतो जाता कैकेय्यास्तु सहोषिता ।
प्रासादं चन्द्रसङ्काशमारुरोह यदृच्छया ॥ 1 ॥
सिक्तराजपथां कृत्स्नां प्रकीर्णकुसुमोत्कराम् ।
अयोध्यां मन्थरा तस्मात्प्रासादादन्ववैक्षत ॥ 2 ॥
पताकाभिर्वरार्हाभिर्ध्वजैश्च समलङ्कृताम् ।
वृतां छन्दपथैश्चापि शिरस्स्नातजनैर्वृताम् ॥ 3 ॥
माल्यमोदकहस्तैश्च द्विजेन्द्रैरभिनादिताम् ।
शुक्लदेवगृहद्वारां सर्ववादित्रनिस्वनाम् ॥ 4 ॥
सम्प्रहृष्टजनाकीर्णां ब्रह्मघोषाभिनादिताम् ।
प्रहृष्टवरहस्त्यश्वां सम्प्रणर्दितगोवृषाम् ॥ 5 ॥
प्रहृष्टमुदितैः पौरैरुच्छ्रितध्वजमालिनीम् ।
अयोध्यां मन्थरा दृष्ट्वा परं विस्मयमागता ॥ 6 ॥
प्रहर्षोत्फुल्लनयनां पाण्डुरक्षौमवासिनीम् ।
अविदूरे स्थितां दृष्ट्वा धात्रीं पप्रच्छ मन्थरा ॥ 7 ॥
उत्तमेनाभिसंयुक्ता हर्षेणार्थपरा सती ।
राममाता धनं किन्नु जनेभ्यस्सम्प्रयच्छति ॥ 8 ॥
अतिमात्रप्रहर्षोऽयं किं जनस्य च शंस मे ।
कारयिष्यति किं वापि सम्प्रहृष्टो महीपतिः ॥ 9 ॥
विदीर्यमाणा हर्षेण धात्री तु परया मुदा ।
आचचक्षेऽथ कुब्जायै भूयसीं राघव श्रियम् ॥ 10 ॥
श्वः पुष्येण जितक्रोधं यौवराज्येन राघवम् ।
राजा दशरथो राममभिषेचयिताऽनघम् ॥ 11 ॥
धात्र्यास्तु वचनं शृत्वा कुब्जा क्षिप्रममर्षिता ।
कैलासशिखराकारा त्प्रासादादवरोहत ॥ 12 ॥
सा दह्यमाना कोपेन मन्थरा पापदर्शिनी ।
शयानामेत्य कैकेयीमिदं वचनमब्रवीत् ॥ 13 ॥
उत्तिष्ठ मूढे किं शेषे भयं त्वामभिवर्तते ।
उपप्लुतामौघेन किमात्मानं न बुध्यसे ॥ 14 ॥
अनिष्टे सुभगाकारे सौभाग्येन विकत्थसे ।
चलं हि तव सौभाग्यं नद्यास्स्रोत इवोष्णगे ॥ 15 ॥
एवमुक्ता तु कैकेयी रुष्टया परुषं वचः ।
कुब्जया पापदर्शिन्या विषादमगमत्परम् ॥ 16 ॥
कैकेयी त्वब्रवीत्कुब्जां कच्चित्क्षेमं नु मन्थरे ।
विषण्णवदनां हि त्वां लक्षये भृशदुःखिताम् ॥ 17 ॥
मन्थरा तु वच श्श्रुत्वा कैकेय्या मधुराक्षरम् ।
उवाच क्रोधसंयुक्ता वाक्यं वाक्यविशारदा ॥ 18 ॥
सा विषण्णतरा भूत्वा कुब्जा तस्या हितैषिणी ।
विषादयन्ती प्रोवाच भेदयन्ती च राघवम् ॥ 19 ॥
अक्षय्यं सुमहद्देवि प्रवृत्तं त्वद्विनाशनम् ।
रामं दशरथो राजा यौवराज्येऽभिषेक्ष्यति ॥ 20 ॥
साऽस्म्यगाधे भये मग्ना दुःखशोकसमन्विता ।
दह्यमानाऽनलेनेव त्वद्धितार्थमिहागता ॥ 21 ॥
तव दुःखेन कैकेयि मम दुःखं महद्भवेत् ।
त्वद्वृद्धौ मम वृद्धिश्च भवेदत्र न संशयः ॥ 22 ॥
नराधिपकुले जाता महिषी त्वं महीपतेः ।
उग्रत्वं राजधर्माणां कथं देवि न बुध्यसे ॥ 23 ॥
धर्मावादी शठो भर्ता श्लक्ष्णवादी च दारुणः ।
शुद्धभावे न जानीषे तेनैव मतिसन्धिता ॥ 24 ॥
उपस्थितः प्रयुञ्जानस्त्वयि सान्त्वमनर्थकम् ।
अर्थेनैवाद्य ते भर्ता कौसल्यां योजयिष्यति ॥ 25 ॥
उपवाह्य स दुष्टात्मा भरतं तव बन्धुषु ।
काल्ये स्थापयिता रामं राज्ये निहतकण्टके ॥ 26 ॥
शत्रुः पतिप्रवादेन मात्रेव हितकाम्यया ।
आशीविष इवाङ्केन बाले परिधृतस्त्वया ॥ 27 ॥
यथा हि कुर्यात्सर्पो वा शत्रुर्वा प्रत्युपेक्षितः ।
राज्ञा दशरथेनाद्य सपुत्रा त्वं तथा कृता ॥ 28 ॥
पापेनानृतसान्त्वेन बाले नित्यसुखोचिते ।
रामं स्थापयता राज्ये सानुबन्धा हता ह्यसि ॥ 29 ॥
सा प्राप्तकालं कैकेयि क्षिप्रं कुरु हितं तव ।
त्रायस्व पुत्रमात्मानं मां च विस्मयदर्शने ॥ 30 ॥
मन्थाराया वचश्श्रुत्वा शयाना सा शुभानना ।
उत्तस्थौ हर्षसम्पूर्णा चन्द्रलेखेव शारदी ॥ 31 ॥
अतीव सा तु संहृष्टा कैकेयी विस्मयान्विता ।
एकमाभरणं तस्यै कुब्जायै प्रददौ शुभम् ॥ 32 ॥
दत्वा त्वाभरणं तस्यै कुब्जायै प्रमदोत्तमा ।
कैकेयी मन्थरां दृष्ट्वा पुनरेवाब्रवीदिदम् ॥ 33 ॥
इदं तु मन्थरे मह्यमाख्यासि परमं प्रियम् ।
एतन्मे प्रियमाख्यातुः किं वा भूयः करोमि ते ॥ 34 ॥
रामे वा भरते वाऽहं विशेषं नोपलक्षये ।
तस्मात्तुष्टाऽस्मि यद्राजा रामं राज्येऽभिषेक्ष्यति ॥ 35 ॥
न मे परं किञ्चिदितस्त्वया पुनः प्रियं प्रियार्हे सुवचं वचःपरम् ।
तथा ह्यवोचस्त्वमतः प्रियोत्तरं वरं परं ते प्रददामि तं वृणु ॥ 36 ॥
इत्यार्षे श्रीमद्रामायणे वाल्मीकीय आदिकाव्ये अयोध्याकाण्डे सप्तमस्सर्गः ॥
śrīmadvālmīkīya rāmāyaṇe ayodhyākāṇḍam |
atha saptamassargaḥ |
jñātidāsī yato jātā kaikeyyāstu sahoṣitā |
prāsādaṃ candrasaṅkāśamāruroha yadṛcchayā || 1 ||
siktarājapathāṃ kṛtsnāṃ prakīrṇakusumotkarām |
ayodhyāṃ mantharā tasmātprāsādādanvavaikṣata || 2 ||
patākābhirvarārhābhirdhvajaiśca samalaṅkṛtām |
vṛtāṃ chandapathaiścāpi śirassnātajanairvṛtām || 3 ||
mālyamodakahastaiśca dvijendrairabhināditām |
śukladevagṛhadvārāṃ sarvavāditranisvanām || 4 ||
samprahṛṣṭajanākīrṇāṃ brahmaghoṣābhināditām |
prahṛṣṭavarahastyaśvāṃ sampraṇarditagovṛṣām || 5 ||
prahṛṣṭamuditaiḥ paurairucchritadhvajamālinīm |
ayodhyāṃ mantharā dṛṣṭvā paraṃ vismayamāgatā || 6 ||
praharṣotphullanayanāṃ pāṇḍurakṣaumavāsinīm |
avidūre sthitāṃ dṛṣṭvā dhātrīṃ papraccha mantharā || 7 ||
uttamenābhisaṃyuktā harṣeṇārthaparā satī |
rāmamātā dhanaṃ kinnu janebhyassamprayacchati || 8 ||
atimātrapraharṣo'yaṃ kiṃ janasya ca śaṃsa me |
kārayiṣyati kiṃ vāpi samprahṛṣṭo mahīpatiḥ || 9 ||
vidīryamāṇā harṣeṇa dhātrī tu parayā mudā |
ācacakṣe'tha kubjāyai bhūyasīṃ rāghava śriyam || 10 ||
śvaḥ puṣyeṇa jitakrodhaṃ yauvarājyena rāghavam |
rājā daśaratho rāmamabhiṣecayitā'nagham || 11 ||
dhātryāstu vacanaṃ śṛtvā kubjā kṣipramamarṣitā |
kailāsaśikharākārā tprāsādādavarohata || 12 ||
sā dahyamānā kopena mantharā pāpadarśinī |
śayānāmetya kaikeyīmidaṃ vacanamabravīt || 13 ||
uttiṣṭha mūḍhe kiṃ śeṣe bhayaṃ tvāmabhivartate |
upaplutāmaughena kimātmānaṃ na budhyase || 14 ||
aniṣṭe subhagākāre saubhāgyena vikatthase |
calaṃ hi tava saubhāgyaṃ nadyāssrota ivoṣṇage || 15 ||
evamuktā tu kaikeyī ruṣṭayā paruṣaṃ vacaḥ |
kubjayā pāpadarśinyā viṣādamagamatparam || 16 ||
kaikeyī tvabravītkubjāṃ kaccitkṣemaṃ nu manthare |
viṣaṇṇavadanāṃ hi tvāṃ lakṣaye bhṛśaduḥkhitām || 17 ||
mantharā tu vaca śśrutvā kaikeyyā madhurākṣaram |
uvāca krodhasaṃyuktā vākyaṃ vākyaviśāradā || 18 ||
sā viṣaṇṇatarā bhūtvā kubjā tasyā hitaiṣiṇī |
viṣādayantī provāca bhedayantī ca rāghavam || 19 ||
akṣayyaṃ sumahaddevi pravṛttaṃ tvadvināśanam |
rāmaṃ daśaratho rājā yauvarājye'bhiṣekṣyati || 20 ||
sā'smyagādhe bhaye magnā duḥkhaśokasamanvitā |
dahyamānā'naleneva tvaddhitārthamihāgatā || 21 ||
tava duḥkhena kaikeyi mama duḥkhaṃ mahadbhavet |
tvadvṛddhau mama vṛddhiśca bhavedatra na saṃśayaḥ || 22 ||
narādhipakule jātā mahiṣī tvaṃ mahīpateḥ |
ugratvaṃ rājadharmāṇāṃ kathaṃ devi na budhyase || 23 ||
dharmāvādī śaṭho bhartā ślakṣṇavādī ca dāruṇaḥ |
śuddhabhāve na jānīṣe tenaiva matisandhitā || 24 ||
upasthitaḥ prayuñjānastvayi sāntvamanarthakam |
arthenaivādya te bhartā kausalyāṃ yojayiṣyati || 25 ||
upavāhya sa duṣṭātmā bharataṃ tava bandhuṣu |
kālye sthāpayitā rāmaṃ rājye nihatakaṇṭake || 26 ||
śatruḥ patipravādena mātreva hitakāmyayā |
āśīviṣa ivāṅkena bāle paridhṛtastvayā || 27 ||
yathā hi kuryātsarpo vā śatrurvā pratyupekṣitaḥ |
rājñā daśarathenādya saputrā tvaṃ tathā kṛtā || 28 ||
pāpenānṛtasāntvena bāle nityasukhocite |
rāmaṃ sthāpayatā rājye sānubandhā hatā hyasi || 29 ||
sā prāptakālaṃ kaikeyi kṣipraṃ kuru hitaṃ tava |
trāyasva putramātmānaṃ māṃ ca vismayadarśane || 30 ||
manthārāyā vacaśśrutvā śayānā sā śubhānanā |
uttasthau harṣasampūrṇā candralekheva śāradī || 31 ||
atīva sā tu saṃhṛṣṭā kaikeyī vismayānvitā |
ekamābharaṇaṃ tasyai kubjāyai pradadau śubham || 32 ||
datvā tvābharaṇaṃ tasyai kubjāyai pramadottamā |
kaikeyī mantharāṃ dṛṣṭvā punarevābravīdidam || 33 ||
idaṃ tu manthare mahyamākhyāsi paramaṃ priyam |
etanme priyamākhyātuḥ kiṃ vā bhūyaḥ karomi te || 34 ||
rāme vā bharate vā'haṃ viśeṣaṃ nopalakṣaye |
tasmāttuṣṭā'smi yadrājā rāmaṃ rājye'bhiṣekṣyati || 35 ||
na me paraṃ kiñciditastvayā punaḥ priyaṃ priyārhe suvacaṃ vacaḥparam |
tathā hyavocastvamataḥ priyottaraṃ varaṃ paraṃ te pradadāmi taṃ vṛṇu || 36 ||
ityārṣe śrīmadrāmāyaṇe vālmīkīya ādikāvye ayodhyākāṇḍe saptamassargaḥ ||
🕉️ This is the original Sanskrit rendered in Kannada script.
Pronunciation is identical to the Sanskrit Devanagari version.