ശ്രീമദ്വാല്മീകീയ രാമായണേ ബാലകാണ്ഡമ് ।
അഥ ദ്വിഷഷ്ടിതമസ്സര്ഗഃ ।
ശുനശ്ശേഫം നരശ്രേഷ്ഠ ഗൃഹീത്വാ തു മഹായശാഃ ।
വ്യശ്രാമ്യത് പുഷ്കരേ രാജാ മധ്യാഹ്നേ രഘുനന്ദന ॥ 1 ॥
തസ്യ വിശ്രമമാണസ്യ ശുനശ്ശേഫോ മഹായശാഃ ।
പുഷ്കരക്ഷേത്രമാഗമ്യ വിശ്വാമിത്രം ദദര്ശ ഹ ॥ 2 ॥
തപ്യന്തമൃഷിഭിസ്സാര്ധം മാതുലം പരമാതുരഃ ।
വിവര്ണവദനോ ദീനസ്തൃഷ്ണയാ ച ശ്രമേണ ച ॥ 3 ॥
പപാതാങ്കേ മുനേരാശു വാക്യം ചേദമുവാച ഹ ।
ന മേഽസ്തി മാതാ ന പിതാ ജ്ഞാതയോ ബാന്ധവാഃ കുതഃ ॥ 4 ॥
ത്രാതുമര്ഹസി മാം സൌമ്യ ധര്മേണ മുനിപുങ്ഗവ ।
ത്രാതാ ത്വം ഹി മുനിശ്രേഷ്ഠ സര്വേഷാം ത്വം ഹി ഭാവനഃ ॥ 5 ॥
രാജാ ച കൃതകാര്യസ്സ്യാദഹം ദീര്ഘായുരവ്യയഃ ।
സ്വര്ഗലോകമുപാശ്നീയാം തപസ്തപ്ത്വാഹ്യനുത്തമമ് ॥ 6 ॥
ത്വം മേ നാഥോ ഹ്യനാഥസ്യ ഭവ ഭവ്യേന ചേതസാ ।
പിതേവ പുത്രം ധര്മാത്മം സ്ത്രാതുമര്ഹസി കില്ബിഷാത് ॥ 7 ॥
തസ്യ തദ്വചനം ശ്രുത്വാ വിശ്വാമിത്രോ മഹാതപാഃ ।
സാന്ത്വയിത്വാ ബഹുവിധം പുത്രാനിദമുവാച ഹ ॥ 8 ॥
യത്കൃതേ പിതരഃ പുത്രാന് ജനയന്തി ശുഭാര്ഥിനഃ ।
പരലോകഹിതാര്ഥായ തസ്യ കാലോഽയമാഗതഃ ॥ 9 ॥
അയം മുനിസുതോ ബാലോ മത്തശ്ശരണമിച്ഛതി ।
അസ്യ ജീവിതമാത്രേണ പ്രിയം കുരുത പുത്രകാഃ ॥ 10 ॥
സര്വേ സുകൃതകര്മാണസ്സര്വേ ധര്മപരായണാഃ ।
പശുഭൂതാ നരേന്ദ്രസ്യ തൃപ്തിമഗ്നേഃ പ്രയച്ഛത ॥ 11 ॥
നാഥവാംശ്ച ശുനശ്ശേഫോ യജ്ഞശ്ചാവിഘ്നിതോ ഭവേത് ।
ദേവതാസ്തര്പിതാശ്ചസ്യുര്മമ ചാപി കൃതം വചഃ ॥ 12 ॥
മുനേസ്തു വചനം ശ്രുത്വാ മധുച്ഛന്ദാദയ സ്സുതാഃ ।
സാഭിമാനം നരശ്രേഷ്ഠ സലീലമിദമബ്രുവന് ॥ 13 ॥
കഥമാത്മസുതാന് ഹിത്വാ ത്രായസേഽന്യസുതം വിഭോ ।
അകാര്യമിവ പശ്യാമ ശ്ശ്വമാംസ ഇവ ഭോജനേ ॥ 14 ॥
തേഷാം തദ്വചനം ശ്രുത്വാ പുത്രാണാം മുനിപുങ്ഗവഃ ।
ക്രോധസംരക്തനയനോ വ്യാഹര്തുമുപചക്രമേ ॥ 15 ॥
നിസ്സാധ്വസമിദം പ്രോക്തം ധര്മാദപി വിഗര്ഹിതമ് ।
അതിക്രമ്യ തു മദ്വാക്യം ദാരുണം രോമഹര്ഷണമ് ॥ 16 ॥
ശ്വമാംസഭോജിനസ്സര്വേ വാസിഷ്ഠാ ഇവ ജാതിഷു ।
പൂര്ണം വര്ഷസഹസ്രം തു പൃഥിവ്യാമനുവത്സ്യഥ ॥ 17 ॥
കൃത്വാ ശാപസമായുക്താന് പുത്രാന് മുനിവരസ്തഥാ ।
ശുനശ്ശേഫമുവാചാര്തം കൃത്വാ രക്ഷാം നിരാമയമ് ॥ 18 ॥
പവിത്രപാശൈരാസക്തോ രക്തമാല്യാനുലേപനഃ ।
വൈഷ്ണവം യൂപമാസാദ്യ വാഗ്ഭിരഗ്നിമുദാഹര ॥ 19 ॥
ഇമേ തു ഗാഥേ ദ്വേ ദിവ്യേ ഗായേഥാ മുനിപുത്രക ।
അമ്ബരീഷസ്യ യജ്ഞേഽസ്മിംസ്തത സ്സിദ്ധിമവാപ്സ്യസി ॥ 20 ॥
ശുനശ്ശേഫോ ഗൃഹീത്വാ തേ ദ്വേ ഗാഥേ സുസമാഹിതഃ ।
ത്വരയാ രാജസിംഹം തമമ്ബരീഷമുവാച ഹ ॥ 21 ॥
രാജസിംഹ മഹാസത്ത്വ ശീഘ്രം ഗച്ഛാവഹേ സദഃ ।
നിര്വര്തയസ്വ രാജേന്ദ്ര ദീക്ഷാം ച സമുപാവിശ ॥ 22 ॥
തദ്വാക്യമൃഷിപുത്രസ്യ ശ്രുത്വാ ഹര്ഷസമുത്സുകഃ ।
ജഗാമ നൃപതി ശ്ശീഘ്രം യജ്ഞവാടമതന്ദ്രിതഃ ॥ 23 ॥
സദസ്യാനുമതേ രാജാ പവിത്രകൃതലക്ഷണമ് ।
പശും രക്താമ്ബരം കൃത്വാ യൂപേ തം സമബന്ധയത് ॥ 24 ॥
സബദ്ധോ വാഗ്ഭിരഗ്യ്രാഭിരഭിതുഷ്ടാവ വൈ സുരൌ ।
ഇന്ദ്രമിന്ദ്രാനുജം ചൈവ യഥാവന്മുനിപുത്രകഃ ॥ 25 ॥
തതഃ പ്രീത സ്സഹസ്രാക്ഷോ രഹസ്യസ്തുതിതര്പിതഃ ।
ദീര്ഘമായുസ്തദാ പ്രാദാച്ഛുനശ്ശേഫായ രാഘവ ॥ 26 ॥
സ ച രാജാ നരശ്രേഷ്ഠ യജ്ഞസ്യ ച സമാപ്തവാന് ।
ഫലം ബഹുഗുണം രാമ സഹസ്രാക്ഷപ്രസാദജമ് ॥ 27 ॥
വിശ്വാമിത്രോ ഽപി ധര്മാത്മാ ഭൂയസ്തേപേ മഹാതപാഃ ।
പുഷ്കരേഷു നരശ്രേഷ്ഠ ദശവര്ഷശതാനി ച ॥ 28 ॥
ഇത്യാര്ഷേ ശ്രീമദ്രാമായണേ വാല്മീകീയ ആദികാവ്യേ ബാലകാണ്ഡേ ദ്വിഷഷ്ടിതമസ്സര്ഗഃ ॥
Roman (IAST) Transliteration
śrīmadvālmīkīya rāmāyaṇe bālakāṇḍam |
atha dviṣaṣṭitamassargaḥ |
śunaśśephaṃ naraśreṣṭha gṛhītvā tu mahāyaśāḥ |
vyaśrāmyat puṣkare rājā madhyāhne raghunandana || 1 ||
tasya viśramamāṇasya śunaśśepho mahāyaśāḥ |
puṣkarakṣetramāgamya viśvāmitraṃ dadarśa ha || 2 ||
tapyantamṛṣibhissārdhaṃ mātulaṃ paramāturaḥ |
vivarṇavadano dīnastṛṣṇayā ca śrameṇa ca || 3 ||
papātāṅke munerāśu vākyaṃ cedamuvāca ha |
na me'sti mātā na pitā jñātayo bāndhavāḥ kutaḥ || 4 ||
trātumarhasi māṃ saumya dharmeṇa munipuṅgava |
trātā tvaṃ hi muniśreṣṭha sarveṣāṃ tvaṃ hi bhāvanaḥ || 5 ||
rājā ca kṛtakāryassyādahaṃ dīrghāyuravyayaḥ |
svargalokamupāśnīyāṃ tapastaptvāhyanuttamam || 6 ||
tvaṃ me nātho hyanāthasya bhava bhavyena cetasā |
piteva putraṃ dharmātmaṃ strātumarhasi kilbiṣāt || 7 ||
tasya tadvacanaṃ śrutvā viśvāmitro mahātapāḥ |
sāntvayitvā bahuvidhaṃ putrānidamuvāca ha || 8 ||
yatkṛte pitaraḥ putrān janayanti śubhārthinaḥ |
paralokahitārthāya tasya kālo'yamāgataḥ || 9 ||
ayaṃ munisuto bālo mattaśśaraṇamicchati |
asya jīvitamātreṇa priyaṃ kuruta putrakāḥ || 10 ||
sarve sukṛtakarmāṇassarve dharmaparāyaṇāḥ |
paśubhūtā narendrasya tṛptimagneḥ prayacchata || 11 ||
nāthavāṃśca śunaśśepho yajñaścāvighnito bhavet |
devatāstarpitāścasyurmama cāpi kṛtaṃ vacaḥ || 12 ||
munestu vacanaṃ śrutvā madhucchandādaya ssutāḥ |
sābhimānaṃ naraśreṣṭha salīlamidamabruvan || 13 ||
kathamātmasutān hitvā trāyase'nyasutaṃ vibho |
akāryamiva paśyāma śśvamāṃsa iva bhojane || 14 ||
teṣāṃ tadvacanaṃ śrutvā putrāṇāṃ munipuṅgavaḥ |
krodhasaṃraktanayano vyāhartumupacakrame || 15 ||
nissādhvasamidaṃ proktaṃ dharmādapi vigarhitam |
atikramya tu madvākyaṃ dāruṇaṃ romaharṣaṇam || 16 ||
śvamāṃsabhojinassarve vāsiṣṭhā iva jātiṣu |
pūrṇaṃ varṣasahasraṃ tu pṛthivyāmanuvatsyatha || 17 ||
kṛtvā śāpasamāyuktān putrān munivarastathā |
śunaśśephamuvācārtaṃ kṛtvā rakṣāṃ nirāmayam || 18 ||
pavitrapāśairāsakto raktamālyānulepanaḥ |
vaiṣṇavaṃ yūpamāsādya vāgbhiragnimudāhara || 19 ||
ime tu gāthe dve divye gāyethā muniputraka |
ambarīṣasya yajñe'smiṃstata ssiddhimavāpsyasi || 20 ||
śunaśśepho gṛhītvā te dve gāthe susamāhitaḥ |
tvarayā rājasiṃhaṃ tamambarīṣamuvāca ha || 21 ||
rājasiṃha mahāsattva śīghraṃ gacchāvahe sadaḥ |
nirvartayasva rājendra dīkṣāṃ ca samupāviśa || 22 ||
tadvākyamṛṣiputrasya śrutvā harṣasamutsukaḥ |
jagāma nṛpati śśīghraṃ yajñavāṭamatandritaḥ || 23 ||
sadasyānumate rājā pavitrakṛtalakṣaṇam |
paśuṃ raktāmbaraṃ kṛtvā yūpe taṃ samabandhayat || 24 ||
sabaddho vāgbhiragyrābhirabhituṣṭāva vai surau |
indramindrānujaṃ caiva yathāvanmuniputrakaḥ || 25 ||
tataḥ prīta ssahasrākṣo rahasyastutitarpitaḥ |
dīrghamāyustadā prādācchunaśśephāya rāghava || 26 ||
sa ca rājā naraśreṣṭha yajñasya ca samāptavān |
phalaṃ bahuguṇaṃ rāma sahasrākṣaprasādajam || 27 ||
viśvāmitro 'pi dharmātmā bhūyastepe mahātapāḥ |
puṣkareṣu naraśreṣṭha daśavarṣaśatāni ca || 28 ||
ityārṣe śrīmadrāmāyaṇe vālmīkīya ādikāvye bālakāṇḍe dviṣaṣṭitamassargaḥ ||
Sanskrit — Devanagari (original)
श्रीमद्वाल्मीकीय रामायणे बालकाण्डम् ।
अथ द्विषष्टितमस्सर्गः ।
शुनश्शेफं नरश्रेष्ठ गृहीत्वा तु महायशाः ।
व्यश्राम्यत् पुष्करे राजा मध्याह्ने रघुनन्दन ॥ 1 ॥
तस्य विश्रममाणस्य शुनश्शेफो महायशाः ।
पुष्करक्षेत्रमागम्य विश्वामित्रं ददर्श ह ॥ 2 ॥
तप्यन्तमृषिभिस्सार्धं मातुलं परमातुरः ।
विवर्णवदनो दीनस्तृष्णया च श्रमेण च ॥ 3 ॥
पपाताङ्के मुनेराशु वाक्यं चेदमुवाच ह ।
न मेऽस्ति माता न पिता ज्ञातयो बान्धवाः कुतः ॥ 4 ॥
त्रातुमर्हसि मां सौम्य धर्मेण मुनिपुङ्गव ।
त्राता त्वं हि मुनिश्रेष्ठ सर्वेषां त्वं हि भावनः ॥ 5 ॥
राजा च कृतकार्यस्स्यादहं दीर्घायुरव्ययः ।
स्वर्गलोकमुपाश्नीयां तपस्तप्त्वाह्यनुत्तमम् ॥ 6 ॥
त्वं मे नाथो ह्यनाथस्य भव भव्येन चेतसा ।
पितेव पुत्रं धर्मात्मं स्त्रातुमर्हसि किल्बिषात् ॥ 7 ॥
तस्य तद्वचनं श्रुत्वा विश्वामित्रो महातपाः ।
सान्त्वयित्वा बहुविधं पुत्रानिदमुवाच ह ॥ 8 ॥
यत्कृते पितरः पुत्रान् जनयन्ति शुभार्थिनः ।
परलोकहितार्थाय तस्य कालोऽयमागतः ॥ 9 ॥
अयं मुनिसुतो बालो मत्तश्शरणमिच्छति ।
अस्य जीवितमात्रेण प्रियं कुरुत पुत्रकाः ॥ 10 ॥
सर्वे सुकृतकर्माणस्सर्वे धर्मपरायणाः ।
पशुभूता नरेन्द्रस्य तृप्तिमग्नेः प्रयच्छत ॥ 11 ॥
नाथवांश्च शुनश्शेफो यज्ञश्चाविघ्नितो भवेत् ।
देवतास्तर्पिताश्चस्युर्मम चापि कृतं वचः ॥ 12 ॥
मुनेस्तु वचनं श्रुत्वा मधुच्छन्दादय स्सुताः ।
साभिमानं नरश्रेष्ठ सलीलमिदमब्रुवन् ॥ 13 ॥
कथमात्मसुतान् हित्वा त्रायसेऽन्यसुतं विभो ।
अकार्यमिव पश्याम श्श्वमांस इव भोजने ॥ 14 ॥
तेषां तद्वचनं श्रुत्वा पुत्राणां मुनिपुङ्गवः ।
क्रोधसंरक्तनयनो व्याहर्तुमुपचक्रमे ॥ 15 ॥
निस्साध्वसमिदं प्रोक्तं धर्मादपि विगर्हितम् ।
अतिक्रम्य तु मद्वाक्यं दारुणं रोमहर्षणम् ॥ 16 ॥
श्वमांसभोजिनस्सर्वे वासिष्ठा इव जातिषु ।
पूर्णं वर्षसहस्रं तु पृथिव्यामनुवत्स्यथ ॥ 17 ॥
कृत्वा शापसमायुक्तान् पुत्रान् मुनिवरस्तथा ।
शुनश्शेफमुवाचार्तं कृत्वा रक्षां निरामयम् ॥ 18 ॥
पवित्रपाशैरासक्तो रक्तमाल्यानुलेपनः ।
वैष्णवं यूपमासाद्य वाग्भिरग्निमुदाहर ॥ 19 ॥
इमे तु गाथे द्वे दिव्ये गायेथा मुनिपुत्रक ।
अम्बरीषस्य यज्ञेऽस्मिंस्तत स्सिद्धिमवाप्स्यसि ॥ 20 ॥
शुनश्शेफो गृहीत्वा ते द्वे गाथे सुसमाहितः ।
त्वरया राजसिंहं तमम्बरीषमुवाच ह ॥ 21 ॥
राजसिंह महासत्त्व शीघ्रं गच्छावहे सदः ।
निर्वर्तयस्व राजेन्द्र दीक्षां च समुपाविश ॥ 22 ॥
तद्वाक्यमृषिपुत्रस्य श्रुत्वा हर्षसमुत्सुकः ।
जगाम नृपति श्शीघ्रं यज्ञवाटमतन्द्रितः ॥ 23 ॥
सदस्यानुमते राजा पवित्रकृतलक्षणम् ।
पशुं रक्ताम्बरं कृत्वा यूपे तं समबन्धयत् ॥ 24 ॥
सबद्धो वाग्भिरग्य्राभिरभितुष्टाव वै सुरौ ।
इन्द्रमिन्द्रानुजं चैव यथावन्मुनिपुत्रकः ॥ 25 ॥
ततः प्रीत स्सहस्राक्षो रहस्यस्तुतितर्पितः ।
दीर्घमायुस्तदा प्रादाच्छुनश्शेफाय राघव ॥ 26 ॥
स च राजा नरश्रेष्ठ यज्ञस्य च समाप्तवान् ।
फलं बहुगुणं राम सहस्राक्षप्रसादजम् ॥ 27 ॥
विश्वामित्रो ऽपि धर्मात्मा भूयस्तेपे महातपाः ।
पुष्करेषु नरश्रेष्ठ दशवर्षशतानि च ॥ 28 ॥
इत्यार्षे श्रीमद्रामायणे वाल्मीकीय आदिकाव्ये बालकाण्डे द्विषष्टितमस्सर्गः ॥
śrīmadvālmīkīya rāmāyaṇe bālakāṇḍam |
atha dviṣaṣṭitamassargaḥ |
śunaśśephaṃ naraśreṣṭha gṛhītvā tu mahāyaśāḥ |
vyaśrāmyat puṣkare rājā madhyāhne raghunandana || 1 ||
tasya viśramamāṇasya śunaśśepho mahāyaśāḥ |
puṣkarakṣetramāgamya viśvāmitraṃ dadarśa ha || 2 ||
tapyantamṛṣibhissārdhaṃ mātulaṃ paramāturaḥ |
vivarṇavadano dīnastṛṣṇayā ca śrameṇa ca || 3 ||
papātāṅke munerāśu vākyaṃ cedamuvāca ha |
na me'sti mātā na pitā jñātayo bāndhavāḥ kutaḥ || 4 ||
trātumarhasi māṃ saumya dharmeṇa munipuṅgava |
trātā tvaṃ hi muniśreṣṭha sarveṣāṃ tvaṃ hi bhāvanaḥ || 5 ||
rājā ca kṛtakāryassyādahaṃ dīrghāyuravyayaḥ |
svargalokamupāśnīyāṃ tapastaptvāhyanuttamam || 6 ||
tvaṃ me nātho hyanāthasya bhava bhavyena cetasā |
piteva putraṃ dharmātmaṃ strātumarhasi kilbiṣāt || 7 ||
tasya tadvacanaṃ śrutvā viśvāmitro mahātapāḥ |
sāntvayitvā bahuvidhaṃ putrānidamuvāca ha || 8 ||
yatkṛte pitaraḥ putrān janayanti śubhārthinaḥ |
paralokahitārthāya tasya kālo'yamāgataḥ || 9 ||
ayaṃ munisuto bālo mattaśśaraṇamicchati |
asya jīvitamātreṇa priyaṃ kuruta putrakāḥ || 10 ||
sarve sukṛtakarmāṇassarve dharmaparāyaṇāḥ |
paśubhūtā narendrasya tṛptimagneḥ prayacchata || 11 ||
nāthavāṃśca śunaśśepho yajñaścāvighnito bhavet |
devatāstarpitāścasyurmama cāpi kṛtaṃ vacaḥ || 12 ||
munestu vacanaṃ śrutvā madhucchandādaya ssutāḥ |
sābhimānaṃ naraśreṣṭha salīlamidamabruvan || 13 ||
kathamātmasutān hitvā trāyase'nyasutaṃ vibho |
akāryamiva paśyāma śśvamāṃsa iva bhojane || 14 ||
teṣāṃ tadvacanaṃ śrutvā putrāṇāṃ munipuṅgavaḥ |
krodhasaṃraktanayano vyāhartumupacakrame || 15 ||
nissādhvasamidaṃ proktaṃ dharmādapi vigarhitam |
atikramya tu madvākyaṃ dāruṇaṃ romaharṣaṇam || 16 ||
śvamāṃsabhojinassarve vāsiṣṭhā iva jātiṣu |
pūrṇaṃ varṣasahasraṃ tu pṛthivyāmanuvatsyatha || 17 ||
kṛtvā śāpasamāyuktān putrān munivarastathā |
śunaśśephamuvācārtaṃ kṛtvā rakṣāṃ nirāmayam || 18 ||
pavitrapāśairāsakto raktamālyānulepanaḥ |
vaiṣṇavaṃ yūpamāsādya vāgbhiragnimudāhara || 19 ||
ime tu gāthe dve divye gāyethā muniputraka |
ambarīṣasya yajñe'smiṃstata ssiddhimavāpsyasi || 20 ||
śunaśśepho gṛhītvā te dve gāthe susamāhitaḥ |
tvarayā rājasiṃhaṃ tamambarīṣamuvāca ha || 21 ||
rājasiṃha mahāsattva śīghraṃ gacchāvahe sadaḥ |
nirvartayasva rājendra dīkṣāṃ ca samupāviśa || 22 ||
tadvākyamṛṣiputrasya śrutvā harṣasamutsukaḥ |
jagāma nṛpati śśīghraṃ yajñavāṭamatandritaḥ || 23 ||
sadasyānumate rājā pavitrakṛtalakṣaṇam |
paśuṃ raktāmbaraṃ kṛtvā yūpe taṃ samabandhayat || 24 ||
sabaddho vāgbhiragyrābhirabhituṣṭāva vai surau |
indramindrānujaṃ caiva yathāvanmuniputrakaḥ || 25 ||
tataḥ prīta ssahasrākṣo rahasyastutitarpitaḥ |
dīrghamāyustadā prādācchunaśśephāya rāghava || 26 ||
sa ca rājā naraśreṣṭha yajñasya ca samāptavān |
phalaṃ bahuguṇaṃ rāma sahasrākṣaprasādajam || 27 ||
viśvāmitro 'pi dharmātmā bhūyastepe mahātapāḥ |
puṣkareṣu naraśreṣṭha daśavarṣaśatāni ca || 28 ||
ityārṣe śrīmadrāmāyaṇe vālmīkīya ādikāvye bālakāṇḍe dviṣaṣṭitamassargaḥ ||
🕉️ This is the original Sanskrit rendered in Malayalam script.
Pronunciation is identical to the Sanskrit Devanagari version.