దిక్కాలాద్యనవచ్ఛిన్నానన్తచిన్మాత్రమూర్తయే ।
స్వానుభూత్యేకమానాయ నమః శాన్తాయ తేజసే ॥ 1.1 ॥
బోద్ధారో మత్సరగ్రస్తాః ప్రభవః స్మయదూషితాః ।
అబోధోపహతాః చాన్యే జీర్ణమఙ్గే సుభాషితమ్ ॥ 1.2 ॥
అజ్ఞః సుఖం ఆరాధ్యః
సుఖతరం ఆరాధ్యతే విశేషజ్ఞః ।
జ్ఞానలవదుర్విదగ్ధం
బ్రహ్మాపి తం నరం న రఞ్జయతి ॥ 1.3 ॥
ప్రసహ్య మణిం ఉద్ధరేన్మకరవక్త్రదంష్ట్రాన్తరాత్
సముద్రం అపి సన్తరేత్ప్రచలదూర్మిమాలాకులమ్ ।
భుజఙ్గం అపి కోపితం శిరసి పుష్పవద్ధారయేత్
న తు ప్రతినివిష్టమూర్ఖజనచిత్తం ఆరాధయేత్ ॥ 1.4 ॥
లభేత సికతాసు తైలం అపి యత్నతః పీడయన్
పిబేచ్చ మృగతృష్ణికాసు సలిలం పిపాసార్దితః ।
క్వచిదపి పర్యటన్శశవిషాణం ఆసాదయేత్
న తు ప్రతినివిష్టమూర్ఖచిత్తం ఆరాధయేత్ ॥ 1.5 ॥
వ్యాలం బాలమృణాలతన్తుభిరసౌ రోద్ధుం సముజ్జృమ్భతే
ఛేత్తుం వజ్రమణిం శిరీషకుసుమప్రాన్తేన సన్నహ్యతి ।
మాధుర్యం మధుబిన్దునా రచయితుం క్షారాముధేరీహతే
నేతుం వాఞ్ఛన్తి యః ఖలాన్పథి సతాం సూక్తైః సుధాస్యన్దిభిః ॥ 1.6 ॥
స్వాయత్తం ఏకాన్తగుణం విధాత్రా
వినిర్మితం ఛాదనం అజ్ఞతాయాః ।
విశేషతః సర్వవిదాం సమాజే
విభూషణం మౌనం అపణ్డితానామ్ ॥ 1.7 ॥
యదా కిఞ్చిజ్జ్ఞోఽహం ద్విప ఇవ మదాన్ధః సమభవం
తదా సర్వజ్ఞోఽస్మీత్యభవదవలిప్తం మమ మనః
యదా కిఞ్చిత్కిఞ్చిద్బుధజనసకాశాదవగతం
తదా మూర్ఖోఽస్మీతి జ్వర ఇవ మదో మే వ్యపగతః ॥ 1.8 ॥
కృమికులచిత్తం లాలాక్లిన్నం విగన్ధిజుగుప్సితం
నిరుపమరసం ప్రీత్యా ఖాదన్నరాస్థి నిరామిషమ్ ।
సురపతిం అపి శ్వా పార్శ్వస్థం విలోక్య న శఙ్కతే
న హి గణయతి క్షుద్రో జన్తుః పరిగ్రహఫల్గుతామ్ ॥ 1.9 ॥
శిరః శార్వం స్వర్గాత్పశుపతిశిరస్తః క్షితిధరం
మహీధ్రాదుత్తుఙ్గాదవనిం అవనేశ్చాపి జలధిమ్ ।
అధోఽధో గఙ్గేయం పదం ఉపగతా స్తోకమ్
అథవావివేకభ్రష్టానాం భవతి వినిపాతః శతముఖః ॥ 1.10 ॥
శక్యో వారయితుం జలేన హుతభుక్చ్ఛత్రేణ సూర్యాతపో
నాగేన్ద్రో నిశితాఙ్కుశేన సమదో దణ్డేన గోగర్దభౌ ।
వ్యాధిర్భేషజసఙ్గ్రహైశ్చ వివిధైర్మన్త్రప్రయోగైర్విషం
సర్వస్యౌషధం అస్తి శాస్త్రవిహితం మూర్ఖస్య నాస్త్యౌషధిమ్ ॥ 1.11 ॥
సాహిత్యసఙ్గీతకలావిహీనః
సాక్షాత్పశుః పుచ్ఛవిషాణహీనః ।
తృణం న ఖాదన్నపి జీవమానస్
తద్భాగధేయం పరమం పశూనామ్ ॥ 1.12 ॥
యేషాం న విద్యా న తపో న దానం
జ్ఞానం న శీలం న గుణో న ధర్మః ।
తే మర్త్యలోకే భువి భారభూతా
మనుష్యరూపేణ మృగాశ్చరన్తి ॥ 1.13 ॥
వరం పర్వతదుర్గేషు
భ్రాన్తం వనచరైః సహ
న మూర్ఖజనసమ్పర్కః
సురేన్ద్రభవనేష్వపి ॥ 1.14 ॥
శాస్త్రోపస్కృతశబ్దసున్దరగిరః శిష్యప్రదేయాగమా
విఖ్యాతాః కవయో వసన్తి విషయే యస్య ప్రభోర్నిర్ధనాః ।
తజ్జాడ్యం వసుధాదిపస్య కవయస్త్వర్థం వినాపీశ్వరాః
కుత్స్యాః స్యుః కుపరీక్షకా హి మణయో యైరర్ఘతః పాతితాః ॥ 1.15 ॥
హర్తుర్యాతి న గోచరం కిం అపి శం పుష్ణాతి యత్సర్వదాఽప్య్
అర్థిభ్యః ప్రతిపాద్యమానం అనిశం ప్రాప్నోతి వృద్ధిం పరామ్ ।
కల్పాన్తేష్వపి న ప్రయాతి నిధనం విద్యాఖ్యం అన్తర్ధనం
యేషాం తాన్ప్రతి మానం ఉజ్ఝత నృపాః కస్తైః సహ స్పర్ధతే ॥ 1.16 ॥
అధిగతపరమార్థాన్పణ్డితాన్మావమంస్థాస్
తృణం ఇవ లఘు లక్ష్మీర్నైవ తాన్సంరుణద్ధి ।
అభినవమదలేఖాశ్యామగణ్డస్థలానాం
న భవతి బిసతన్తుర్వారణం వారణానామ్ ॥ 1.17 ॥
అమ్భోజినీవనవిహారవిలాసం ఏవ
హంసస్య హన్తి నితరాం కుపితో విధాతా ।
న త్వస్య దుగ్ధజలభేదవిధౌ ప్రసిద్ధాం
వైదగ్ధీకీర్తిం అపహర్తుం అసౌ సమర్థః ॥ 1.18 ॥
కేయూరాణి న భూషయన్తి పురుషం హారా న చన్ద్రోజ్జ్వలా
న స్నానం న విలేపనం న కుసుమం నాలఙ్కృతా మూర్ధజాః ।
వాణ్యేకా సమలఙ్కరోతి పురుషం యా సంస్కృతా ధార్యతే
క్షీయన్తే ఖలు భూషణాని సతతం వాగ్భూషణం భూషణమ్ ॥ 1.19 ॥
విద్యా నామ నరస్య రూపం అధికం ప్రచ్ఛన్నగుప్తం ధనం
విద్యా భోగకరీ యశఃసుఖకరీ విద్యా గురూణాం గురుః ।
విద్యా బన్ధుజనో విదేశగమనే విద్యా పరా దేవతా
విద్యా రాజసు పూజ్యతే న తు ధనం విద్యావిహీనః పశుః ॥ 1.20 ॥
క్షాన్తిశ్చేత్కవచేన కిం కిం అరిభిః క్రోధోఽస్తి చేద్దేహినాం
జ్ఞాతిశ్చేదనలేన కిం యది సుహృద్దివ్యౌషధం కిం ఫలమ్ ।
కిం సర్పైర్యది దుర్జనాః కిం ఉ ధనైర్విద్యాఽనవద్యా యది
వ్రీడా చేత్కిం ఉ భూషణైః సుకవితా యద్యస్తి రాజ్యేన కిమ్ ॥ 1.21 ॥
దాక్షిణ్యం స్వజనే దయా పరిజనే శాఠ్యం సదా దుర్జనే
ప్రీతిః సాధుజనే నయో నృపజనే విద్వజ్జనే చార్జవమ్ ।
శౌర్యం శత్రుజనే క్షమా గురుజనే కాన్తాజనే ధృష్టతా
యే చైవం పురుషాః కలాసు కుశలాస్తేష్వేవ లోకస్థితిః ॥ 1.22 ॥
జాడ్యం ధియో హరతి సిఞ్చతి వాచి సత్యం
మానోన్నతిం దిశతి పాపం అపాకరోతి ।
చేతః ప్రసాదయతి దిక్షు తనోతి కీర్తిం
సత్సఙ్గతిః కథయ కిం న కరోతి పుంసామ్ ॥ 1.23 ॥
జయన్తి తే సుకృతినో
రససిద్ధాః కవీశ్వరాః ।
నాస్తి యేషాం యశఃకాయే
జరామరణజం భయమ్ ॥ 1.24 ॥
సూనుః సచ్చరితః సతీ ప్రియతమా స్వామీ ప్రసాదోన్ముఖః
స్నిగ్ధం మిత్రం అవఞ్చకః పరిజనో నిఃక్లేశలేశం మనః ।
ఆకారో రుచిరః స్థిరశ్చ విభవో విద్యావదాతం ముఖం
తుష్టే విష్టపకష్టహారిణి హరౌ సమ్ప్రాప్యతే దేహినా ॥ 1.25 ॥
ప్రాణాఘాతాన్నివృత్తిః పరధనహరణే సంయమః సత్యవాక్యం
కాలే శక్త్యా ప్రదానం యువతిజనకథామూకభావః పరేషామ్ ।
తృష్ణాస్రోతో విభఙ్గో గురుషు చ వినయః సర్వభూతానుకమ్పా
సామాన్యః సర్వశాస్త్రేష్వనుపహతవిధిః శ్రేయసాం ఏష పన్థాః ॥ 1.26 ॥
ప్రారభ్యతే న ఖలు విఘ్నభయేన నీచైః
ప్రారభ్య విఘ్నవిహతా విరమన్తి మధ్యాః ।
విఘ్నైః పునః పునరపి ప్రతిహన్యమానాః
ప్రారబ్ధం ఉత్తమజనా న పరిత్యజన్తి ॥ 1.27 ॥
అసన్తో నాభ్యర్థ్యాః సుహృదపి న యాచ్యః కృశధనః
ప్రియా న్యాయ్యా వృత్తిర్మలినం అసుభఙ్గేఽప్యసుకరమ్ ।
విపద్యుచ్చైః స్థేయం పదం అనువిధేయం చ మహతాం
సతాం కేనోద్దిష్టం విషమం అసిధారావ్రతం ఇదమ్ ॥ 1.28 ॥
క్షుత్క్షామోఽపి జరాకృశోఽపి శిథిలప్రాణోఽపి కష్టాం దశామ్
ఆపన్నోఽపి విపన్నదీధితిరితి ప్రాణేషు నశ్యత్స్వపి ।
మత్తేభేన్ద్రవిభిన్నకుమ్భపిశితగ్రాసైకబద్ధస్పృహః
కిం జీర్ణం తృణం అత్తి మానమహతాం అగ్రేసరః కేసరీ ॥ 1.29 ॥
స్వల్పస్నాయువసావశేషమలినం నిర్మాంసం అప్యస్థి గోః
శ్వా లబ్ధ్వా పరితోషం ఏతి న తు తత్తస్య క్షుధాశాన్తయే ।
సింహో జమ్బుకం అఙ్కం ఆగతం అపి త్యక్త్వా నిహన్తి ద్విపం
సర్వః కృచ్ఛ్రగతోఽపి వాఞ్ఛన్తి జనః సత్త్వానురూపం ఫలమ్ ॥ 1.30 ॥
లాఙ్గూలచాలనం అధశ్చరణావపాతం
భూమౌ నిపత్య వదనోదరదర్శనం చ ।
శ్వా పిణ్డదస్య కురుతే గజపుఙ్గవస్తు
ధీరం విలోకయతి చాటుశతైశ్చ భుఙ్క్తే ॥ 1.31 ॥
పరివర్తిని సంసారే
మృతః కో వా న జాయతే ।
స జాతో యేన జాతేన
యాతి వంశః సమున్నతిమ్ ॥ 1.32 ॥
కుసుమస్తవకస్యేవ
ద్వయీ వృత్తిర్మనస్వినః ।
మూర్ధ్ని వా సర్వలోకస్య
శీర్యతే వన ఏవ వా ॥ 1.33 ॥
సన్త్యన్యేఽపి బృహస్పతిప్రభృతయః సమ్భావితాః పఞ్చషాస్
తాన్ప్రత్యేష విశేషవిక్రమరుచీ రాహుర్న వైరాయతే ।
ద్వావేవ గ్రసతే దివాకరనిశాప్రాణేశ్వరౌ భాస్కరౌ
భ్రాతః పర్వణి పశ్య దానవపతిః శీర్షావశేషాకృతిః ॥ 1.34 ॥
వహతి భువనశ్రేణిం శేషః ఫణాఫలకస్థితాం
కమఠపతినా మధ్యేపృష్ఠం సదా స చ ధార్యతే ।
తం అపి కురుతే క్రోడాధీనం పయోధిరనాదరాద్
అహహ మహతాం నిఃసీమానశ్చరిత్రవిభూతయః ॥ 1.35 ॥
వరం పక్షచ్ఛేదః సమదమఘవన్ముక్తకులిశప్రహారైర్
ఉద్గచ్ఛద్బహులదహనోద్గారగురుభిః ।
తుషారాద్రేః సూనోరహహ పితరి క్లేశవివశే
న చాసౌ సమ్పాతః పయసి పయసాం పత్యురుచితః ॥ 1.36 ॥
సింహః శిశురపి నిపతతి
మదమలినకపోలభిత్తిషు గజేషు ।
ప్రకృతిరియం సత్త్వవతాం
న ఖలు వయస్తేజసో హేతుః ॥ 1.37 ॥
జాతిర్యాతు రసాతలం గుణగణైస్తత్రాప్యధో గమ్యతాం
శీలం శైలతటాత్పతత్వభిజనః సన్దహ్యతాం వహ్నినా ।
శౌర్యే వైరిణి వజ్రం ఆశు నిపతత్వర్థోఽస్తు నః కేవలం
యేనైకేన వినా గుణస్తృణలవప్రాయాః సమస్తా ఇమే ॥ 1.38 ॥
ధనం అర్జయ కాకుత్స్థ
ధనమూలం ఇదం జగత్ ।
అన్తరం నాభిజానామి
నిర్ధనస్య మృతస్య చ ॥ 1.39 ॥
తానీన్ద్రియాణ్యవికలాని తదేవ నామ
సా బుద్ధిరప్రతిహతా వచనం తదేవ ।
అర్థోష్మణా విరహితః పురుషః క్షణేన
సోఽప్యన్య ఏవ భవతీతి విచిత్రం ఏతత్ ॥ 1.40 ॥
యస్యాస్తి విత్తం స నరః కులీనః
స పణ్డితః స శ్రుతవాన్గుణజ్ఞః ।
స ఏవ వక్తా స చ దర్శనీయః
సర్వే గుణాః కాఞ్చనం ఆశ్రయన్తి ॥ 1.41 ॥
దౌర్మన్త్ర్యాన్నృపతిర్వినశ్యతి యతిః సఙ్గాత్సుతో లాలనాత్
విప్రోఽనధ్యయనాత్కులం కుతనయాచ్ఛీలం ఖలోపాసనాత్ ।
హ్రీర్మద్యాదనవేక్షణాదపి కృషిః స్నేహః ప్రవాసాశ్రయాన్
మైత్రీ చాప్రణయాత్సమృద్ధిరనయాత్త్యాగప్రమాదాద్ధనమ్ ॥ 1.42 ॥
దానం భోగో నాశస్తిస్రో
గతయో భవన్తి విత్తస్య ।
యో న దదాతి న భుఙ్క్తే
తస్య తృతీయా గతిర్భవతి ॥ 1.43 ॥
మణిః శాణోల్లీఢః సమరవిజయీ హేతిదలితో
మదక్షీణో నాగః శరది సరితః శ్యానపులినాః ।
కలాశేషశ్చన్ద్రః సురతమృదితా బాలవనితా
తన్నిమ్నా శోభన్తే గలితవిభవాశ్చార్థిషు నరాః ॥ 1.44 ॥
పరిక్షీణః కశ్చిత్స్పృహయతి యవానాం ప్రసృతయే
స పశ్చాత్సమ్పూర్ణః కలయతి ధరిత్రీం తృణసమామ్ ।
అతశ్చానైకాన్త్యాద్గురులఘుతయాఽర్థేషు ధనినామ్
అవస్థా వస్తూని ప్రథయతి చ సఙ్కోచయతి చ ॥ 1.45 ॥
రాజన్దుధుక్షసి యది క్షితిధేనుం ఏతాం
తేనాద్య వత్సం ఇవ లోకం అముం పుషాణ
తస్మింశ్చ సమ్యగనిశం పరిపోష్యమాణే
నానాఫలైః ఫలతి కల్పలతేవ భూమిః ॥ 1.46 ॥
సత్యానృతా చ పరుషా ప్రియవాదినీ చ
హింస్రా దయాలురపి చార్థపరా వదాన్యా ।
నిత్యవ్యయా ప్రచురనిత్యధనాగమా చ
వారాఙ్గనేవ నృపనీతిరనేకరూపా ॥ 1.47 ॥
ఆజ్ఞా కీర్తిః పాలనం బ్రాహ్మణానాం
దానం భోగో మిత్రసంరక్షణం చ
యేషాం ఏతే షడ్గుణా న ప్రవృత్తాః
కోఽర్థస్తేషాం పార్థివోపాశ్రయేణ ॥ 1.48 ॥
యద్ధాత్రా నిజభాలపట్టలిఖితం స్తోకం మహద్వా ధనం
తత్ప్రాప్నోతి మరుస్థలేఽపి నితరాం మేరౌ తతో నాధికమ్ ।
తద్ధీరో భవ విత్తవత్సు కృపణాం వృత్తిం వృథా సా కృథాః
కూపే పశ్య పయోనిధావపి ఘటో గృహ్ణాతి తుల్యం జలమ్ ॥ 1.49 ॥
త్వం ఏవ చాతకాధారోఽ
సీతి కేషాం న గోచరః ।
కిం అమ్భోదవరాస్మాకం
కార్పణ్యోక్తం ప్రతీక్షసే ॥ 1.50 ॥
రే రే చాతక సావధానమనసా మిత్ర క్షణం శ్రూయతామ్
అమ్భోదా బహవో వసన్తి గగనే సర్వేఽపి నైతాదృశాః ।
కేచిద్వృష్టిభిరార్ద్రయన్తి వసుధాం గర్జన్తి కేచిద్వృథా
యం యం పశ్యసి తస్య తస్య పురతో మా బ్రూహి దీనం వచః ॥ 1.51 ॥
అకరుణత్వం అకారణవిగ్రహః
పరధనే పరయోషితి చ స్పృహా ।
సుజనబన్ధుజనేష్వసహిష్ణుతా
ప్రకృతిసిద్ధం ఇదం హి దురాత్మనామ్ ॥ 1.52 ॥
దుర్జనః పరిహర్తవ్యో
విద్యయాఽలకృతోఽపి సన్ ।
మణినా భూషితః సర్పః
కిం అసౌ న భయఙ్కరః ॥ 1.53 ॥
జాడ్యం హ్రీమతి గణ్యతే వ్రతరుచౌ దమ్భః శుచౌ కైతవం
శూరే నిర్ఘృణతా మునౌ విమతితా దైన్యం ప్రియాలాపిని ।
తేజస్విన్యవలిప్తతా ముఖరతా వక్తర్యశక్తిః స్థిరే
తత్కో నామ గుణో భవేత్స గుణినాం యో దుర్జనైర్నాఙ్కితః ॥ 1.54 ॥
లోభశ్చేదగుణేన కిం పిశునతా యద్యస్తి కిం పాతకైః
సత్యం చేత్తపసా చ కిం శుచి మనో యద్యస్తి తీర్థేన కిమ్ ।
సౌజన్యం యది కిం గుణైః సుమహిమా యద్యస్తి కిం మణ్డనైః
సద్విద్యా యది కిం ధనైరపయశో యద్యస్తి కిం మృత్యునా ॥ 1.55 ॥
శశీ దివసధూసరో గలితయౌవనా కామినీ
సరో విగతవారిజం ముఖం అనక్షరం స్వాకృతేః ।
ప్రభుర్ధనపరాయణః సతతదుర్గతః సజ్జనో
నృపాఙ్గణగతః ఖలో మనసి సప్త శల్యాని మే ॥ 1.56 ॥
న కశ్చిచ్చణ్డకోపానామ్
ఆత్మీయో నామ భూభుజామ్ ।
హోతారం అపి జుహ్వానం
స్పృష్టో వహతి పావకః ॥ 1.57 ॥
మౌనోమూకః ప్రవచనపటుర్బాటులో జల్పకో వా
ధృష్టః పార్శ్వే వసతి చ సదా దూరతశ్చాప్రగల్భః ।
క్షాన్త్యా భీరుర్యది న సహతే ప్రాయశో నాభిజాతః
సేవాధర్మః పరమగహనో యోగినాం అప్యగమ్యః ॥ 1.58 ॥
ఉద్భాసితాఖిలఖలస్య విశృఙ్ఖలస్య
ప్రాగ్జాతవిస్తృతనిజాధమకర్మవృత్తేః ।
దైవాదవాప్తవిభవస్య గుణద్విషోఽస్య
నీచస్య గోచరగతైః సుఖం ఆప్యతే ॥ 1.59 ॥
ఆరమ్భగుర్వీ క్షయిణీ క్రమేణ
లఘ్వీ పురా వృద్ధిమతీ చ పశ్చాత్ ।
దినస్య పూర్వార్ధపరార్ధభిన్నా
ఛాయేవ మైత్రీ ఖలసజ్జనానామ్ ॥ 1.60 ॥
మృగమీనసజ్జనానాం తృణజలసన్తోషవిహితవృత్తీనామ్ ।
లుబ్ధకధీవరపిశునా నిష్కారణవైరిణో జగతి ॥ 1.61 ॥
వాఞ్ఛా సజ్జనసఙ్గమే పరగుణే ప్రీతిర్గురౌ నమ్రతా
విద్యాయాం వ్యసనం స్వయోషితి రతిర్లోకాపవాదాద్భయమ్ ।
భక్తిః శూలిని శక్తిరాత్మదమనే సంసర్గముక్తిః ఖలే
యేష్వేతే నివసన్తి నిర్మలగుణాస్తేభ్యో నరేభ్యో నమః ॥ 1.62 ॥
విపది ధైర్యం అథాభ్యుదయే క్షమా
సదసి వాక్పటుతా యుధి విక్రమః ।
యశసి చాభిరుచిర్వ్యసనం శ్రుతౌ
ప్రకృతిసిద్ధం ఇదం హి మహాత్మనామ్ ॥ 1.63 ॥
ప్రదానం ప్రచ్ఛన్నం గృహం ఉపగతే సమ్భ్రమవిధిః
ప్రియం కృత్వా మౌనం సదసి కథనం చాప్యుపకృతేః ।
అనుత్సేకో లక్ష్మ్యాం అనభిభవగన్ధాః పరకథాః
సతాం కేనోద్దిష్టం విషమం అసిధారావ్రతం ఇదమ్ ॥ 1.64 ॥
కరే శ్లాఘ్యస్త్యాగః శిరసి గురుపాదప్రణయితా
ముఖే సత్యా వాణీ విజయి భుజయోర్వీర్యం అతులమ్ ।
హృది స్వచ్ఛా వృత్తిః శ్రుతిం అధిగతం చ శ్రవణయోర్
వినాప్యైశ్వర్యేణ ప్రకృతిమహతాం మణ్డనం ఇదమ్ ॥ 1.65 ॥
సమ్పత్సు మహతాం చిత్తం భవత్యుత్పలకోమలమ్ ।
ఆపత్సు చ మహాశైలశిలా సఙ్ఘాతకర్కశమ్ ॥ 1.66 ॥
సన్తప్తాయసి సంస్థితస్య పయసో నామాపి న జ్ఞాయతే
ముక్తాకారతయా తదేవ నలినీపత్రస్థితం రాజతే ।
స్వాత్యాం సాగరశుక్తిమధ్యపతితం తన్మౌక్తికం జాయతే
ప్రాయేణాధమమధ్యమోత్తమగుణః సంసర్గతో జాయతే ॥ 1.67 ॥
ప్రీణాతి యః సుచరితైః పితరం స పుత్రో
యద్భర్తురేవ హితం ఇచ్ఛతి తత్కలత్రమ్ ।
తన్మిత్రం ఆపది సుఖే చ సమక్రియం యద్
ఏతత్త్రయం జగతి పుణ్యకృతో లభన్తే ॥ 1.68 ॥
ఏకో దేవః కేశవో వా శివో వా
హ్యేకం మిత్రం భూపతిర్వా యతిర్వా ।
ఏకో వాసః పత్తనే వా వనే వా
హ్యేకా భార్యా సున్దరీ వా దరీ వా ॥ 1.69 ॥
నమ్రత్వేనోన్నమన్తః పరగుణకథనైః స్వాన్గుణాన్ఖ్యాపయన్తః
స్వార్థాన్సమ్పాదయన్తో వితతపృథుతరారమ్భయత్నాః పరార్థే ।
క్షాన్త్యైవాక్షేపరుక్షాక్షరముఖరముఖాన్దుర్జనాన్దూషయన్తః
సన్తః సాశ్చర్యచర్యా జగతి బహుమతాః కస్య నాభ్యర్చనీయాః ॥ 1.70 ॥
భవన్తి నమ్రాస్తరవః ఫలోద్గమైర్
నవామ్బుభిర్దూరావలమ్బినో ఘనాః ।
అనుద్ధతాః సత్పురుషాః సమృద్ధిభిః
స్వభావ ఏష పరోపకారిణామ్ ॥ 1.71 ॥
శ్రోత్రం శ్రుతేనైవ న కుణ్డలేన
దానేన పాణిర్న తు కఙ్కణేన ।
విభాతి కాయః కరుణపరాణాం
పరోపకారైర్న తు చన్దనేన ॥ 1.72 ॥
పాపాన్నివారయతి యోజయతే హితాయ
గుహ్యం నిగూహతి గుణాన్ప్రకటీకరోతి ।
ఆపద్గతం చ న జహాతి దదాతి కాలే
సన్మిత్రలక్షణం ఇదం ప్రవదన్తి సన్తః ॥ 1.73 ॥
పద్మాకరం దినకరో వికచీకరోతి
చన్ద్రప్రభోల్లాసయతి కైరవచక్రవాలమ్ ।
నాభ్యర్థితో జలధరోఽపి జలం దదాతి
సన్తః స్వయం పరహితే విహితాభియోగాః ॥ 1.74 ॥
ఏకే సత్పురుషాః పరార్థఘటకాః స్వార్థం పరిత్యజన్తి యే
సామాన్యాస్తు పరార్థం ఉద్యమభృతః స్వార్థావిరోధేన యే ।
తేఽమీ మానుషరాక్షసాః పరహితం స్వార్థాయ నిఘ్నన్తి యే
యే తు ఘ్నన్తి నిరర్థకం పరహితం తే కే న జానీమహే ॥ 1.75 ॥
క్షీరేణాత్మగతోదకాయ హి గుణా దత్తా పురా తేఽఖిలా
క్షీరోత్తాపం అవేక్ష్య తేన పయసా స్వాత్మా కృశానౌ హుతః ।
గన్తుం పావకం ఉన్మనస్తదభవద్దృష్ట్వా తు మిత్రాపదం
యుక్తం తేన జలేన శామ్యతి సతాం మైత్రీ పునస్త్వీదృశీ ॥ 1.76 ॥
ఇతః స్వపితి కేశవః కులం ఇతస్తదీయద్విషామ్
ఇతశ్చ శరణార్థినాం శిఖరిణాం గణాః శేరతే ।
ఇతోఽపి బడవానలః సహ సమస్తసంవర్తకైః
అహో వితతం ఊర్జితం భరసహం సిన్ధోర్వపుః ॥ 1.77 ॥
తృష్ణాం ఛిన్ధి భజ క్షమాం జహి మదం పాపే రతిం మా కృథాః
సత్యం బ్రూహ్యనుయాహి సాధుపదవీం సేవస్వ విద్వజ్జనమ్ ।
మాన్యాన్మానయ విద్విషోఽప్యనునయ ప్రఖ్యాపయ ప్రశ్రయం
కీర్తిం పాలయ దుఃఖితే కురు దయాం ఏతత్సతాం చేష్టితమ్ ॥ 1.78 ॥
మనసి వచసి కాయే పుణ్యపీయూషపూర్ణాస్
త్రిభువనం ఉపకారశ్రేణిభిః ప్రీణయన్తః ।
పరగుణపరమాణూన్పర్వతీకృత్య నిత్యం
నిజహృది వికసన్తః సన్త సన్తః కియన్తః ॥ 1.79 ॥
కిం తేన హేమగిరిణా రజతాద్రిణా వా
యత్రాశ్రితాశ్చ తరవస్తరవస్త ఏవ ।
మన్యామహే మలయం ఏవ యదాశ్రయేణ
కఙ్కోలనిమ్బకటుజా అపి చన్దనాః స్యుః ॥ 1.80 ॥
రత్నైర్మహార్హైస్తుతుషుర్న దేవా
న భేజిరే భీమవిషేణ భీతిమ్ ।
సుధాం వినా న పరయుర్విరామం
న నిశ్చితార్థాద్విరమన్తి ధీరాః ॥ 1.81 ॥
క్వచిత్పృథ్వీశయ్యః క్వచిదపి చ పరఙ్కశయనః
క్వచిచ్ఛాకాహారః క్వచిదపి చ శాల్యోదనరుచిః ।
క్వచిత్కన్థాధారీ క్వచిదపి చ దివ్యామ్బరధరో
మనస్వీ కార్యార్థీ న గణయతి దుఃఖం న చ సుఖమ్ ॥ 1.82 ॥
ఐశ్వర్యస్య విభూషణం సుజనతా శౌర్యస్య వాక్సంయమో
జ్ఞానస్యోపశమః శ్రుతస్య వినయో విత్తస్య పాత్రే వ్యయః ।
అక్రోధస్తపసః క్షమా ప్రభవితుర్ధర్మస్య నిర్వాజతా
సర్వేషాం అపి సర్వకారణం ఇదం శీలం పరం భూషణమ్ ॥ 1.83 ॥
నిన్దన్తు నీతినిపుణా యది వా స్తువన్తు
లక్ష్మీః సమావిశతు గచ్ఛతు వా యథేష్ఠమ్ ।
అద్యైవ వా మరణం అస్తు యుగాన్తరే వా
న్యాయ్యాత్పథః ప్రవిచలన్తి పదం న ధీరాః ॥ 1.84 ॥
భగ్నాశస్య కరణ్డపిణ్డితతనోర్మ్లానేన్ద్రియస్య క్షుధా
కృత్వాఖుర్వివరం స్వయం నిపతితో నక్తం ముఖే భోగినః ।
తృప్తస్తత్పిశితేన సత్వరం అసౌ తేనైవ యాతః యథా
లోకాః పశ్యత దైవం ఏవ హి నృణాం వృద్ధౌ క్షయే కారణమ్ ॥ 1.85 ॥
ఆలస్యం హి మనుష్యాణాం
శరీరస్థో మహాన్రిపుః ।
నాస్త్యుద్యమసమో బన్ధుః
కుర్వాణో నావసీదతి ॥ 1.86 ॥
ఛిన్నోఽపి రోహతి తర్క్షీణోఽప్యుపచీయతే పునశ్చన్ద్రః ।
ఇతి విమృశన్తః సన్తః సన్తప్యన్తే న దుఃఖేషు ॥ 1.87 ॥
నేతా యస్య బృహస్పతిః ప్రహరణం వజ్రం సురాః సైనికాః
స్వర్గో దుర్గం అనుగ్రహః కిల హరేరైరావతో వారణః ।
ఇత్యైశ్వర్యబలాన్వితోఽపి బలభిద్భగ్నః పరైః సఙ్గరే
తద్వ్యక్తం నను దైవం ఏవ శరణం ధిగ్ధిగ్వృథా పౌరుషమ్ ॥ 1.88 ॥
కర్మాయత్తం ఫలం పుంసాం
బుద్ధిః కర్మానుసారిణీ ।
తథాపి సుధియా భావ్యం
సువిచార్యైవ కుర్వతా ॥ 1.89 ॥
ఖల్వాతో దివసేశ్వరస్య కిరణైః సన్తాడితో మస్తకే
వాఞ్ఛన్దేశం అనాతపం విధివశాత్తాలస్య మూలం గతః ।
తత్రాప్యస్య మహాఫలేన పతతా భగ్నం సశబ్దం శిరః
ప్రాయో గచ్ఛతి యత్ర భాగ్యరహితస్తత్రైవ యాన్త్యాపదః ॥ 1.90 ॥
రవినిశాకరయోర్గ్రహపీడనం
గజభుజఙ్గమయోరపి బన్ధనమ్ ।
మతిమతాం చ విలోక్య దరిద్రతాం
విధిరహో బలవానితి మే మతిః ॥ 1.91 ॥
సృజతి తావదశేషగుణకరం
పురుషరత్నం అలఙ్కరణం భువః ।
తదపి తత్క్షణభఙ్గి కరోతి
చేదహహ కష్టం అపణ్డితతా విధేః ॥ 1.92 ॥
పత్రం నైవ యదా కరీరవిటపే దోషో వసన్తస్య కిమ్
నోలూకోఽప్యవలోకతే యది దివా సూర్యస్య కిం దూషణమ్ ।
ధారా నైవ పతన్తి చాతకముఖే మేఘస్య కిం దూషణమ్
యత్పూర్వం విధినా లలాటలిఖితం తన్మార్జితుం కః క్షమః ॥ 1.93 ॥
నమస్యామో దేవాన్నను హతవిధేస్తేఽపి వశగా
విధిర్వన్ద్యః సోఽపి ప్రతినియతకర్మైకఫలదః ।
ఫలం కర్మాయత్తం యది కిం అమరైః కిం చ విధినా
నమస్తత్కర్మభ్యో విధిరపి న యేభ్యః ప్రభవతి ॥ 1.94 ॥
బ్రహ్మా యేన కులాలవన్నియమితో బ్రహ్మాడభాణ్డోదరే
విష్ణుర్యేన దశావతారగహనే క్షిప్తో మహాసఙ్కటే ।
రుద్రో యేన కపాలపాణిపుటకే భిక్షాటనం కారితః
సూర్యో భ్రామ్యతి నిత్యం ఏవ గగనే తస్మై నమః కర్మణే ॥ 1.95 ॥
నైవాకృతిః ఫలతి నైవా కులం న శీలం
విద్యాపి నైవ న చ యత్నకృతాపి సేవా ।
భాగ్యాని పూర్వతపసా ఖలు సఞ్చితాని
కాలే ఫలన్తి పురుషస్య యథైవ వృక్షాః ॥ 1.96 ॥
వనే రణే శత్రుజలాగ్నిమధ్యే
మహార్ణవే పర్వతమస్తకే వా ।
సుప్తం ప్రమత్తం విషమస్థితం వా
రక్షన్తి పుణ్యాని పురాకృతాని ॥ 1.97 ॥
యా సాధూంశ్చ ఖలాన్కరోతి విదుషో మూర్ఖాన్హితాన్ద్వేషిణః
ప్రత్యక్షం కురుతే పరీక్షం అమృతం హాలాహలం తత్క్షణాత్ ।
తాం ఆరాధయ సత్క్రియాం భగవతీం భోక్తుం ఫలం వాఞ్ఛితం
హే సాధో వ్యసనైర్గుణేషు విపులేష్వాస్థాం వృథా మా కృథాః ॥ 1.98 ॥
గుణవదగుణవద్వా కుర్వతా కార్యజాతం
పరిణతిరవధార్యా యత్నతః పణ్డితేన ।
అతిరభసకృతానాం కర్మణాం ఆవిపత్తేర్
భవతి హృదయదాహీ శల్యతుల్యో విపాకః ॥ 1.99 ॥
స్థాల్యాం వైదూర్యమయ్యాం పచతి తిలకణాంశ్చన్దనైరిన్ధనౌఘైః
సౌవర్ణైర్లాఙ్గలాగ్రైర్విలిఖతి వసుధాం అర్కమూలస్య హేతోః ।
కృత్వా కర్పూరఖణ్డాన్వృత్తిం ఇహ కురుతే కోద్రవాణాం సమన్తాత్
ప్రాప్యేమాం కర్మ్భూమిం న చరతి మనుజో యస్తోప మన్దభాగ్యః ॥ 1.100 ॥
మజ్జత్వమ్భసి యాతు మేరుశిఖరం శత్రుం జయత్వాహవే
వాణిజ్యం కృషిసేవనే చ సకలా విద్యాః కలాః శిక్షతామ్ ।
ఆకాశం విపులం ప్రయాతు ఖగవత్కృత్వా ప్రయత్నం పరం
నాభావ్యం భవతీహ కర్మవశతో భావ్యస్య నాశః కుతః ॥ 1.101 ॥
భీమం వనం భవతి తస్య పురం ప్రధానం
సర్వో జనః స్వజనతాం ఉపయాతి తస్య ।
కృత్స్నా చ భూర్భవతి సన్నిధిరత్నపూర్ణా
యస్యాస్తి పూర్వసుకృతం విపులం నరస్య ॥ 1.102 ॥
కో లాభో గుణిసఙ్గమః కిం అసుఖం ప్రాజ్ఞేతరైః సఙ్గతిః
కా హానిః సమయచ్యుతిర్నిపుణతా కా ధర్మతత్త్వే రతిః ।
కః శూరో విజితేన్ద్రియః ప్రియతమా కాఽనువ్రతా కిం ధనం
విద్యా కిం సుఖం అప్రవాసగమనం రాజ్యం కిం ఆజ్ఞాఫలమ్ ॥ 1.103 ॥
అప్రియవచనదరిద్రైః ప్రియవచనధనాఢ్యైః స్వదారపరితుష్టైః ।
పరపరివాదనివృత్తైః క్వచిత్క్వచిన్మణ్డితా వసుధా ॥ 1.104 ॥
కదర్థితస్యాపి హి ధైర్యవృత్తేర్
న శక్యతే ధైర్యగుణః ప్రమార్ష్టుమ్ ।
అధోముఖస్యాపి కృతస్య వహ్నేర్
నాధః శిఖా యాతి కదాచిదేవ ॥ 1.105 ॥
కాన్తాకటాక్షవిశిఖా న లునన్తి యస్య
చిత్తం న నిర్దహతి కృపకృశానుతాపః ।
కర్షన్తి భూరివిషయాశ్చ న లోభపాశైర్
లోకత్రయం జయతి కృత్స్నం ఇదం స ధీరః ॥ 1.106 ॥
ఏకేనాపి హి శూరేణ
పాదాక్రాన్తం మహీతలమ్ ।
క్రియతే భాస్కరేణైవ
స్ఫారస్ఫురితతేజసా ॥ 1.107 ॥
వహ్నిస్తస్య జలాయతే జలనిధిః కుల్యాయతే తత్క్షణాన్
మేరుః స్వల్పశిలాయతే మృగపతిః సద్యః కురఙ్గాయతే ।
వ్యాలో మాల్యగుణాయతే విషరసః పీయూషవర్షాయతే
యస్యాఙ్గేఽఖిలలోకవల్లభతమం శీలం సమున్మీలతి ॥ 1.108 ॥
లజ్జాగుణౌఘజననీం జననీం ఇవ స్వామ్
అత్యన్తశుద్ధహృదయాం అనువర్తమానామ్ ।
తేజస్వినః సుఖం అసూనపి సన్త్యజనతి
సత్యవ్రతవ్యసనినో న పునః ప్రతిజ్ఞామ్ ॥ 1.109 ॥
Roman (IAST) Transliteration
dikkālādyanavacchinnānantacinmātramūrtaye |
svānubhūtyekamānāya namaḥ śāntāya tejase || 1.1 ||
boddhāro matsaragrastāḥ prabhavaḥ smayadūṣitāḥ |
abodhopahatāḥ cānye jīrṇamaṅge subhāṣitam || 1.2 ||
ajñaḥ sukhaṃ ārādhyaḥ
sukhataraṃ ārādhyate viśeṣajñaḥ |
jñānalavadurvidagdhaṃ
brahmāpi taṃ naraṃ na rañjayati || 1.3 ||
prasahya maṇiṃ uddharenmakaravaktradaṃṣṭrāntarāt
samudraṃ api santaretpracaladūrmimālākulam |
bhujaṅgaṃ api kopitaṃ śirasi puṣpavaddhārayet
na tu pratiniviṣṭamūrkhajanacittaṃ ārādhayet || 1.4 ||
labheta sikatāsu tailaṃ api yatnataḥ pīḍayan
pibecca mṛgatṛṣṇikāsu salilaṃ pipāsārditaḥ |
kvacidapi paryaṭanśaśaviṣāṇaṃ āsādayet
na tu pratiniviṣṭamūrkhacittaṃ ārādhayet || 1.5 ||
vyālaṃ bālamṛṇālatantubhirasau roddhuṃ samujjṛmbhate
chettuṃ vajramaṇiṃ śirīṣakusumaprāntena sannahyati |
mādhuryaṃ madhubindunā racayituṃ kṣārāmudherīhate
netuṃ vāñchanti yaḥ khalānpathi satāṃ sūktaiḥ sudhāsyandibhiḥ || 1.6 ||
svāyattaṃ ekāntaguṇaṃ vidhātrā
vinirmitaṃ chādanaṃ ajñatāyāḥ |
viśeṣataḥ sarvavidāṃ samāje
vibhūṣaṇaṃ maunaṃ apaṇḍitānām || 1.7 ||
yadā kiñcijjño'haṃ dvipa iva madāndhaḥ samabhavaṃ
tadā sarvajño'smītyabhavadavaliptaṃ mama manaḥ
yadā kiñcitkiñcidbudhajanasakāśādavagataṃ
tadā mūrkho'smīti jvara iva mado me vyapagataḥ || 1.8 ||
kṛmikulacittaṃ lālāklinnaṃ vigandhijugupsitaṃ
nirupamarasaṃ prītyā khādannarāsthi nirāmiṣam |
surapatiṃ api śvā pārśvasthaṃ vilokya na śaṅkate
na hi gaṇayati kṣudro jantuḥ parigrahaphalgutām || 1.9 ||
śiraḥ śārvaṃ svargātpaśupatiśirastaḥ kṣitidharaṃ
mahīdhrāduttuṅgādavaniṃ avaneścāpi jaladhim |
adho'dho gaṅgeyaṃ padaṃ upagatā stokam
athavāvivekabhraṣṭānāṃ bhavati vinipātaḥ śatamukhaḥ || 1.10 ||
śakyo vārayituṃ jalena hutabhukcchatreṇa sūryātapo
nāgendro niśitāṅkuśena samado daṇḍena gogardabhau |
vyādhirbheṣajasaṅgrahaiśca vividhairmantraprayogairviṣaṃ
sarvasyauṣadhaṃ asti śāstravihitaṃ mūrkhasya nāstyauṣadhim || 1.11 ||
sāhityasaṅgītakalāvihīnaḥ
sākṣātpaśuḥ pucchaviṣāṇahīnaḥ |
tṛṇaṃ na khādannapi jīvamānas
tadbhāgadheyaṃ paramaṃ paśūnām || 1.12 ||
yeṣāṃ na vidyā na tapo na dānaṃ
jñānaṃ na śīlaṃ na guṇo na dharmaḥ |
te martyaloke bhuvi bhārabhūtā
manuṣyarūpeṇa mṛgāścaranti || 1.13 ||
varaṃ parvatadurgeṣu
bhrāntaṃ vanacaraiḥ saha
na mūrkhajanasamparkaḥ
surendrabhavaneṣvapi || 1.14 ||
śāstropaskṛtaśabdasundaragiraḥ śiṣyapradeyāgamā
vikhyātāḥ kavayo vasanti viṣaye yasya prabhornirdhanāḥ |
tajjāḍyaṃ vasudhādipasya kavayastvarthaṃ vināpīśvarāḥ
kutsyāḥ syuḥ kuparīkṣakā hi maṇayo yairarghataḥ pātitāḥ || 1.15 ||
harturyāti na gocaraṃ kiṃ api śaṃ puṣṇāti yatsarvadā'py
arthibhyaḥ pratipādyamānaṃ aniśaṃ prāpnoti vṛddhiṃ parām |
kalpānteṣvapi na prayāti nidhanaṃ vidyākhyaṃ antardhanaṃ
yeṣāṃ tānprati mānaṃ ujjhata nṛpāḥ kastaiḥ saha spardhate || 1.16 ||
adhigataparamārthānpaṇḍitānmāvamaṃsthās
tṛṇaṃ iva laghu lakṣmīrnaiva tānsaṃruṇaddhi |
abhinavamadalekhāśyāmagaṇḍasthalānāṃ
na bhavati bisatanturvāraṇaṃ vāraṇānām || 1.17 ||
ambhojinīvanavihāravilāsaṃ eva
haṃsasya hanti nitarāṃ kupito vidhātā |
na tvasya dugdhajalabhedavidhau prasiddhāṃ
vaidagdhīkīrtiṃ apahartuṃ asau samarthaḥ || 1.18 ||
keyūrāṇi na bhūṣayanti puruṣaṃ hārā na candrojjvalā
na snānaṃ na vilepanaṃ na kusumaṃ nālaṅkṛtā mūrdhajāḥ |
vāṇyekā samalaṅkaroti puruṣaṃ yā saṃskṛtā dhāryate
kṣīyante khalu bhūṣaṇāni satataṃ vāgbhūṣaṇaṃ bhūṣaṇam || 1.19 ||
vidyā nāma narasya rūpaṃ adhikaṃ pracchannaguptaṃ dhanaṃ
vidyā bhogakarī yaśaḥsukhakarī vidyā gurūṇāṃ guruḥ |
vidyā bandhujano videśagamane vidyā parā devatā
vidyā rājasu pūjyate na tu dhanaṃ vidyāvihīnaḥ paśuḥ || 1.20 ||
kṣāntiścetkavacena kiṃ kiṃ aribhiḥ krodho'sti ceddehināṃ
jñātiścedanalena kiṃ yadi suhṛddivyauṣadhaṃ kiṃ phalam |
kiṃ sarpairyadi durjanāḥ kiṃ u dhanairvidyā'navadyā yadi
vrīḍā cetkiṃ u bhūṣaṇaiḥ sukavitā yadyasti rājyena kim || 1.21 ||
dākṣiṇyaṃ svajane dayā parijane śāṭhyaṃ sadā durjane
prītiḥ sādhujane nayo nṛpajane vidvajjane cārjavam |
śauryaṃ śatrujane kṣamā gurujane kāntājane dhṛṣṭatā
ye caivaṃ puruṣāḥ kalāsu kuśalāsteṣveva lokasthitiḥ || 1.22 ||
jāḍyaṃ dhiyo harati siñcati vāci satyaṃ
mānonnatiṃ diśati pāpaṃ apākaroti |
cetaḥ prasādayati dikṣu tanoti kīrtiṃ
satsaṅgatiḥ kathaya kiṃ na karoti puṃsām || 1.23 ||
jayanti te sukṛtino
rasasiddhāḥ kavīśvarāḥ |
nāsti yeṣāṃ yaśaḥkāye
jarāmaraṇajaṃ bhayam || 1.24 ||
sūnuḥ saccaritaḥ satī priyatamā svāmī prasādonmukhaḥ
snigdhaṃ mitraṃ avañcakaḥ parijano niḥkleśaleśaṃ manaḥ |
ākāro ruciraḥ sthiraśca vibhavo vidyāvadātaṃ mukhaṃ
tuṣṭe viṣṭapakaṣṭahāriṇi harau samprāpyate dehinā || 1.25 ||
prāṇāghātānnivṛttiḥ paradhanaharaṇe saṃyamaḥ satyavākyaṃ
kāle śaktyā pradānaṃ yuvatijanakathāmūkabhāvaḥ pareṣām |
tṛṣṇāsroto vibhaṅgo guruṣu ca vinayaḥ sarvabhūtānukampā
sāmānyaḥ sarvaśāstreṣvanupahatavidhiḥ śreyasāṃ eṣa panthāḥ || 1.26 ||
prārabhyate na khalu vighnabhayena nīcaiḥ
prārabhya vighnavihatā viramanti madhyāḥ |
vighnaiḥ punaḥ punarapi pratihanyamānāḥ
prārabdhaṃ uttamajanā na parityajanti || 1.27 ||
asanto nābhyarthyāḥ suhṛdapi na yācyaḥ kṛśadhanaḥ
priyā nyāyyā vṛttirmalinaṃ asubhaṅge'pyasukaram |
vipadyuccaiḥ stheyaṃ padaṃ anuvidheyaṃ ca mahatāṃ
satāṃ kenoddiṣṭaṃ viṣamaṃ asidhārāvrataṃ idam || 1.28 ||
kṣutkṣāmo'pi jarākṛśo'pi śithilaprāṇo'pi kaṣṭāṃ daśām
āpanno'pi vipannadīdhitiriti prāṇeṣu naśyatsvapi |
mattebhendravibhinnakumbhapiśitagrāsaikabaddhaspṛhaḥ
kiṃ jīrṇaṃ tṛṇaṃ atti mānamahatāṃ agresaraḥ kesarī || 1.29 ||
svalpasnāyuvasāvaśeṣamalinaṃ nirmāṃsaṃ apyasthi goḥ
śvā labdhvā paritoṣaṃ eti na tu tattasya kṣudhāśāntaye |
siṃho jambukaṃ aṅkaṃ āgataṃ api tyaktvā nihanti dvipaṃ
sarvaḥ kṛcchragato'pi vāñchanti janaḥ sattvānurūpaṃ phalam || 1.30 ||
lāṅgūlacālanaṃ adhaścaraṇāvapātaṃ
bhūmau nipatya vadanodaradarśanaṃ ca |
śvā piṇḍadasya kurute gajapuṅgavastu
dhīraṃ vilokayati cāṭuśataiśca bhuṅkte || 1.31 ||
parivartini saṃsāre
mṛtaḥ ko vā na jāyate |
sa jāto yena jātena
yāti vaṃśaḥ samunnatim || 1.32 ||
kusumastavakasyeva
dvayī vṛttirmanasvinaḥ |
mūrdhni vā sarvalokasya
śīryate vana eva vā || 1.33 ||
santyanye'pi bṛhaspatiprabhṛtayaḥ sambhāvitāḥ pañcaṣās
tānpratyeṣa viśeṣavikramarucī rāhurna vairāyate |
dvāveva grasate divākaraniśāprāṇeśvarau bhāskarau
bhrātaḥ parvaṇi paśya dānavapatiḥ śīrṣāvaśeṣākṛtiḥ || 1.34 ||
vahati bhuvanaśreṇiṃ śeṣaḥ phaṇāphalakasthitāṃ
kamaṭhapatinā madhyepṛṣṭhaṃ sadā sa ca dhāryate |
taṃ api kurute kroḍādhīnaṃ payodhiranādarād
ahaha mahatāṃ niḥsīmānaścaritravibhūtayaḥ || 1.35 ||
varaṃ pakṣacchedaḥ samadamaghavanmuktakuliśaprahārair
udgacchadbahuladahanodgāragurubhiḥ |
tuṣārādreḥ sūnorahaha pitari kleśavivaśe
na cāsau sampātaḥ payasi payasāṃ patyurucitaḥ || 1.36 ||
siṃhaḥ śiśurapi nipatati
madamalinakapolabhittiṣu gajeṣu |
prakṛtiriyaṃ sattvavatāṃ
na khalu vayastejaso hetuḥ || 1.37 ||
jātiryātu rasātalaṃ guṇagaṇaistatrāpyadho gamyatāṃ
śīlaṃ śailataṭātpatatvabhijanaḥ sandahyatāṃ vahninā |
śaurye vairiṇi vajraṃ āśu nipatatvartho'stu naḥ kevalaṃ
yenaikena vinā guṇastṛṇalavaprāyāḥ samastā ime || 1.38 ||
dhanaṃ arjaya kākutstha
dhanamūlaṃ idaṃ jagat |
antaraṃ nābhijānāmi
nirdhanasya mṛtasya ca || 1.39 ||
tānīndriyāṇyavikalāni tadeva nāma
sā buddhirapratihatā vacanaṃ tadeva |
arthoṣmaṇā virahitaḥ puruṣaḥ kṣaṇena
so'pyanya eva bhavatīti vicitraṃ etat || 1.40 ||
yasyāsti vittaṃ sa naraḥ kulīnaḥ
sa paṇḍitaḥ sa śrutavānguṇajñaḥ |
sa eva vaktā sa ca darśanīyaḥ
sarve guṇāḥ kāñcanaṃ āśrayanti || 1.41 ||
daurmantryānnṛpatirvinaśyati yatiḥ saṅgātsuto lālanāt
vipro'nadhyayanātkulaṃ kutanayācchīlaṃ khalopāsanāt |
hrīrmadyādanavekṣaṇādapi kṛṣiḥ snehaḥ pravāsāśrayān
maitrī cāpraṇayātsamṛddhiranayāttyāgapramādāddhanam || 1.42 ||
dānaṃ bhogo nāśastisro
gatayo bhavanti vittasya |
yo na dadāti na bhuṅkte
tasya tṛtīyā gatirbhavati || 1.43 ||
maṇiḥ śāṇollīḍhaḥ samaravijayī hetidalito
madakṣīṇo nāgaḥ śaradi saritaḥ śyānapulināḥ |
kalāśeṣaścandraḥ suratamṛditā bālavanitā
tannimnā śobhante galitavibhavāścārthiṣu narāḥ || 1.44 ||
parikṣīṇaḥ kaścitspṛhayati yavānāṃ prasṛtaye
sa paścātsampūrṇaḥ kalayati dharitrīṃ tṛṇasamām |
ataścānaikāntyādgurulaghutayā'rtheṣu dhaninām
avasthā vastūni prathayati ca saṅkocayati ca || 1.45 ||
rājandudhukṣasi yadi kṣitidhenuṃ etāṃ
tenādya vatsaṃ iva lokaṃ amuṃ puṣāṇa
tasmiṃśca samyaganiśaṃ paripoṣyamāṇe
nānāphalaiḥ phalati kalpalateva bhūmiḥ || 1.46 ||
satyānṛtā ca paruṣā priyavādinī ca
hiṃsrā dayālurapi cārthaparā vadānyā |
nityavyayā pracuranityadhanāgamā ca
vārāṅganeva nṛpanītiranekarūpā || 1.47 ||
ājñā kīrtiḥ pālanaṃ brāhmaṇānāṃ
dānaṃ bhogo mitrasaṃrakṣaṇaṃ ca
yeṣāṃ ete ṣaḍguṇā na pravṛttāḥ
ko'rthasteṣāṃ pārthivopāśrayeṇa || 1.48 ||
yaddhātrā nijabhālapaṭṭalikhitaṃ stokaṃ mahadvā dhanaṃ
tatprāpnoti marusthale'pi nitarāṃ merau tato nādhikam |
taddhīro bhava vittavatsu kṛpaṇāṃ vṛttiṃ vṛthā sā kṛthāḥ
kūpe paśya payonidhāvapi ghaṭo gṛhṇāti tulyaṃ jalam || 1.49 ||
tvaṃ eva cātakādhāro'
sīti keṣāṃ na gocaraḥ |
kiṃ ambhodavarāsmākaṃ
kārpaṇyoktaṃ pratīkṣase || 1.50 ||
re re cātaka sāvadhānamanasā mitra kṣaṇaṃ śrūyatām
ambhodā bahavo vasanti gagane sarve'pi naitādṛśāḥ |
kecidvṛṣṭibhirārdrayanti vasudhāṃ garjanti kecidvṛthā
yaṃ yaṃ paśyasi tasya tasya purato mā brūhi dīnaṃ vacaḥ || 1.51 ||
akaruṇatvaṃ akāraṇavigrahaḥ
paradhane parayoṣiti ca spṛhā |
sujanabandhujaneṣvasahiṣṇutā
prakṛtisiddhaṃ idaṃ hi durātmanām || 1.52 ||
durjanaḥ parihartavyo
vidyayā'lakṛto'pi san |
maṇinā bhūṣitaḥ sarpaḥ
kiṃ asau na bhayaṅkaraḥ || 1.53 ||
jāḍyaṃ hrīmati gaṇyate vratarucau dambhaḥ śucau kaitavaṃ
śūre nirghṛṇatā munau vimatitā dainyaṃ priyālāpini |
tejasvinyavaliptatā mukharatā vaktaryaśaktiḥ sthire
tatko nāma guṇo bhavetsa guṇināṃ yo durjanairnāṅkitaḥ || 1.54 ||
lobhaścedaguṇena kiṃ piśunatā yadyasti kiṃ pātakaiḥ
satyaṃ cettapasā ca kiṃ śuci mano yadyasti tīrthena kim |
saujanyaṃ yadi kiṃ guṇaiḥ sumahimā yadyasti kiṃ maṇḍanaiḥ
sadvidyā yadi kiṃ dhanairapayaśo yadyasti kiṃ mṛtyunā || 1.55 ||
śaśī divasadhūsaro galitayauvanā kāminī
saro vigatavārijaṃ mukhaṃ anakṣaraṃ svākṛteḥ |
prabhurdhanaparāyaṇaḥ satatadurgataḥ sajjano
nṛpāṅgaṇagataḥ khalo manasi sapta śalyāni me || 1.56 ||
na kaściccaṇḍakopānām
ātmīyo nāma bhūbhujām |
hotāraṃ api juhvānaṃ
spṛṣṭo vahati pāvakaḥ || 1.57 ||
maunomūkaḥ pravacanapaṭurbāṭulo jalpako vā
dhṛṣṭaḥ pārśve vasati ca sadā dūrataścāpragalbhaḥ |
kṣāntyā bhīruryadi na sahate prāyaśo nābhijātaḥ
sevādharmaḥ paramagahano yogināṃ apyagamyaḥ || 1.58 ||
udbhāsitākhilakhalasya viśṛṅkhalasya
prāgjātavistṛtanijādhamakarmavṛtteḥ |
daivādavāptavibhavasya guṇadviṣo'sya
nīcasya gocaragataiḥ sukhaṃ āpyate || 1.59 ||
ārambhagurvī kṣayiṇī krameṇa
laghvī purā vṛddhimatī ca paścāt |
dinasya pūrvārdhaparārdhabhinnā
chāyeva maitrī khalasajjanānām || 1.60 ||
mṛgamīnasajjanānāṃ tṛṇajalasantoṣavihitavṛttīnām |
lubdhakadhīvarapiśunā niṣkāraṇavairiṇo jagati || 1.61 ||
vāñchā sajjanasaṅgame paraguṇe prītirgurau namratā
vidyāyāṃ vyasanaṃ svayoṣiti ratirlokāpavādādbhayam |
bhaktiḥ śūlini śaktirātmadamane saṃsargamuktiḥ khale
yeṣvete nivasanti nirmalaguṇāstebhyo narebhyo namaḥ || 1.62 ||
vipadi dhairyaṃ athābhyudaye kṣamā
sadasi vākpaṭutā yudhi vikramaḥ |
yaśasi cābhirucirvyasanaṃ śrutau
prakṛtisiddhaṃ idaṃ hi mahātmanām || 1.63 ||
pradānaṃ pracchannaṃ gṛhaṃ upagate sambhramavidhiḥ
priyaṃ kṛtvā maunaṃ sadasi kathanaṃ cāpyupakṛteḥ |
anutseko lakṣmyāṃ anabhibhavagandhāḥ parakathāḥ
satāṃ kenoddiṣṭaṃ viṣamaṃ asidhārāvrataṃ idam || 1.64 ||
kare ślāghyastyāgaḥ śirasi gurupādapraṇayitā
mukhe satyā vāṇī vijayi bhujayorvīryaṃ atulam |
hṛdi svacchā vṛttiḥ śrutiṃ adhigataṃ ca śravaṇayor
vināpyaiśvaryeṇa prakṛtimahatāṃ maṇḍanaṃ idam || 1.65 ||
sampatsu mahatāṃ cittaṃ bhavatyutpalakomalam |
āpatsu ca mahāśailaśilā saṅghātakarkaśam || 1.66 ||
santaptāyasi saṃsthitasya payaso nāmāpi na jñāyate
muktākāratayā tadeva nalinīpatrasthitaṃ rājate |
svātyāṃ sāgaraśuktimadhyapatitaṃ tanmauktikaṃ jāyate
prāyeṇādhamamadhyamottamaguṇaḥ saṃsargato jāyate || 1.67 ||
prīṇāti yaḥ sucaritaiḥ pitaraṃ sa putro
yadbhartureva hitaṃ icchati tatkalatram |
tanmitraṃ āpadi sukhe ca samakriyaṃ yad
etattrayaṃ jagati puṇyakṛto labhante || 1.68 ||
eko devaḥ keśavo vā śivo vā
hyekaṃ mitraṃ bhūpatirvā yatirvā |
eko vāsaḥ pattane vā vane vā
hyekā bhāryā sundarī vā darī vā || 1.69 ||
namratvenonnamantaḥ paraguṇakathanaiḥ svānguṇānkhyāpayantaḥ
svārthānsampādayanto vitatapṛthutarārambhayatnāḥ parārthe |
kṣāntyaivākṣeparukṣākṣaramukharamukhāndurjanāndūṣayantaḥ
santaḥ sāścaryacaryā jagati bahumatāḥ kasya nābhyarcanīyāḥ || 1.70 ||
bhavanti namrāstaravaḥ phalodgamair
navāmbubhirdūrāvalambino ghanāḥ |
anuddhatāḥ satpuruṣāḥ samṛddhibhiḥ
svabhāva eṣa paropakāriṇām || 1.71 ||
śrotraṃ śrutenaiva na kuṇḍalena
dānena pāṇirna tu kaṅkaṇena |
vibhāti kāyaḥ karuṇaparāṇāṃ
paropakārairna tu candanena || 1.72 ||
pāpānnivārayati yojayate hitāya
guhyaṃ nigūhati guṇānprakaṭīkaroti |
āpadgataṃ ca na jahāti dadāti kāle
sanmitralakṣaṇaṃ idaṃ pravadanti santaḥ || 1.73 ||
padmākaraṃ dinakaro vikacīkaroti
candraprabhollāsayati kairavacakravālam |
nābhyarthito jaladharo'pi jalaṃ dadāti
santaḥ svayaṃ parahite vihitābhiyogāḥ || 1.74 ||
eke satpuruṣāḥ parārthaghaṭakāḥ svārthaṃ parityajanti ye
sāmānyāstu parārthaṃ udyamabhṛtaḥ svārthāvirodhena ye |
te'mī mānuṣarākṣasāḥ parahitaṃ svārthāya nighnanti ye
ye tu ghnanti nirarthakaṃ parahitaṃ te ke na jānīmahe || 1.75 ||
kṣīreṇātmagatodakāya hi guṇā dattā purā te'khilā
kṣīrottāpaṃ avekṣya tena payasā svātmā kṛśānau hutaḥ |
gantuṃ pāvakaṃ unmanastadabhavaddṛṣṭvā tu mitrāpadaṃ
yuktaṃ tena jalena śāmyati satāṃ maitrī punastvīdṛśī || 1.76 ||
itaḥ svapiti keśavaḥ kulaṃ itastadīyadviṣām
itaśca śaraṇārthināṃ śikhariṇāṃ gaṇāḥ śerate |
ito'pi baḍavānalaḥ saha samastasaṃvartakaiḥ
aho vitataṃ ūrjitaṃ bharasahaṃ sindhorvapuḥ || 1.77 ||
tṛṣṇāṃ chindhi bhaja kṣamāṃ jahi madaṃ pāpe ratiṃ mā kṛthāḥ
satyaṃ brūhyanuyāhi sādhupadavīṃ sevasva vidvajjanam |
mānyānmānaya vidviṣo'pyanunaya prakhyāpaya praśrayaṃ
kīrtiṃ pālaya duḥkhite kuru dayāṃ etatsatāṃ ceṣṭitam || 1.78 ||
manasi vacasi kāye puṇyapīyūṣapūrṇās
tribhuvanaṃ upakāraśreṇibhiḥ prīṇayantaḥ |
paraguṇaparamāṇūnparvatīkṛtya nityaṃ
nijahṛdi vikasantaḥ santa santaḥ kiyantaḥ || 1.79 ||
kiṃ tena hemagiriṇā rajatādriṇā vā
yatrāśritāśca taravastaravasta eva |
manyāmahe malayaṃ eva yadāśrayeṇa
kaṅkolanimbakaṭujā api candanāḥ syuḥ || 1.80 ||
ratnairmahārhaistutuṣurna devā
na bhejire bhīmaviṣeṇa bhītim |
sudhāṃ vinā na parayurvirāmaṃ
na niścitārthādviramanti dhīrāḥ || 1.81 ||
kvacitpṛthvīśayyaḥ kvacidapi ca paraṅkaśayanaḥ
kvacicchākāhāraḥ kvacidapi ca śālyodanaruciḥ |
kvacitkanthādhārī kvacidapi ca divyāmbaradharo
manasvī kāryārthī na gaṇayati duḥkhaṃ na ca sukham || 1.82 ||
aiśvaryasya vibhūṣaṇaṃ sujanatā śauryasya vāksaṃyamo
jñānasyopaśamaḥ śrutasya vinayo vittasya pātre vyayaḥ |
akrodhastapasaḥ kṣamā prabhaviturdharmasya nirvājatā
sarveṣāṃ api sarvakāraṇaṃ idaṃ śīlaṃ paraṃ bhūṣaṇam || 1.83 ||
nindantu nītinipuṇā yadi vā stuvantu
lakṣmīḥ samāviśatu gacchatu vā yatheṣṭham |
adyaiva vā maraṇaṃ astu yugāntare vā
nyāyyātpathaḥ pravicalanti padaṃ na dhīrāḥ || 1.84 ||
bhagnāśasya karaṇḍapiṇḍitatanormlānendriyasya kṣudhā
kṛtvākhurvivaraṃ svayaṃ nipatito naktaṃ mukhe bhoginaḥ |
tṛptastatpiśitena satvaraṃ asau tenaiva yātaḥ yathā
lokāḥ paśyata daivaṃ eva hi nṛṇāṃ vṛddhau kṣaye kāraṇam || 1.85 ||
ālasyaṃ hi manuṣyāṇāṃ
śarīrastho mahānripuḥ |
nāstyudyamasamo bandhuḥ
kurvāṇo nāvasīdati || 1.86 ||
chinno'pi rohati tarkṣīṇo'pyupacīyate punaścandraḥ |
iti vimṛśantaḥ santaḥ santapyante na duḥkheṣu || 1.87 ||
netā yasya bṛhaspatiḥ praharaṇaṃ vajraṃ surāḥ sainikāḥ
svargo durgaṃ anugrahaḥ kila harerairāvato vāraṇaḥ |
ityaiśvaryabalānvito'pi balabhidbhagnaḥ paraiḥ saṅgare
tadvyaktaṃ nanu daivaṃ eva śaraṇaṃ dhigdhigvṛthā pauruṣam || 1.88 ||
karmāyattaṃ phalaṃ puṃsāṃ
buddhiḥ karmānusāriṇī |
tathāpi sudhiyā bhāvyaṃ
suvicāryaiva kurvatā || 1.89 ||
khalvāto divaseśvarasya kiraṇaiḥ santāḍito mastake
vāñchandeśaṃ anātapaṃ vidhivaśāttālasya mūlaṃ gataḥ |
tatrāpyasya mahāphalena patatā bhagnaṃ saśabdaṃ śiraḥ
prāyo gacchati yatra bhāgyarahitastatraiva yāntyāpadaḥ || 1.90 ||
raviniśākarayorgrahapīḍanaṃ
gajabhujaṅgamayorapi bandhanam |
matimatāṃ ca vilokya daridratāṃ
vidhiraho balavāniti me matiḥ || 1.91 ||
sṛjati tāvadaśeṣaguṇakaraṃ
puruṣaratnaṃ alaṅkaraṇaṃ bhuvaḥ |
tadapi tatkṣaṇabhaṅgi karoti
cedahaha kaṣṭaṃ apaṇḍitatā vidheḥ || 1.92 ||
patraṃ naiva yadā karīraviṭape doṣo vasantasya kim
nolūko'pyavalokate yadi divā sūryasya kiṃ dūṣaṇam |
dhārā naiva patanti cātakamukhe meghasya kiṃ dūṣaṇam
yatpūrvaṃ vidhinā lalāṭalikhitaṃ tanmārjituṃ kaḥ kṣamaḥ || 1.93 ||
namasyāmo devānnanu hatavidheste'pi vaśagā
vidhirvandyaḥ so'pi pratiniyatakarmaikaphaladaḥ |
phalaṃ karmāyattaṃ yadi kiṃ amaraiḥ kiṃ ca vidhinā
namastatkarmabhyo vidhirapi na yebhyaḥ prabhavati || 1.94 ||
brahmā yena kulālavanniyamito brahmāḍabhāṇḍodare
viṣṇuryena daśāvatāragahane kṣipto mahāsaṅkaṭe |
rudro yena kapālapāṇipuṭake bhikṣāṭanaṃ kāritaḥ
sūryo bhrāmyati nityaṃ eva gagane tasmai namaḥ karmaṇe || 1.95 ||
naivākṛtiḥ phalati naivā kulaṃ na śīlaṃ
vidyāpi naiva na ca yatnakṛtāpi sevā |
bhāgyāni pūrvatapasā khalu sañcitāni
kāle phalanti puruṣasya yathaiva vṛkṣāḥ || 1.96 ||
vane raṇe śatrujalāgnimadhye
mahārṇave parvatamastake vā |
suptaṃ pramattaṃ viṣamasthitaṃ vā
rakṣanti puṇyāni purākṛtāni || 1.97 ||
yā sādhūṃśca khalānkaroti viduṣo mūrkhānhitāndveṣiṇaḥ
pratyakṣaṃ kurute parīkṣaṃ amṛtaṃ hālāhalaṃ tatkṣaṇāt |
tāṃ ārādhaya satkriyāṃ bhagavatīṃ bhoktuṃ phalaṃ vāñchitaṃ
he sādho vyasanairguṇeṣu vipuleṣvāsthāṃ vṛthā mā kṛthāḥ || 1.98 ||
guṇavadaguṇavadvā kurvatā kāryajātaṃ
pariṇatiravadhāryā yatnataḥ paṇḍitena |
atirabhasakṛtānāṃ karmaṇāṃ āvipatter
bhavati hṛdayadāhī śalyatulyo vipākaḥ || 1.99 ||
sthālyāṃ vaidūryamayyāṃ pacati tilakaṇāṃścandanairindhanaughaiḥ
sauvarṇairlāṅgalāgrairvilikhati vasudhāṃ arkamūlasya hetoḥ |
kṛtvā karpūrakhaṇḍānvṛttiṃ iha kurute kodravāṇāṃ samantāt
prāpyemāṃ karmbhūmiṃ na carati manujo yastopa mandabhāgyaḥ || 1.100 ||
majjatvambhasi yātu meruśikharaṃ śatruṃ jayatvāhave
vāṇijyaṃ kṛṣisevane ca sakalā vidyāḥ kalāḥ śikṣatām |
ākāśaṃ vipulaṃ prayātu khagavatkṛtvā prayatnaṃ paraṃ
nābhāvyaṃ bhavatīha karmavaśato bhāvyasya nāśaḥ kutaḥ || 1.101 ||
bhīmaṃ vanaṃ bhavati tasya puraṃ pradhānaṃ
sarvo janaḥ svajanatāṃ upayāti tasya |
kṛtsnā ca bhūrbhavati sannidhiratnapūrṇā
yasyāsti pūrvasukṛtaṃ vipulaṃ narasya || 1.102 ||
ko lābho guṇisaṅgamaḥ kiṃ asukhaṃ prājñetaraiḥ saṅgatiḥ
kā hāniḥ samayacyutirnipuṇatā kā dharmatattve ratiḥ |
kaḥ śūro vijitendriyaḥ priyatamā kā'nuvratā kiṃ dhanaṃ
vidyā kiṃ sukhaṃ apravāsagamanaṃ rājyaṃ kiṃ ājñāphalam || 1.103 ||
apriyavacanadaridraiḥ priyavacanadhanāḍhyaiḥ svadāraparituṣṭaiḥ |
paraparivādanivṛttaiḥ kvacitkvacinmaṇḍitā vasudhā || 1.104 ||
kadarthitasyāpi hi dhairyavṛtter
na śakyate dhairyaguṇaḥ pramārṣṭum |
adhomukhasyāpi kṛtasya vahner
nādhaḥ śikhā yāti kadācideva || 1.105 ||
kāntākaṭākṣaviśikhā na lunanti yasya
cittaṃ na nirdahati kṛpakṛśānutāpaḥ |
karṣanti bhūriviṣayāśca na lobhapāśair
lokatrayaṃ jayati kṛtsnaṃ idaṃ sa dhīraḥ || 1.106 ||
ekenāpi hi śūreṇa
pādākrāntaṃ mahītalam |
kriyate bhāskareṇaiva
sphārasphuritatejasā || 1.107 ||
vahnistasya jalāyate jalanidhiḥ kulyāyate tatkṣaṇān
meruḥ svalpaśilāyate mṛgapatiḥ sadyaḥ kuraṅgāyate |
vyālo mālyaguṇāyate viṣarasaḥ pīyūṣavarṣāyate
yasyāṅge'khilalokavallabhatamaṃ śīlaṃ samunmīlati || 1.108 ||
lajjāguṇaughajananīṃ jananīṃ iva svām
atyantaśuddhahṛdayāṃ anuvartamānām |
tejasvinaḥ sukhaṃ asūnapi santyajanati
satyavratavyasanino na punaḥ pratijñām || 1.109 ||
Sanskrit — Devanagari (original)
दिक्कालाद्यनवच्छिन्नानन्तचिन्मात्रमूर्तये ।
स्वानुभूत्येकमानाय नमः शान्ताय तेजसे ॥ 1.1 ॥
बोद्धारो मत्सरग्रस्ताः प्रभवः स्मयदूषिताः ।
अबोधोपहताः चान्ये जीर्णमङ्गे सुभाषितम् ॥ 1.2 ॥
अज्ञः सुखं आराध्यः
सुखतरं आराध्यते विशेषज्ञः ।
ज्ञानलवदुर्विदग्धं
ब्रह्मापि तं नरं न रञ्जयति ॥ 1.3 ॥
प्रसह्य मणिं उद्धरेन्मकरवक्त्रदंष्ट्रान्तरात्
समुद्रं अपि सन्तरेत्प्रचलदूर्मिमालाकुलम् ।
भुजङ्गं अपि कोपितं शिरसि पुष्पवद्धारयेत्
न तु प्रतिनिविष्टमूर्खजनचित्तं आराधयेत् ॥ 1.4 ॥
लभेत सिकतासु तैलं अपि यत्नतः पीडयन्
पिबेच्च मृगतृष्णिकासु सलिलं पिपासार्दितः ।
क्वचिदपि पर्यटन्शशविषाणं आसादयेत्
न तु प्रतिनिविष्टमूर्खचित्तं आराधयेत् ॥ 1.5 ॥
व्यालं बालमृणालतन्तुभिरसौ रोद्धुं समुज्जृम्भते
छेत्तुं वज्रमणिं शिरीषकुसुमप्रान्तेन सन्नह्यति ।
माधुर्यं मधुबिन्दुना रचयितुं क्षारामुधेरीहते
नेतुं वाञ्छन्ति यः खलान्पथि सतां सूक्तैः सुधास्यन्दिभिः ॥ 1.6 ॥
स्वायत्तं एकान्तगुणं विधात्रा
विनिर्मितं छादनं अज्ञतायाः ।
विशेषतः सर्वविदां समाजे
विभूषणं मौनं अपण्डितानाम् ॥ 1.7 ॥
यदा किञ्चिज्ज्ञोऽहं द्विप इव मदान्धः समभवं
तदा सर्वज्ञोऽस्मीत्यभवदवलिप्तं मम मनः
यदा किञ्चित्किञ्चिद्बुधजनसकाशादवगतं
तदा मूर्खोऽस्मीति ज्वर इव मदो मे व्यपगतः ॥ 1.8 ॥
कृमिकुलचित्तं लालाक्लिन्नं विगन्धिजुगुप्सितं
निरुपमरसं प्रीत्या खादन्नरास्थि निरामिषम् ।
सुरपतिं अपि श्वा पार्श्वस्थं विलोक्य न शङ्कते
न हि गणयति क्षुद्रो जन्तुः परिग्रहफल्गुताम् ॥ 1.9 ॥
शिरः शार्वं स्वर्गात्पशुपतिशिरस्तः क्षितिधरं
महीध्रादुत्तुङ्गादवनिं अवनेश्चापि जलधिम् ।
अधोऽधो गङ्गेयं पदं उपगता स्तोकम्
अथवाविवेकभ्रष्टानां भवति विनिपातः शतमुखः ॥ 1.10 ॥
शक्यो वारयितुं जलेन हुतभुक्च्छत्रेण सूर्यातपो
नागेन्द्रो निशिताङ्कुशेन समदो दण्डेन गोगर्दभौ ।
व्याधिर्भेषजसङ्ग्रहैश्च विविधैर्मन्त्रप्रयोगैर्विषं
सर्वस्यौषधं अस्ति शास्त्रविहितं मूर्खस्य नास्त्यौषधिम् ॥ 1.11 ॥
साहित्यसङ्गीतकलाविहीनः
साक्षात्पशुः पुच्छविषाणहीनः ।
तृणं न खादन्नपि जीवमानस्
तद्भागधेयं परमं पशूनाम् ॥ 1.12 ॥
येषां न विद्या न तपो न दानं
ज्ञानं न शीलं न गुणो न धर्मः ।
ते मर्त्यलोके भुवि भारभूता
मनुष्यरूपेण मृगाश्चरन्ति ॥ 1.13 ॥
वरं पर्वतदुर्गेषु
भ्रान्तं वनचरैः सह
न मूर्खजनसम्पर्कः
सुरेन्द्रभवनेष्वपि ॥ 1.14 ॥
शास्त्रोपस्कृतशब्दसुन्दरगिरः शिष्यप्रदेयागमा
विख्याताः कवयो वसन्ति विषये यस्य प्रभोर्निर्धनाः ।
तज्जाड्यं वसुधादिपस्य कवयस्त्वर्थं विनापीश्वराः
कुत्स्याः स्युः कुपरीक्षका हि मणयो यैरर्घतः पातिताः ॥ 1.15 ॥
हर्तुर्याति न गोचरं किं अपि शं पुष्णाति यत्सर्वदाऽप्य्
अर्थिभ्यः प्रतिपाद्यमानं अनिशं प्राप्नोति वृद्धिं पराम् ।
कल्पान्तेष्वपि न प्रयाति निधनं विद्याख्यं अन्तर्धनं
येषां तान्प्रति मानं उज्झत नृपाः कस्तैः सह स्पर्धते ॥ 1.16 ॥
अधिगतपरमार्थान्पण्डितान्मावमंस्थास्
तृणं इव लघु लक्ष्मीर्नैव तान्संरुणद्धि ।
अभिनवमदलेखाश्यामगण्डस्थलानां
न भवति बिसतन्तुर्वारणं वारणानाम् ॥ 1.17 ॥
अम्भोजिनीवनविहारविलासं एव
हंसस्य हन्ति नितरां कुपितो विधाता ।
न त्वस्य दुग्धजलभेदविधौ प्रसिद्धां
वैदग्धीकीर्तिं अपहर्तुं असौ समर्थः ॥ 1.18 ॥
केयूराणि न भूषयन्ति पुरुषं हारा न चन्द्रोज्ज्वला
न स्नानं न विलेपनं न कुसुमं नालङ्कृता मूर्धजाः ।
वाण्येका समलङ्करोति पुरुषं या संस्कृता धार्यते
क्षीयन्ते खलु भूषणानि सततं वाग्भूषणं भूषणम् ॥ 1.19 ॥
विद्या नाम नरस्य रूपं अधिकं प्रच्छन्नगुप्तं धनं
विद्या भोगकरी यशःसुखकरी विद्या गुरूणां गुरुः ।
विद्या बन्धुजनो विदेशगमने विद्या परा देवता
विद्या राजसु पूज्यते न तु धनं विद्याविहीनः पशुः ॥ 1.20 ॥
क्षान्तिश्चेत्कवचेन किं किं अरिभिः क्रोधोऽस्ति चेद्देहिनां
ज्ञातिश्चेदनलेन किं यदि सुहृद्दिव्यौषधं किं फलम् ।
किं सर्पैर्यदि दुर्जनाः किं उ धनैर्विद्याऽनवद्या यदि
व्रीडा चेत्किं उ भूषणैः सुकविता यद्यस्ति राज्येन किम् ॥ 1.21 ॥
दाक्षिण्यं स्वजने दया परिजने शाठ्यं सदा दुर्जने
प्रीतिः साधुजने नयो नृपजने विद्वज्जने चार्जवम् ।
शौर्यं शत्रुजने क्षमा गुरुजने कान्ताजने धृष्टता
ये चैवं पुरुषाः कलासु कुशलास्तेष्वेव लोकस्थितिः ॥ 1.22 ॥
जाड्यं धियो हरति सिञ्चति वाचि सत्यं
मानोन्नतिं दिशति पापं अपाकरोति ।
चेतः प्रसादयति दिक्षु तनोति कीर्तिं
सत्सङ्गतिः कथय किं न करोति पुंसाम् ॥ 1.23 ॥
जयन्ति ते सुकृतिनो
रससिद्धाः कवीश्वराः ।
नास्ति येषां यशःकाये
जरामरणजं भयम् ॥ 1.24 ॥
सूनुः सच्चरितः सती प्रियतमा स्वामी प्रसादोन्मुखः
स्निग्धं मित्रं अवञ्चकः परिजनो निःक्लेशलेशं मनः ।
आकारो रुचिरः स्थिरश्च विभवो विद्यावदातं मुखं
तुष्टे विष्टपकष्टहारिणि हरौ सम्प्राप्यते देहिना ॥ 1.25 ॥
प्राणाघातान्निवृत्तिः परधनहरणे संयमः सत्यवाक्यं
काले शक्त्या प्रदानं युवतिजनकथामूकभावः परेषाम् ।
तृष्णास्रोतो विभङ्गो गुरुषु च विनयः सर्वभूतानुकम्पा
सामान्यः सर्वशास्त्रेष्वनुपहतविधिः श्रेयसां एष पन्थाः ॥ 1.26 ॥
प्रारभ्यते न खलु विघ्नभयेन नीचैः
प्रारभ्य विघ्नविहता विरमन्ति मध्याः ।
विघ्नैः पुनः पुनरपि प्रतिहन्यमानाः
प्रारब्धं उत्तमजना न परित्यजन्ति ॥ 1.27 ॥
असन्तो नाभ्यर्थ्याः सुहृदपि न याच्यः कृशधनः
प्रिया न्याय्या वृत्तिर्मलिनं असुभङ्गेऽप्यसुकरम् ।
विपद्युच्चैः स्थेयं पदं अनुविधेयं च महतां
सतां केनोद्दिष्टं विषमं असिधाराव्रतं इदम् ॥ 1.28 ॥
क्षुत्क्षामोऽपि जराकृशोऽपि शिथिलप्राणोऽपि कष्टां दशाम्
आपन्नोऽपि विपन्नदीधितिरिति प्राणेषु नश्यत्स्वपि ।
मत्तेभेन्द्रविभिन्नकुम्भपिशितग्रासैकबद्धस्पृहः
किं जीर्णं तृणं अत्ति मानमहतां अग्रेसरः केसरी ॥ 1.29 ॥
स्वल्पस्नायुवसावशेषमलिनं निर्मांसं अप्यस्थि गोः
श्वा लब्ध्वा परितोषं एति न तु तत्तस्य क्षुधाशान्तये ।
सिंहो जम्बुकं अङ्कं आगतं अपि त्यक्त्वा निहन्ति द्विपं
सर्वः कृच्छ्रगतोऽपि वाञ्छन्ति जनः सत्त्वानुरूपं फलम् ॥ 1.30 ॥
लाङ्गूलचालनं अधश्चरणावपातं
भूमौ निपत्य वदनोदरदर्शनं च ।
श्वा पिण्डदस्य कुरुते गजपुङ्गवस्तु
धीरं विलोकयति चाटुशतैश्च भुङ्क्ते ॥ 1.31 ॥
परिवर्तिनि संसारे
मृतः को वा न जायते ।
स जातो येन जातेन
याति वंशः समुन्नतिम् ॥ 1.32 ॥
कुसुमस्तवकस्येव
द्वयी वृत्तिर्मनस्विनः ।
मूर्ध्नि वा सर्वलोकस्य
शीर्यते वन एव वा ॥ 1.33 ॥
सन्त्यन्येऽपि बृहस्पतिप्रभृतयः सम्भाविताः पञ्चषास्
तान्प्रत्येष विशेषविक्रमरुची राहुर्न वैरायते ।
द्वावेव ग्रसते दिवाकरनिशाप्राणेश्वरौ भास्करौ
भ्रातः पर्वणि पश्य दानवपतिः शीर्षावशेषाकृतिः ॥ 1.34 ॥
वहति भुवनश्रेणिं शेषः फणाफलकस्थितां
कमठपतिना मध्येपृष्ठं सदा स च धार्यते ।
तं अपि कुरुते क्रोडाधीनं पयोधिरनादराद्
अहह महतां निःसीमानश्चरित्रविभूतयः ॥ 1.35 ॥
वरं पक्षच्छेदः समदमघवन्मुक्तकुलिशप्रहारैर्
उद्गच्छद्बहुलदहनोद्गारगुरुभिः ।
तुषाराद्रेः सूनोरहह पितरि क्लेशविवशे
न चासौ सम्पातः पयसि पयसां पत्युरुचितः ॥ 1.36 ॥
सिंहः शिशुरपि निपतति
मदमलिनकपोलभित्तिषु गजेषु ।
प्रकृतिरियं सत्त्ववतां
न खलु वयस्तेजसो हेतुः ॥ 1.37 ॥
जातिर्यातु रसातलं गुणगणैस्तत्राप्यधो गम्यतां
शीलं शैलतटात्पतत्वभिजनः सन्दह्यतां वह्निना ।
शौर्ये वैरिणि वज्रं आशु निपतत्वर्थोऽस्तु नः केवलं
येनैकेन विना गुणस्तृणलवप्रायाः समस्ता इमे ॥ 1.38 ॥
धनं अर्जय काकुत्स्थ
धनमूलं इदं जगत् ।
अन्तरं नाभिजानामि
निर्धनस्य मृतस्य च ॥ 1.39 ॥
तानीन्द्रियाण्यविकलानि तदेव नाम
सा बुद्धिरप्रतिहता वचनं तदेव ।
अर्थोष्मणा विरहितः पुरुषः क्षणेन
सोऽप्यन्य एव भवतीति विचित्रं एतत् ॥ 1.40 ॥
यस्यास्ति वित्तं स नरः कुलीनः
स पण्डितः स श्रुतवान्गुणज्ञः ।
स एव वक्ता स च दर्शनीयः
सर्वे गुणाः काञ्चनं आश्रयन्ति ॥ 1.41 ॥
दौर्मन्त्र्यान्नृपतिर्विनश्यति यतिः सङ्गात्सुतो लालनात्
विप्रोऽनध्ययनात्कुलं कुतनयाच्छीलं खलोपासनात् ।
ह्रीर्मद्यादनवेक्षणादपि कृषिः स्नेहः प्रवासाश्रयान्
मैत्री चाप्रणयात्समृद्धिरनयात्त्यागप्रमादाद्धनम् ॥ 1.42 ॥
दानं भोगो नाशस्तिस्रो
गतयो भवन्ति वित्तस्य ।
यो न ददाति न भुङ्क्ते
तस्य तृतीया गतिर्भवति ॥ 1.43 ॥
मणिः शाणोल्लीढः समरविजयी हेतिदलितो
मदक्षीणो नागः शरदि सरितः श्यानपुलिनाः ।
कलाशेषश्चन्द्रः सुरतमृदिता बालवनिता
तन्निम्ना शोभन्ते गलितविभवाश्चार्थिषु नराः ॥ 1.44 ॥
परिक्षीणः कश्चित्स्पृहयति यवानां प्रसृतये
स पश्चात्सम्पूर्णः कलयति धरित्रीं तृणसमाम् ।
अतश्चानैकान्त्याद्गुरुलघुतयाऽर्थेषु धनिनाम्
अवस्था वस्तूनि प्रथयति च सङ्कोचयति च ॥ 1.45 ॥
राजन्दुधुक्षसि यदि क्षितिधेनुं एतां
तेनाद्य वत्सं इव लोकं अमुं पुषाण
तस्मिंश्च सम्यगनिशं परिपोष्यमाणे
नानाफलैः फलति कल्पलतेव भूमिः ॥ 1.46 ॥
सत्यानृता च परुषा प्रियवादिनी च
हिंस्रा दयालुरपि चार्थपरा वदान्या ।
नित्यव्यया प्रचुरनित्यधनागमा च
वाराङ्गनेव नृपनीतिरनेकरूपा ॥ 1.47 ॥
आज्ञा कीर्तिः पालनं ब्राह्मणानां
दानं भोगो मित्रसंरक्षणं च
येषां एते षड्गुणा न प्रवृत्ताः
कोऽर्थस्तेषां पार्थिवोपाश्रयेण ॥ 1.48 ॥
यद्धात्रा निजभालपट्टलिखितं स्तोकं महद्वा धनं
तत्प्राप्नोति मरुस्थलेऽपि नितरां मेरौ ततो नाधिकम् ।
तद्धीरो भव वित्तवत्सु कृपणां वृत्तिं वृथा सा कृथाः
कूपे पश्य पयोनिधावपि घटो गृह्णाति तुल्यं जलम् ॥ 1.49 ॥
त्वं एव चातकाधारोऽ
सीति केषां न गोचरः ।
किं अम्भोदवरास्माकं
कार्पण्योक्तं प्रतीक्षसे ॥ 1.50 ॥
रे रे चातक सावधानमनसा मित्र क्षणं श्रूयताम्
अम्भोदा बहवो वसन्ति गगने सर्वेऽपि नैतादृशाः ।
केचिद्वृष्टिभिरार्द्रयन्ति वसुधां गर्जन्ति केचिद्वृथा
यं यं पश्यसि तस्य तस्य पुरतो मा ब्रूहि दीनं वचः ॥ 1.51 ॥
अकरुणत्वं अकारणविग्रहः
परधने परयोषिति च स्पृहा ।
सुजनबन्धुजनेष्वसहिष्णुता
प्रकृतिसिद्धं इदं हि दुरात्मनाम् ॥ 1.52 ॥
दुर्जनः परिहर्तव्यो
विद्ययाऽलकृतोऽपि सन् ।
मणिना भूषितः सर्पः
किं असौ न भयङ्करः ॥ 1.53 ॥
जाड्यं ह्रीमति गण्यते व्रतरुचौ दम्भः शुचौ कैतवं
शूरे निर्घृणता मुनौ विमतिता दैन्यं प्रियालापिनि ।
तेजस्विन्यवलिप्तता मुखरता वक्तर्यशक्तिः स्थिरे
तत्को नाम गुणो भवेत्स गुणिनां यो दुर्जनैर्नाङ्कितः ॥ 1.54 ॥
लोभश्चेदगुणेन किं पिशुनता यद्यस्ति किं पातकैः
सत्यं चेत्तपसा च किं शुचि मनो यद्यस्ति तीर्थेन किम् ।
सौजन्यं यदि किं गुणैः सुमहिमा यद्यस्ति किं मण्डनैः
सद्विद्या यदि किं धनैरपयशो यद्यस्ति किं मृत्युना ॥ 1.55 ॥
शशी दिवसधूसरो गलितयौवना कामिनी
सरो विगतवारिजं मुखं अनक्षरं स्वाकृतेः ।
प्रभुर्धनपरायणः सततदुर्गतः सज्जनो
नृपाङ्गणगतः खलो मनसि सप्त शल्यानि मे ॥ 1.56 ॥
न कश्चिच्चण्डकोपानाम्
आत्मीयो नाम भूभुजाम् ।
होतारं अपि जुह्वानं
स्पृष्टो वहति पावकः ॥ 1.57 ॥
मौनोमूकः प्रवचनपटुर्बाटुलो जल्पको वा
धृष्टः पार्श्वे वसति च सदा दूरतश्चाप्रगल्भः ।
क्षान्त्या भीरुर्यदि न सहते प्रायशो नाभिजातः
सेवाधर्मः परमगहनो योगिनां अप्यगम्यः ॥ 1.58 ॥
उद्भासिताखिलखलस्य विशृङ्खलस्य
प्राग्जातविस्तृतनिजाधमकर्मवृत्तेः ।
दैवादवाप्तविभवस्य गुणद्विषोऽस्य
नीचस्य गोचरगतैः सुखं आप्यते ॥ 1.59 ॥
आरम्भगुर्वी क्षयिणी क्रमेण
लघ्वी पुरा वृद्धिमती च पश्चात् ।
दिनस्य पूर्वार्धपरार्धभिन्ना
छायेव मैत्री खलसज्जनानाम् ॥ 1.60 ॥
मृगमीनसज्जनानां तृणजलसन्तोषविहितवृत्तीनाम् ।
लुब्धकधीवरपिशुना निष्कारणवैरिणो जगति ॥ 1.61 ॥
वाञ्छा सज्जनसङ्गमे परगुणे प्रीतिर्गुरौ नम्रता
विद्यायां व्यसनं स्वयोषिति रतिर्लोकापवादाद्भयम् ।
भक्तिः शूलिनि शक्तिरात्मदमने संसर्गमुक्तिः खले
येष्वेते निवसन्ति निर्मलगुणास्तेभ्यो नरेभ्यो नमः ॥ 1.62 ॥
विपदि धैर्यं अथाभ्युदये क्षमा
सदसि वाक्पटुता युधि विक्रमः ।
यशसि चाभिरुचिर्व्यसनं श्रुतौ
प्रकृतिसिद्धं इदं हि महात्मनाम् ॥ 1.63 ॥
प्रदानं प्रच्छन्नं गृहं उपगते सम्भ्रमविधिः
प्रियं कृत्वा मौनं सदसि कथनं चाप्युपकृतेः ।
अनुत्सेको लक्ष्म्यां अनभिभवगन्धाः परकथाः
सतां केनोद्दिष्टं विषमं असिधाराव्रतं इदम् ॥ 1.64 ॥
करे श्लाघ्यस्त्यागः शिरसि गुरुपादप्रणयिता
मुखे सत्या वाणी विजयि भुजयोर्वीर्यं अतुलम् ।
हृदि स्वच्छा वृत्तिः श्रुतिं अधिगतं च श्रवणयोर्
विनाप्यैश्वर्येण प्रकृतिमहतां मण्डनं इदम् ॥ 1.65 ॥
सम्पत्सु महतां चित्तं भवत्युत्पलकोमलम् ।
आपत्सु च महाशैलशिला सङ्घातकर्कशम् ॥ 1.66 ॥
सन्तप्तायसि संस्थितस्य पयसो नामापि न ज्ञायते
मुक्ताकारतया तदेव नलिनीपत्रस्थितं राजते ।
स्वात्यां सागरशुक्तिमध्यपतितं तन्मौक्तिकं जायते
प्रायेणाधममध्यमोत्तमगुणः संसर्गतो जायते ॥ 1.67 ॥
प्रीणाति यः सुचरितैः पितरं स पुत्रो
यद्भर्तुरेव हितं इच्छति तत्कलत्रम् ।
तन्मित्रं आपदि सुखे च समक्रियं यद्
एतत्त्रयं जगति पुण्यकृतो लभन्ते ॥ 1.68 ॥
एको देवः केशवो वा शिवो वा
ह्येकं मित्रं भूपतिर्वा यतिर्वा ।
एको वासः पत्तने वा वने वा
ह्येका भार्या सुन्दरी वा दरी वा ॥ 1.69 ॥
नम्रत्वेनोन्नमन्तः परगुणकथनैः स्वान्गुणान्ख्यापयन्तः
स्वार्थान्सम्पादयन्तो विततपृथुतरारम्भयत्नाः परार्थे ।
क्षान्त्यैवाक्षेपरुक्षाक्षरमुखरमुखान्दुर्जनान्दूषयन्तः
सन्तः साश्चर्यचर्या जगति बहुमताः कस्य नाभ्यर्चनीयाः ॥ 1.70 ॥
भवन्ति नम्रास्तरवः फलोद्गमैर्
नवाम्बुभिर्दूरावलम्बिनो घनाः ।
अनुद्धताः सत्पुरुषाः समृद्धिभिः
स्वभाव एष परोपकारिणाम् ॥ 1.71 ॥
श्रोत्रं श्रुतेनैव न कुण्डलेन
दानेन पाणिर्न तु कङ्कणेन ।
विभाति कायः करुणपराणां
परोपकारैर्न तु चन्दनेन ॥ 1.72 ॥
पापान्निवारयति योजयते हिताय
गुह्यं निगूहति गुणान्प्रकटीकरोति ।
आपद्गतं च न जहाति ददाति काले
सन्मित्रलक्षणं इदं प्रवदन्ति सन्तः ॥ 1.73 ॥
पद्माकरं दिनकरो विकचीकरोति
चन्द्रप्रभोल्लासयति कैरवचक्रवालम् ।
नाभ्यर्थितो जलधरोऽपि जलं ददाति
सन्तः स्वयं परहिते विहिताभियोगाः ॥ 1.74 ॥
एके सत्पुरुषाः परार्थघटकाः स्वार्थं परित्यजन्ति ये
सामान्यास्तु परार्थं उद्यमभृतः स्वार्थाविरोधेन ये ।
तेऽमी मानुषराक्षसाः परहितं स्वार्थाय निघ्नन्ति ये
ये तु घ्नन्ति निरर्थकं परहितं ते के न जानीमहे ॥ 1.75 ॥
क्षीरेणात्मगतोदकाय हि गुणा दत्ता पुरा तेऽखिला
क्षीरोत्तापं अवेक्ष्य तेन पयसा स्वात्मा कृशानौ हुतः ।
गन्तुं पावकं उन्मनस्तदभवद्दृष्ट्वा तु मित्रापदं
युक्तं तेन जलेन शाम्यति सतां मैत्री पुनस्त्वीदृशी ॥ 1.76 ॥
इतः स्वपिति केशवः कुलं इतस्तदीयद्विषाम्
इतश्च शरणार्थिनां शिखरिणां गणाः शेरते ।
इतोऽपि बडवानलः सह समस्तसंवर्तकैः
अहो विततं ऊर्जितं भरसहं सिन्धोर्वपुः ॥ 1.77 ॥
तृष्णां छिन्धि भज क्षमां जहि मदं पापे रतिं मा कृथाः
सत्यं ब्रूह्यनुयाहि साधुपदवीं सेवस्व विद्वज्जनम् ।
मान्यान्मानय विद्विषोऽप्यनुनय प्रख्यापय प्रश्रयं
कीर्तिं पालय दुःखिते कुरु दयां एतत्सतां चेष्टितम् ॥ 1.78 ॥
मनसि वचसि काये पुण्यपीयूषपूर्णास्
त्रिभुवनं उपकारश्रेणिभिः प्रीणयन्तः ।
परगुणपरमाणून्पर्वतीकृत्य नित्यं
निजहृदि विकसन्तः सन्त सन्तः कियन्तः ॥ 1.79 ॥
किं तेन हेमगिरिणा रजताद्रिणा वा
यत्राश्रिताश्च तरवस्तरवस्त एव ।
मन्यामहे मलयं एव यदाश्रयेण
कङ्कोलनिम्बकटुजा अपि चन्दनाः स्युः ॥ 1.80 ॥
रत्नैर्महार्हैस्तुतुषुर्न देवा
न भेजिरे भीमविषेण भीतिम् ।
सुधां विना न परयुर्विरामं
न निश्चितार्थाद्विरमन्ति धीराः ॥ 1.81 ॥
क्वचित्पृथ्वीशय्यः क्वचिदपि च परङ्कशयनः
क्वचिच्छाकाहारः क्वचिदपि च शाल्योदनरुचिः ।
क्वचित्कन्थाधारी क्वचिदपि च दिव्याम्बरधरो
मनस्वी कार्यार्थी न गणयति दुःखं न च सुखम् ॥ 1.82 ॥
ऐश्वर्यस्य विभूषणं सुजनता शौर्यस्य वाक्संयमो
ज्ञानस्योपशमः श्रुतस्य विनयो वित्तस्य पात्रे व्ययः ।
अक्रोधस्तपसः क्षमा प्रभवितुर्धर्मस्य निर्वाजता
सर्वेषां अपि सर्वकारणं इदं शीलं परं भूषणम् ॥ 1.83 ॥
निन्दन्तु नीतिनिपुणा यदि वा स्तुवन्तु
लक्ष्मीः समाविशतु गच्छतु वा यथेष्ठम् ।
अद्यैव वा मरणं अस्तु युगान्तरे वा
न्याय्यात्पथः प्रविचलन्ति पदं न धीराः ॥ 1.84 ॥
भग्नाशस्य करण्डपिण्डिततनोर्म्लानेन्द्रियस्य क्षुधा
कृत्वाखुर्विवरं स्वयं निपतितो नक्तं मुखे भोगिनः ।
तृप्तस्तत्पिशितेन सत्वरं असौ तेनैव यातः यथा
लोकाः पश्यत दैवं एव हि नृणां वृद्धौ क्षये कारणम् ॥ 1.85 ॥
आलस्यं हि मनुष्याणां
शरीरस्थो महान्रिपुः ।
नास्त्युद्यमसमो बन्धुः
कुर्वाणो नावसीदति ॥ 1.86 ॥
छिन्नोऽपि रोहति तर्क्षीणोऽप्युपचीयते पुनश्चन्द्रः ।
इति विमृशन्तः सन्तः सन्तप्यन्ते न दुःखेषु ॥ 1.87 ॥
नेता यस्य बृहस्पतिः प्रहरणं वज्रं सुराः सैनिकाः
स्वर्गो दुर्गं अनुग्रहः किल हरेरैरावतो वारणः ।
इत्यैश्वर्यबलान्वितोऽपि बलभिद्भग्नः परैः सङ्गरे
तद्व्यक्तं ननु दैवं एव शरणं धिग्धिग्वृथा पौरुषम् ॥ 1.88 ॥
कर्मायत्तं फलं पुंसां
बुद्धिः कर्मानुसारिणी ।
तथापि सुधिया भाव्यं
सुविचार्यैव कुर्वता ॥ 1.89 ॥
खल्वातो दिवसेश्वरस्य किरणैः सन्ताडितो मस्तके
वाञ्छन्देशं अनातपं विधिवशात्तालस्य मूलं गतः ।
तत्राप्यस्य महाफलेन पतता भग्नं सशब्दं शिरः
प्रायो गच्छति यत्र भाग्यरहितस्तत्रैव यान्त्यापदः ॥ 1.90 ॥
रविनिशाकरयोर्ग्रहपीडनं
गजभुजङ्गमयोरपि बन्धनम् ।
मतिमतां च विलोक्य दरिद्रतां
विधिरहो बलवानिति मे मतिः ॥ 1.91 ॥
सृजति तावदशेषगुणकरं
पुरुषरत्नं अलङ्करणं भुवः ।
तदपि तत्क्षणभङ्गि करोति
चेदहह कष्टं अपण्डितता विधेः ॥ 1.92 ॥
पत्रं नैव यदा करीरविटपे दोषो वसन्तस्य किम्
नोलूकोऽप्यवलोकते यदि दिवा सूर्यस्य किं दूषणम् ।
धारा नैव पतन्ति चातकमुखे मेघस्य किं दूषणम्
यत्पूर्वं विधिना ललाटलिखितं तन्मार्जितुं कः क्षमः ॥ 1.93 ॥
नमस्यामो देवान्ननु हतविधेस्तेऽपि वशगा
विधिर्वन्द्यः सोऽपि प्रतिनियतकर्मैकफलदः ।
फलं कर्मायत्तं यदि किं अमरैः किं च विधिना
नमस्तत्कर्मभ्यो विधिरपि न येभ्यः प्रभवति ॥ 1.94 ॥
ब्रह्मा येन कुलालवन्नियमितो ब्रह्माडभाण्डोदरे
विष्णुर्येन दशावतारगहने क्षिप्तो महासङ्कटे ।
रुद्रो येन कपालपाणिपुटके भिक्षाटनं कारितः
सूर्यो भ्राम्यति नित्यं एव गगने तस्मै नमः कर्मणे ॥ 1.95 ॥
नैवाकृतिः फलति नैवा कुलं न शीलं
विद्यापि नैव न च यत्नकृतापि सेवा ।
भाग्यानि पूर्वतपसा खलु सञ्चितानि
काले फलन्ति पुरुषस्य यथैव वृक्षाः ॥ 1.96 ॥
वने रणे शत्रुजलाग्निमध्ये
महार्णवे पर्वतमस्तके वा ।
सुप्तं प्रमत्तं विषमस्थितं वा
रक्षन्ति पुण्यानि पुराकृतानि ॥ 1.97 ॥
या साधूंश्च खलान्करोति विदुषो मूर्खान्हितान्द्वेषिणः
प्रत्यक्षं कुरुते परीक्षं अमृतं हालाहलं तत्क्षणात् ।
तां आराधय सत्क्रियां भगवतीं भोक्तुं फलं वाञ्छितं
हे साधो व्यसनैर्गुणेषु विपुलेष्वास्थां वृथा मा कृथाः ॥ 1.98 ॥
गुणवदगुणवद्वा कुर्वता कार्यजातं
परिणतिरवधार्या यत्नतः पण्डितेन ।
अतिरभसकृतानां कर्मणां आविपत्तेर्
भवति हृदयदाही शल्यतुल्यो विपाकः ॥ 1.99 ॥
स्थाल्यां वैदूर्यमय्यां पचति तिलकणांश्चन्दनैरिन्धनौघैः
सौवर्णैर्लाङ्गलाग्रैर्विलिखति वसुधां अर्कमूलस्य हेतोः ।
कृत्वा कर्पूरखण्डान्वृत्तिं इह कुरुते कोद्रवाणां समन्तात्
प्राप्येमां कर्म्भूमिं न चरति मनुजो यस्तोप मन्दभाग्यः ॥ 1.100 ॥
मज्जत्वम्भसि यातु मेरुशिखरं शत्रुं जयत्वाहवे
वाणिज्यं कृषिसेवने च सकला विद्याः कलाः शिक्षताम् ।
आकाशं विपुलं प्रयातु खगवत्कृत्वा प्रयत्नं परं
नाभाव्यं भवतीह कर्मवशतो भाव्यस्य नाशः कुतः ॥ 1.101 ॥
भीमं वनं भवति तस्य पुरं प्रधानं
सर्वो जनः स्वजनतां उपयाति तस्य ।
कृत्स्ना च भूर्भवति सन्निधिरत्नपूर्णा
यस्यास्ति पूर्वसुकृतं विपुलं नरस्य ॥ 1.102 ॥
को लाभो गुणिसङ्गमः किं असुखं प्राज्ञेतरैः सङ्गतिः
का हानिः समयच्युतिर्निपुणता का धर्मतत्त्वे रतिः ।
कः शूरो विजितेन्द्रियः प्रियतमा काऽनुव्रता किं धनं
विद्या किं सुखं अप्रवासगमनं राज्यं किं आज्ञाफलम् ॥ 1.103 ॥
अप्रियवचनदरिद्रैः प्रियवचनधनाढ्यैः स्वदारपरितुष्टैः ।
परपरिवादनिवृत्तैः क्वचित्क्वचिन्मण्डिता वसुधा ॥ 1.104 ॥
कदर्थितस्यापि हि धैर्यवृत्तेर्
न शक्यते धैर्यगुणः प्रमार्ष्टुम् ।
अधोमुखस्यापि कृतस्य वह्नेर्
नाधः शिखा याति कदाचिदेव ॥ 1.105 ॥
कान्ताकटाक्षविशिखा न लुनन्ति यस्य
चित्तं न निर्दहति कृपकृशानुतापः ।
कर्षन्ति भूरिविषयाश्च न लोभपाशैर्
लोकत्रयं जयति कृत्स्नं इदं स धीरः ॥ 1.106 ॥
एकेनापि हि शूरेण
पादाक्रान्तं महीतलम् ।
क्रियते भास्करेणैव
स्फारस्फुरिततेजसा ॥ 1.107 ॥
वह्निस्तस्य जलायते जलनिधिः कुल्यायते तत्क्षणान्
मेरुः स्वल्पशिलायते मृगपतिः सद्यः कुरङ्गायते ।
व्यालो माल्यगुणायते विषरसः पीयूषवर्षायते
यस्याङ्गेऽखिललोकवल्लभतमं शीलं समुन्मीलति ॥ 1.108 ॥
लज्जागुणौघजननीं जननीं इव स्वाम्
अत्यन्तशुद्धहृदयां अनुवर्तमानाम् ।
तेजस्विनः सुखं असूनपि सन्त्यजनति
सत्यव्रतव्यसनिनो न पुनः प्रतिज्ञाम् ॥ 1.109 ॥
dikkālādyanavacchinnānantacinmātramūrtaye |
svānubhūtyekamānāya namaḥ śāntāya tejase || 1.1 ||
boddhāro matsaragrastāḥ prabhavaḥ smayadūṣitāḥ |
abodhopahatāḥ cānye jīrṇamaṅge subhāṣitam || 1.2 ||
ajñaḥ sukhaṃ ārādhyaḥ
sukhataraṃ ārādhyate viśeṣajñaḥ |
jñānalavadurvidagdhaṃ
brahmāpi taṃ naraṃ na rañjayati || 1.3 ||
prasahya maṇiṃ uddharenmakaravaktradaṃṣṭrāntarāt
samudraṃ api santaretpracaladūrmimālākulam |
bhujaṅgaṃ api kopitaṃ śirasi puṣpavaddhārayet
na tu pratiniviṣṭamūrkhajanacittaṃ ārādhayet || 1.4 ||
labheta sikatāsu tailaṃ api yatnataḥ pīḍayan
pibecca mṛgatṛṣṇikāsu salilaṃ pipāsārditaḥ |
kvacidapi paryaṭanśaśaviṣāṇaṃ āsādayet
na tu pratiniviṣṭamūrkhacittaṃ ārādhayet || 1.5 ||
vyālaṃ bālamṛṇālatantubhirasau roddhuṃ samujjṛmbhate
chettuṃ vajramaṇiṃ śirīṣakusumaprāntena sannahyati |
mādhuryaṃ madhubindunā racayituṃ kṣārāmudherīhate
netuṃ vāñchanti yaḥ khalānpathi satāṃ sūktaiḥ sudhāsyandibhiḥ || 1.6 ||
svāyattaṃ ekāntaguṇaṃ vidhātrā
vinirmitaṃ chādanaṃ ajñatāyāḥ |
viśeṣataḥ sarvavidāṃ samāje
vibhūṣaṇaṃ maunaṃ apaṇḍitānām || 1.7 ||
yadā kiñcijjño'haṃ dvipa iva madāndhaḥ samabhavaṃ
tadā sarvajño'smītyabhavadavaliptaṃ mama manaḥ
yadā kiñcitkiñcidbudhajanasakāśādavagataṃ
tadā mūrkho'smīti jvara iva mado me vyapagataḥ || 1.8 ||
kṛmikulacittaṃ lālāklinnaṃ vigandhijugupsitaṃ
nirupamarasaṃ prītyā khādannarāsthi nirāmiṣam |
surapatiṃ api śvā pārśvasthaṃ vilokya na śaṅkate
na hi gaṇayati kṣudro jantuḥ parigrahaphalgutām || 1.9 ||
śiraḥ śārvaṃ svargātpaśupatiśirastaḥ kṣitidharaṃ
mahīdhrāduttuṅgādavaniṃ avaneścāpi jaladhim |
adho'dho gaṅgeyaṃ padaṃ upagatā stokam
athavāvivekabhraṣṭānāṃ bhavati vinipātaḥ śatamukhaḥ || 1.10 ||
śakyo vārayituṃ jalena hutabhukcchatreṇa sūryātapo
nāgendro niśitāṅkuśena samado daṇḍena gogardabhau |
vyādhirbheṣajasaṅgrahaiśca vividhairmantraprayogairviṣaṃ
sarvasyauṣadhaṃ asti śāstravihitaṃ mūrkhasya nāstyauṣadhim || 1.11 ||
sāhityasaṅgītakalāvihīnaḥ
sākṣātpaśuḥ pucchaviṣāṇahīnaḥ |
tṛṇaṃ na khādannapi jīvamānas
tadbhāgadheyaṃ paramaṃ paśūnām || 1.12 ||
yeṣāṃ na vidyā na tapo na dānaṃ
jñānaṃ na śīlaṃ na guṇo na dharmaḥ |
te martyaloke bhuvi bhārabhūtā
manuṣyarūpeṇa mṛgāścaranti || 1.13 ||
varaṃ parvatadurgeṣu
bhrāntaṃ vanacaraiḥ saha
na mūrkhajanasamparkaḥ
surendrabhavaneṣvapi || 1.14 ||
śāstropaskṛtaśabdasundaragiraḥ śiṣyapradeyāgamā
vikhyātāḥ kavayo vasanti viṣaye yasya prabhornirdhanāḥ |
tajjāḍyaṃ vasudhādipasya kavayastvarthaṃ vināpīśvarāḥ
kutsyāḥ syuḥ kuparīkṣakā hi maṇayo yairarghataḥ pātitāḥ || 1.15 ||
harturyāti na gocaraṃ kiṃ api śaṃ puṣṇāti yatsarvadā'py
arthibhyaḥ pratipādyamānaṃ aniśaṃ prāpnoti vṛddhiṃ parām |
kalpānteṣvapi na prayāti nidhanaṃ vidyākhyaṃ antardhanaṃ
yeṣāṃ tānprati mānaṃ ujjhata nṛpāḥ kastaiḥ saha spardhate || 1.16 ||
adhigataparamārthānpaṇḍitānmāvamaṃsthās
tṛṇaṃ iva laghu lakṣmīrnaiva tānsaṃruṇaddhi |
abhinavamadalekhāśyāmagaṇḍasthalānāṃ
na bhavati bisatanturvāraṇaṃ vāraṇānām || 1.17 ||
ambhojinīvanavihāravilāsaṃ eva
haṃsasya hanti nitarāṃ kupito vidhātā |
na tvasya dugdhajalabhedavidhau prasiddhāṃ
vaidagdhīkīrtiṃ apahartuṃ asau samarthaḥ || 1.18 ||
keyūrāṇi na bhūṣayanti puruṣaṃ hārā na candrojjvalā
na snānaṃ na vilepanaṃ na kusumaṃ nālaṅkṛtā mūrdhajāḥ |
vāṇyekā samalaṅkaroti puruṣaṃ yā saṃskṛtā dhāryate
kṣīyante khalu bhūṣaṇāni satataṃ vāgbhūṣaṇaṃ bhūṣaṇam || 1.19 ||
vidyā nāma narasya rūpaṃ adhikaṃ pracchannaguptaṃ dhanaṃ
vidyā bhogakarī yaśaḥsukhakarī vidyā gurūṇāṃ guruḥ |
vidyā bandhujano videśagamane vidyā parā devatā
vidyā rājasu pūjyate na tu dhanaṃ vidyāvihīnaḥ paśuḥ || 1.20 ||
kṣāntiścetkavacena kiṃ kiṃ aribhiḥ krodho'sti ceddehināṃ
jñātiścedanalena kiṃ yadi suhṛddivyauṣadhaṃ kiṃ phalam |
kiṃ sarpairyadi durjanāḥ kiṃ u dhanairvidyā'navadyā yadi
vrīḍā cetkiṃ u bhūṣaṇaiḥ sukavitā yadyasti rājyena kim || 1.21 ||
dākṣiṇyaṃ svajane dayā parijane śāṭhyaṃ sadā durjane
prītiḥ sādhujane nayo nṛpajane vidvajjane cārjavam |
śauryaṃ śatrujane kṣamā gurujane kāntājane dhṛṣṭatā
ye caivaṃ puruṣāḥ kalāsu kuśalāsteṣveva lokasthitiḥ || 1.22 ||
jāḍyaṃ dhiyo harati siñcati vāci satyaṃ
mānonnatiṃ diśati pāpaṃ apākaroti |
cetaḥ prasādayati dikṣu tanoti kīrtiṃ
satsaṅgatiḥ kathaya kiṃ na karoti puṃsām || 1.23 ||
jayanti te sukṛtino
rasasiddhāḥ kavīśvarāḥ |
nāsti yeṣāṃ yaśaḥkāye
jarāmaraṇajaṃ bhayam || 1.24 ||
sūnuḥ saccaritaḥ satī priyatamā svāmī prasādonmukhaḥ
snigdhaṃ mitraṃ avañcakaḥ parijano niḥkleśaleśaṃ manaḥ |
ākāro ruciraḥ sthiraśca vibhavo vidyāvadātaṃ mukhaṃ
tuṣṭe viṣṭapakaṣṭahāriṇi harau samprāpyate dehinā || 1.25 ||
prāṇāghātānnivṛttiḥ paradhanaharaṇe saṃyamaḥ satyavākyaṃ
kāle śaktyā pradānaṃ yuvatijanakathāmūkabhāvaḥ pareṣām |
tṛṣṇāsroto vibhaṅgo guruṣu ca vinayaḥ sarvabhūtānukampā
sāmānyaḥ sarvaśāstreṣvanupahatavidhiḥ śreyasāṃ eṣa panthāḥ || 1.26 ||
prārabhyate na khalu vighnabhayena nīcaiḥ
prārabhya vighnavihatā viramanti madhyāḥ |
vighnaiḥ punaḥ punarapi pratihanyamānāḥ
prārabdhaṃ uttamajanā na parityajanti || 1.27 ||
asanto nābhyarthyāḥ suhṛdapi na yācyaḥ kṛśadhanaḥ
priyā nyāyyā vṛttirmalinaṃ asubhaṅge'pyasukaram |
vipadyuccaiḥ stheyaṃ padaṃ anuvidheyaṃ ca mahatāṃ
satāṃ kenoddiṣṭaṃ viṣamaṃ asidhārāvrataṃ idam || 1.28 ||
kṣutkṣāmo'pi jarākṛśo'pi śithilaprāṇo'pi kaṣṭāṃ daśām
āpanno'pi vipannadīdhitiriti prāṇeṣu naśyatsvapi |
mattebhendravibhinnakumbhapiśitagrāsaikabaddhaspṛhaḥ
kiṃ jīrṇaṃ tṛṇaṃ atti mānamahatāṃ agresaraḥ kesarī || 1.29 ||
svalpasnāyuvasāvaśeṣamalinaṃ nirmāṃsaṃ apyasthi goḥ
śvā labdhvā paritoṣaṃ eti na tu tattasya kṣudhāśāntaye |
siṃho jambukaṃ aṅkaṃ āgataṃ api tyaktvā nihanti dvipaṃ
sarvaḥ kṛcchragato'pi vāñchanti janaḥ sattvānurūpaṃ phalam || 1.30 ||
lāṅgūlacālanaṃ adhaścaraṇāvapātaṃ
bhūmau nipatya vadanodaradarśanaṃ ca |
śvā piṇḍadasya kurute gajapuṅgavastu
dhīraṃ vilokayati cāṭuśataiśca bhuṅkte || 1.31 ||
parivartini saṃsāre
mṛtaḥ ko vā na jāyate |
sa jāto yena jātena
yāti vaṃśaḥ samunnatim || 1.32 ||
kusumastavakasyeva
dvayī vṛttirmanasvinaḥ |
mūrdhni vā sarvalokasya
śīryate vana eva vā || 1.33 ||
santyanye'pi bṛhaspatiprabhṛtayaḥ sambhāvitāḥ pañcaṣās
tānpratyeṣa viśeṣavikramarucī rāhurna vairāyate |
dvāveva grasate divākaraniśāprāṇeśvarau bhāskarau
bhrātaḥ parvaṇi paśya dānavapatiḥ śīrṣāvaśeṣākṛtiḥ || 1.34 ||
vahati bhuvanaśreṇiṃ śeṣaḥ phaṇāphalakasthitāṃ
kamaṭhapatinā madhyepṛṣṭhaṃ sadā sa ca dhāryate |
taṃ api kurute kroḍādhīnaṃ payodhiranādarād
ahaha mahatāṃ niḥsīmānaścaritravibhūtayaḥ || 1.35 ||
varaṃ pakṣacchedaḥ samadamaghavanmuktakuliśaprahārair
udgacchadbahuladahanodgāragurubhiḥ |
tuṣārādreḥ sūnorahaha pitari kleśavivaśe
na cāsau sampātaḥ payasi payasāṃ patyurucitaḥ || 1.36 ||
siṃhaḥ śiśurapi nipatati
madamalinakapolabhittiṣu gajeṣu |
prakṛtiriyaṃ sattvavatāṃ
na khalu vayastejaso hetuḥ || 1.37 ||
jātiryātu rasātalaṃ guṇagaṇaistatrāpyadho gamyatāṃ
śīlaṃ śailataṭātpatatvabhijanaḥ sandahyatāṃ vahninā |
śaurye vairiṇi vajraṃ āśu nipatatvartho'stu naḥ kevalaṃ
yenaikena vinā guṇastṛṇalavaprāyāḥ samastā ime || 1.38 ||
dhanaṃ arjaya kākutstha
dhanamūlaṃ idaṃ jagat |
antaraṃ nābhijānāmi
nirdhanasya mṛtasya ca || 1.39 ||
tānīndriyāṇyavikalāni tadeva nāma
sā buddhirapratihatā vacanaṃ tadeva |
arthoṣmaṇā virahitaḥ puruṣaḥ kṣaṇena
so'pyanya eva bhavatīti vicitraṃ etat || 1.40 ||
yasyāsti vittaṃ sa naraḥ kulīnaḥ
sa paṇḍitaḥ sa śrutavānguṇajñaḥ |
sa eva vaktā sa ca darśanīyaḥ
sarve guṇāḥ kāñcanaṃ āśrayanti || 1.41 ||
daurmantryānnṛpatirvinaśyati yatiḥ saṅgātsuto lālanāt
vipro'nadhyayanātkulaṃ kutanayācchīlaṃ khalopāsanāt |
hrīrmadyādanavekṣaṇādapi kṛṣiḥ snehaḥ pravāsāśrayān
maitrī cāpraṇayātsamṛddhiranayāttyāgapramādāddhanam || 1.42 ||
dānaṃ bhogo nāśastisro
gatayo bhavanti vittasya |
yo na dadāti na bhuṅkte
tasya tṛtīyā gatirbhavati || 1.43 ||
maṇiḥ śāṇollīḍhaḥ samaravijayī hetidalito
madakṣīṇo nāgaḥ śaradi saritaḥ śyānapulināḥ |
kalāśeṣaścandraḥ suratamṛditā bālavanitā
tannimnā śobhante galitavibhavāścārthiṣu narāḥ || 1.44 ||
parikṣīṇaḥ kaścitspṛhayati yavānāṃ prasṛtaye
sa paścātsampūrṇaḥ kalayati dharitrīṃ tṛṇasamām |
ataścānaikāntyādgurulaghutayā'rtheṣu dhaninām
avasthā vastūni prathayati ca saṅkocayati ca || 1.45 ||
rājandudhukṣasi yadi kṣitidhenuṃ etāṃ
tenādya vatsaṃ iva lokaṃ amuṃ puṣāṇa
tasmiṃśca samyaganiśaṃ paripoṣyamāṇe
nānāphalaiḥ phalati kalpalateva bhūmiḥ || 1.46 ||
satyānṛtā ca paruṣā priyavādinī ca
hiṃsrā dayālurapi cārthaparā vadānyā |
nityavyayā pracuranityadhanāgamā ca
vārāṅganeva nṛpanītiranekarūpā || 1.47 ||
ājñā kīrtiḥ pālanaṃ brāhmaṇānāṃ
dānaṃ bhogo mitrasaṃrakṣaṇaṃ ca
yeṣāṃ ete ṣaḍguṇā na pravṛttāḥ
ko'rthasteṣāṃ pārthivopāśrayeṇa || 1.48 ||
yaddhātrā nijabhālapaṭṭalikhitaṃ stokaṃ mahadvā dhanaṃ
tatprāpnoti marusthale'pi nitarāṃ merau tato nādhikam |
taddhīro bhava vittavatsu kṛpaṇāṃ vṛttiṃ vṛthā sā kṛthāḥ
kūpe paśya payonidhāvapi ghaṭo gṛhṇāti tulyaṃ jalam || 1.49 ||
tvaṃ eva cātakādhāro'
sīti keṣāṃ na gocaraḥ |
kiṃ ambhodavarāsmākaṃ
kārpaṇyoktaṃ pratīkṣase || 1.50 ||
re re cātaka sāvadhānamanasā mitra kṣaṇaṃ śrūyatām
ambhodā bahavo vasanti gagane sarve'pi naitādṛśāḥ |
kecidvṛṣṭibhirārdrayanti vasudhāṃ garjanti kecidvṛthā
yaṃ yaṃ paśyasi tasya tasya purato mā brūhi dīnaṃ vacaḥ || 1.51 ||
akaruṇatvaṃ akāraṇavigrahaḥ
paradhane parayoṣiti ca spṛhā |
sujanabandhujaneṣvasahiṣṇutā
prakṛtisiddhaṃ idaṃ hi durātmanām || 1.52 ||
durjanaḥ parihartavyo
vidyayā'lakṛto'pi san |
maṇinā bhūṣitaḥ sarpaḥ
kiṃ asau na bhayaṅkaraḥ || 1.53 ||
jāḍyaṃ hrīmati gaṇyate vratarucau dambhaḥ śucau kaitavaṃ
śūre nirghṛṇatā munau vimatitā dainyaṃ priyālāpini |
tejasvinyavaliptatā mukharatā vaktaryaśaktiḥ sthire
tatko nāma guṇo bhavetsa guṇināṃ yo durjanairnāṅkitaḥ || 1.54 ||
lobhaścedaguṇena kiṃ piśunatā yadyasti kiṃ pātakaiḥ
satyaṃ cettapasā ca kiṃ śuci mano yadyasti tīrthena kim |
saujanyaṃ yadi kiṃ guṇaiḥ sumahimā yadyasti kiṃ maṇḍanaiḥ
sadvidyā yadi kiṃ dhanairapayaśo yadyasti kiṃ mṛtyunā || 1.55 ||
śaśī divasadhūsaro galitayauvanā kāminī
saro vigatavārijaṃ mukhaṃ anakṣaraṃ svākṛteḥ |
prabhurdhanaparāyaṇaḥ satatadurgataḥ sajjano
nṛpāṅgaṇagataḥ khalo manasi sapta śalyāni me || 1.56 ||
na kaściccaṇḍakopānām
ātmīyo nāma bhūbhujām |
hotāraṃ api juhvānaṃ
spṛṣṭo vahati pāvakaḥ || 1.57 ||
maunomūkaḥ pravacanapaṭurbāṭulo jalpako vā
dhṛṣṭaḥ pārśve vasati ca sadā dūrataścāpragalbhaḥ |
kṣāntyā bhīruryadi na sahate prāyaśo nābhijātaḥ
sevādharmaḥ paramagahano yogināṃ apyagamyaḥ || 1.58 ||
udbhāsitākhilakhalasya viśṛṅkhalasya
prāgjātavistṛtanijādhamakarmavṛtteḥ |
daivādavāptavibhavasya guṇadviṣo'sya
nīcasya gocaragataiḥ sukhaṃ āpyate || 1.59 ||
ārambhagurvī kṣayiṇī krameṇa
laghvī purā vṛddhimatī ca paścāt |
dinasya pūrvārdhaparārdhabhinnā
chāyeva maitrī khalasajjanānām || 1.60 ||
mṛgamīnasajjanānāṃ tṛṇajalasantoṣavihitavṛttīnām |
lubdhakadhīvarapiśunā niṣkāraṇavairiṇo jagati || 1.61 ||
vāñchā sajjanasaṅgame paraguṇe prītirgurau namratā
vidyāyāṃ vyasanaṃ svayoṣiti ratirlokāpavādādbhayam |
bhaktiḥ śūlini śaktirātmadamane saṃsargamuktiḥ khale
yeṣvete nivasanti nirmalaguṇāstebhyo narebhyo namaḥ || 1.62 ||
vipadi dhairyaṃ athābhyudaye kṣamā
sadasi vākpaṭutā yudhi vikramaḥ |
yaśasi cābhirucirvyasanaṃ śrutau
prakṛtisiddhaṃ idaṃ hi mahātmanām || 1.63 ||
pradānaṃ pracchannaṃ gṛhaṃ upagate sambhramavidhiḥ
priyaṃ kṛtvā maunaṃ sadasi kathanaṃ cāpyupakṛteḥ |
anutseko lakṣmyāṃ anabhibhavagandhāḥ parakathāḥ
satāṃ kenoddiṣṭaṃ viṣamaṃ asidhārāvrataṃ idam || 1.64 ||
kare ślāghyastyāgaḥ śirasi gurupādapraṇayitā
mukhe satyā vāṇī vijayi bhujayorvīryaṃ atulam |
hṛdi svacchā vṛttiḥ śrutiṃ adhigataṃ ca śravaṇayor
vināpyaiśvaryeṇa prakṛtimahatāṃ maṇḍanaṃ idam || 1.65 ||
sampatsu mahatāṃ cittaṃ bhavatyutpalakomalam |
āpatsu ca mahāśailaśilā saṅghātakarkaśam || 1.66 ||
santaptāyasi saṃsthitasya payaso nāmāpi na jñāyate
muktākāratayā tadeva nalinīpatrasthitaṃ rājate |
svātyāṃ sāgaraśuktimadhyapatitaṃ tanmauktikaṃ jāyate
prāyeṇādhamamadhyamottamaguṇaḥ saṃsargato jāyate || 1.67 ||
prīṇāti yaḥ sucaritaiḥ pitaraṃ sa putro
yadbhartureva hitaṃ icchati tatkalatram |
tanmitraṃ āpadi sukhe ca samakriyaṃ yad
etattrayaṃ jagati puṇyakṛto labhante || 1.68 ||
eko devaḥ keśavo vā śivo vā
hyekaṃ mitraṃ bhūpatirvā yatirvā |
eko vāsaḥ pattane vā vane vā
hyekā bhāryā sundarī vā darī vā || 1.69 ||
namratvenonnamantaḥ paraguṇakathanaiḥ svānguṇānkhyāpayantaḥ
svārthānsampādayanto vitatapṛthutarārambhayatnāḥ parārthe |
kṣāntyaivākṣeparukṣākṣaramukharamukhāndurjanāndūṣayantaḥ
santaḥ sāścaryacaryā jagati bahumatāḥ kasya nābhyarcanīyāḥ || 1.70 ||
bhavanti namrāstaravaḥ phalodgamair
navāmbubhirdūrāvalambino ghanāḥ |
anuddhatāḥ satpuruṣāḥ samṛddhibhiḥ
svabhāva eṣa paropakāriṇām || 1.71 ||
śrotraṃ śrutenaiva na kuṇḍalena
dānena pāṇirna tu kaṅkaṇena |
vibhāti kāyaḥ karuṇaparāṇāṃ
paropakārairna tu candanena || 1.72 ||
pāpānnivārayati yojayate hitāya
guhyaṃ nigūhati guṇānprakaṭīkaroti |
āpadgataṃ ca na jahāti dadāti kāle
sanmitralakṣaṇaṃ idaṃ pravadanti santaḥ || 1.73 ||
padmākaraṃ dinakaro vikacīkaroti
candraprabhollāsayati kairavacakravālam |
nābhyarthito jaladharo'pi jalaṃ dadāti
santaḥ svayaṃ parahite vihitābhiyogāḥ || 1.74 ||
eke satpuruṣāḥ parārthaghaṭakāḥ svārthaṃ parityajanti ye
sāmānyāstu parārthaṃ udyamabhṛtaḥ svārthāvirodhena ye |
te'mī mānuṣarākṣasāḥ parahitaṃ svārthāya nighnanti ye
ye tu ghnanti nirarthakaṃ parahitaṃ te ke na jānīmahe || 1.75 ||
kṣīreṇātmagatodakāya hi guṇā dattā purā te'khilā
kṣīrottāpaṃ avekṣya tena payasā svātmā kṛśānau hutaḥ |
gantuṃ pāvakaṃ unmanastadabhavaddṛṣṭvā tu mitrāpadaṃ
yuktaṃ tena jalena śāmyati satāṃ maitrī punastvīdṛśī || 1.76 ||
itaḥ svapiti keśavaḥ kulaṃ itastadīyadviṣām
itaśca śaraṇārthināṃ śikhariṇāṃ gaṇāḥ śerate |
ito'pi baḍavānalaḥ saha samastasaṃvartakaiḥ
aho vitataṃ ūrjitaṃ bharasahaṃ sindhorvapuḥ || 1.77 ||
tṛṣṇāṃ chindhi bhaja kṣamāṃ jahi madaṃ pāpe ratiṃ mā kṛthāḥ
satyaṃ brūhyanuyāhi sādhupadavīṃ sevasva vidvajjanam |
mānyānmānaya vidviṣo'pyanunaya prakhyāpaya praśrayaṃ
kīrtiṃ pālaya duḥkhite kuru dayāṃ etatsatāṃ ceṣṭitam || 1.78 ||
manasi vacasi kāye puṇyapīyūṣapūrṇās
tribhuvanaṃ upakāraśreṇibhiḥ prīṇayantaḥ |
paraguṇaparamāṇūnparvatīkṛtya nityaṃ
nijahṛdi vikasantaḥ santa santaḥ kiyantaḥ || 1.79 ||
kiṃ tena hemagiriṇā rajatādriṇā vā
yatrāśritāśca taravastaravasta eva |
manyāmahe malayaṃ eva yadāśrayeṇa
kaṅkolanimbakaṭujā api candanāḥ syuḥ || 1.80 ||
ratnairmahārhaistutuṣurna devā
na bhejire bhīmaviṣeṇa bhītim |
sudhāṃ vinā na parayurvirāmaṃ
na niścitārthādviramanti dhīrāḥ || 1.81 ||
kvacitpṛthvīśayyaḥ kvacidapi ca paraṅkaśayanaḥ
kvacicchākāhāraḥ kvacidapi ca śālyodanaruciḥ |
kvacitkanthādhārī kvacidapi ca divyāmbaradharo
manasvī kāryārthī na gaṇayati duḥkhaṃ na ca sukham || 1.82 ||
aiśvaryasya vibhūṣaṇaṃ sujanatā śauryasya vāksaṃyamo
jñānasyopaśamaḥ śrutasya vinayo vittasya pātre vyayaḥ |
akrodhastapasaḥ kṣamā prabhaviturdharmasya nirvājatā
sarveṣāṃ api sarvakāraṇaṃ idaṃ śīlaṃ paraṃ bhūṣaṇam || 1.83 ||
nindantu nītinipuṇā yadi vā stuvantu
lakṣmīḥ samāviśatu gacchatu vā yatheṣṭham |
adyaiva vā maraṇaṃ astu yugāntare vā
nyāyyātpathaḥ pravicalanti padaṃ na dhīrāḥ || 1.84 ||
bhagnāśasya karaṇḍapiṇḍitatanormlānendriyasya kṣudhā
kṛtvākhurvivaraṃ svayaṃ nipatito naktaṃ mukhe bhoginaḥ |
tṛptastatpiśitena satvaraṃ asau tenaiva yātaḥ yathā
lokāḥ paśyata daivaṃ eva hi nṛṇāṃ vṛddhau kṣaye kāraṇam || 1.85 ||
ālasyaṃ hi manuṣyāṇāṃ
śarīrastho mahānripuḥ |
nāstyudyamasamo bandhuḥ
kurvāṇo nāvasīdati || 1.86 ||
chinno'pi rohati tarkṣīṇo'pyupacīyate punaścandraḥ |
iti vimṛśantaḥ santaḥ santapyante na duḥkheṣu || 1.87 ||
netā yasya bṛhaspatiḥ praharaṇaṃ vajraṃ surāḥ sainikāḥ
svargo durgaṃ anugrahaḥ kila harerairāvato vāraṇaḥ |
ityaiśvaryabalānvito'pi balabhidbhagnaḥ paraiḥ saṅgare
tadvyaktaṃ nanu daivaṃ eva śaraṇaṃ dhigdhigvṛthā pauruṣam || 1.88 ||
karmāyattaṃ phalaṃ puṃsāṃ
buddhiḥ karmānusāriṇī |
tathāpi sudhiyā bhāvyaṃ
suvicāryaiva kurvatā || 1.89 ||
khalvāto divaseśvarasya kiraṇaiḥ santāḍito mastake
vāñchandeśaṃ anātapaṃ vidhivaśāttālasya mūlaṃ gataḥ |
tatrāpyasya mahāphalena patatā bhagnaṃ saśabdaṃ śiraḥ
prāyo gacchati yatra bhāgyarahitastatraiva yāntyāpadaḥ || 1.90 ||
raviniśākarayorgrahapīḍanaṃ
gajabhujaṅgamayorapi bandhanam |
matimatāṃ ca vilokya daridratāṃ
vidhiraho balavāniti me matiḥ || 1.91 ||
sṛjati tāvadaśeṣaguṇakaraṃ
puruṣaratnaṃ alaṅkaraṇaṃ bhuvaḥ |
tadapi tatkṣaṇabhaṅgi karoti
cedahaha kaṣṭaṃ apaṇḍitatā vidheḥ || 1.92 ||
patraṃ naiva yadā karīraviṭape doṣo vasantasya kim
nolūko'pyavalokate yadi divā sūryasya kiṃ dūṣaṇam |
dhārā naiva patanti cātakamukhe meghasya kiṃ dūṣaṇam
yatpūrvaṃ vidhinā lalāṭalikhitaṃ tanmārjituṃ kaḥ kṣamaḥ || 1.93 ||
namasyāmo devānnanu hatavidheste'pi vaśagā
vidhirvandyaḥ so'pi pratiniyatakarmaikaphaladaḥ |
phalaṃ karmāyattaṃ yadi kiṃ amaraiḥ kiṃ ca vidhinā
namastatkarmabhyo vidhirapi na yebhyaḥ prabhavati || 1.94 ||
brahmā yena kulālavanniyamito brahmāḍabhāṇḍodare
viṣṇuryena daśāvatāragahane kṣipto mahāsaṅkaṭe |
rudro yena kapālapāṇipuṭake bhikṣāṭanaṃ kāritaḥ
sūryo bhrāmyati nityaṃ eva gagane tasmai namaḥ karmaṇe || 1.95 ||
naivākṛtiḥ phalati naivā kulaṃ na śīlaṃ
vidyāpi naiva na ca yatnakṛtāpi sevā |
bhāgyāni pūrvatapasā khalu sañcitāni
kāle phalanti puruṣasya yathaiva vṛkṣāḥ || 1.96 ||
vane raṇe śatrujalāgnimadhye
mahārṇave parvatamastake vā |
suptaṃ pramattaṃ viṣamasthitaṃ vā
rakṣanti puṇyāni purākṛtāni || 1.97 ||
yā sādhūṃśca khalānkaroti viduṣo mūrkhānhitāndveṣiṇaḥ
pratyakṣaṃ kurute parīkṣaṃ amṛtaṃ hālāhalaṃ tatkṣaṇāt |
tāṃ ārādhaya satkriyāṃ bhagavatīṃ bhoktuṃ phalaṃ vāñchitaṃ
he sādho vyasanairguṇeṣu vipuleṣvāsthāṃ vṛthā mā kṛthāḥ || 1.98 ||
guṇavadaguṇavadvā kurvatā kāryajātaṃ
pariṇatiravadhāryā yatnataḥ paṇḍitena |
atirabhasakṛtānāṃ karmaṇāṃ āvipatter
bhavati hṛdayadāhī śalyatulyo vipākaḥ || 1.99 ||
sthālyāṃ vaidūryamayyāṃ pacati tilakaṇāṃścandanairindhanaughaiḥ
sauvarṇairlāṅgalāgrairvilikhati vasudhāṃ arkamūlasya hetoḥ |
kṛtvā karpūrakhaṇḍānvṛttiṃ iha kurute kodravāṇāṃ samantāt
prāpyemāṃ karmbhūmiṃ na carati manujo yastopa mandabhāgyaḥ || 1.100 ||
majjatvambhasi yātu meruśikharaṃ śatruṃ jayatvāhave
vāṇijyaṃ kṛṣisevane ca sakalā vidyāḥ kalāḥ śikṣatām |
ākāśaṃ vipulaṃ prayātu khagavatkṛtvā prayatnaṃ paraṃ
nābhāvyaṃ bhavatīha karmavaśato bhāvyasya nāśaḥ kutaḥ || 1.101 ||
bhīmaṃ vanaṃ bhavati tasya puraṃ pradhānaṃ
sarvo janaḥ svajanatāṃ upayāti tasya |
kṛtsnā ca bhūrbhavati sannidhiratnapūrṇā
yasyāsti pūrvasukṛtaṃ vipulaṃ narasya || 1.102 ||
ko lābho guṇisaṅgamaḥ kiṃ asukhaṃ prājñetaraiḥ saṅgatiḥ
kā hāniḥ samayacyutirnipuṇatā kā dharmatattve ratiḥ |
kaḥ śūro vijitendriyaḥ priyatamā kā'nuvratā kiṃ dhanaṃ
vidyā kiṃ sukhaṃ apravāsagamanaṃ rājyaṃ kiṃ ājñāphalam || 1.103 ||
apriyavacanadaridraiḥ priyavacanadhanāḍhyaiḥ svadāraparituṣṭaiḥ |
paraparivādanivṛttaiḥ kvacitkvacinmaṇḍitā vasudhā || 1.104 ||
kadarthitasyāpi hi dhairyavṛtter
na śakyate dhairyaguṇaḥ pramārṣṭum |
adhomukhasyāpi kṛtasya vahner
nādhaḥ śikhā yāti kadācideva || 1.105 ||
kāntākaṭākṣaviśikhā na lunanti yasya
cittaṃ na nirdahati kṛpakṛśānutāpaḥ |
karṣanti bhūriviṣayāśca na lobhapāśair
lokatrayaṃ jayati kṛtsnaṃ idaṃ sa dhīraḥ || 1.106 ||
ekenāpi hi śūreṇa
pādākrāntaṃ mahītalam |
kriyate bhāskareṇaiva
sphārasphuritatejasā || 1.107 ||
vahnistasya jalāyate jalanidhiḥ kulyāyate tatkṣaṇān
meruḥ svalpaśilāyate mṛgapatiḥ sadyaḥ kuraṅgāyate |
vyālo mālyaguṇāyate viṣarasaḥ pīyūṣavarṣāyate
yasyāṅge'khilalokavallabhatamaṃ śīlaṃ samunmīlati || 1.108 ||
lajjāguṇaughajananīṃ jananīṃ iva svām
atyantaśuddhahṛdayāṃ anuvartamānām |
tejasvinaḥ sukhaṃ asūnapi santyajanati
satyavratavyasanino na punaḥ pratijñām || 1.109 ||
🕉️ This is the original Sanskrit rendered in Telugu script.
Pronunciation is identical to the Sanskrit Devanagari version.