śumbhaniśumbhasenānīdhūmralocanavadho nāma ṣaṣṭo dhyāyaḥ ||
dhyānaṃ
nagādhīśvara viṣtrāṃ phaṇi phaṇottaṃsoru ratnāvalī
bhāsvad deha latāṃ nibha'u netrayodbhāsitām |
mālā kumbha kapāla nīraja karāṃ candrā ardha cūḍhāmbarāṃ
sarveśvara bhairavāṅga nilayāṃ padmāvatīcintaye ||
Verse 1
ṛṣiruvāca ||1||
ityākarṇya vaco devyāḥ sa dūto'marṣapūritaḥ |
Verse 2
samācaṣṭa samāgamya daityarājāya vistarāt || 2 ||
tasya dūtasya tadvākyamākarṇyāsurarāṭ tataḥ |
Verse 3
sa krodhaḥ prāha daityānāmadhipaṃ dhūmralocanam ||3||
he dhūmralocanāśu tvaṃ svasainya parivāritaḥ|
Verse 4
tāmānaya ballādduṣṭāṃ keśākarṣaṇa vihvalām ||4||
tatparitrāṇadaḥ kaścidyadi vottiṣṭhate¶ḥ|
Verse 5
sa hantavyo'marovāpi yakṣo gandharva eva vā ||5||
Verse 6
ṛṣiruvāca ||6||
tenājñaptastataḥ śīghraṃ sa daityo dhūmralocanaḥ|
Verse 6
vṛtaḥ ṣaṣṭyā sahasrāṇāṃ asurāṇāndrutaṃyamau ||6||
na dṛṣṭvā tāṃ tato devīṃ tuhinācala saṃsthitāṃ|
Verse 8
jagādoccaiḥ prayāhīti mūlaṃ śumbaniśumbhayoḥ ||8||
na cetprītyādya bhavatī madbhartāramupaiṣyati
Verse 9
tato balānnayāmyeṣa keśākarṣaṇavihvalām ||9||
Verse 10
devyuvāca ||10||
daityeśvareṇa prahito balavānbalasaṃvṛtaḥ|
Verse 11
balānnayasi māmevaṃ tataḥ kiṃ te karomyaham ||11||
Verse 12
ṛṣiruvāca ||12||
ityuktaḥ so'bhyadhāvattāṃ asuro dhūmralocanaḥ|
Verse 13
hūṅkāreṇaiva taṃ bhasma sā cakārāmbikā tadā||13||
atha kruddhaṃ mahāsainyaṃ asurāṇāṃ tathāmbikā|
Verse 14
vavarṣa sāyukaistīkṣṇaistathā śaktiparaśvadhaiḥ ||14||
tato dhutasaṭaḥ kopātkṛtvā nādaṃ subhairavam|
Verse 15
papātāsura senāyāṃ siṃho devyāḥ svavāhanaḥ ||15||
kāṃścitkaraprahāreṇa daityānāsyena cāpārān|
Verse 16
ākrāntyā cādhareṇyān jaghāna sa mahāsurān ||16||
keṣāñcitpāṭayāmāsa nakhaiḥ koṣṭhāni kesarī|
Verse 17
tathā talaprahāreṇa śirāṃsi kṛtavān pṛthak ||17||
vicchinnabāhuśirasaḥ kṛtāstena tathāpare|
Verse 18
papauca rudhiraṃ koṣṭhādanyeṣāṃ dhutakesaraḥ ||18||
kṣaṇena tadbalaṃ sarvaṃ kṣayaṃ nītaṃ mahātmanā|
Verse 19
tena kesariṇā devyā vāhanenātikopinā ||19||
śrutvā tamasuraṃ devyā nihataṃ dhūmralocanam|
Verse 20
balaṃ ca kṣayitaṃ kṛtsnaṃ devī kesariṇā tataḥ||20||
cukopa daityādhipatiḥ śumbhaḥ prasphuritādharaḥ|
Verse 21
ājñāpayāmāsa ca tau caṇḍamuṇḍau mahāsurau ||21||
hecaṇḍa he muṇḍa balairbahubhiḥ parivāritau
Verse 22
tatra gacchata gatvā ca sā samānīyatāṃ laghu ||22||
keśeṣvākṛṣya baddhvā vā yadi vaḥ saṃśayo yudhi|
Verse 23
tadāśeṣā yudhaiḥ sarvair asurairvinihanyatāṃ ||23||
tasyāṃ hatāyāṃ duṣṭāyāṃ siṃhe ca vinipātite|
Verse 24
śīghramāgamyatāṃ badvā gṛhītvātāmathāmbikām ||24||
|| svasti śrī mārkaṇḍeya purāṇe sāvarnikemanvantare devi mahatmye śumbhaniśumbhasenānīdhūmralocanavadho nāma ṣaṣṭo dhyāyaḥ ||
āhuti
oṃ klīṃ jayantī sāṅgāyai saśaktikāyai saparivārāyai savāhanāyai mahāhutiṃ samarpayāmi namaḥ svāhā ||
Sanskrit — Devanagari (original)
शुम्भनिशुम्भसेनानीधूम्रलोचनवधो नाम षष्टो ध्यायः ॥
ध्यानं
नगाधीश्वर विष्त्रां फणि फणोत्तंसोरु रत्नावली
भास्वद् देह लतां निभऽउ नेत्रयोद्भासिताम् ।
माला कुम्भ कपाल नीरज करां चन्द्रा अर्ध चूढाम्बरां
सर्वेश्वर भैरवाङ्ग निलयां पद्मावतीचिन्तये ॥
ऋषिरुवाच ॥1॥
इत्याकर्ण्य वचो देव्याः स दूतोऽमर्षपूरितः ।
समाचष्ट समागम्य दैत्यराजाय विस्तरात् ॥ 2 ॥
तस्य दूतस्य तद्वाक्यमाकर्ण्यासुरराट् ततः ।
स क्रोधः प्राह दैत्यानामधिपं धूम्रलोचनम् ॥3॥
हे धूम्रलोचनाशु त्वं स्वसैन्य परिवारितः।
तामानय बल्लाद्दुष्टां केशाकर्षण विह्वलाम् ॥4॥
तत्परित्राणदः कश्चिद्यदि वोत्तिष्ठते¶ः।
स हन्तव्योऽमरोवापि यक्षो गन्धर्व एव वा ॥5॥
ऋषिरुवाच ॥6॥
तेनाज्ञप्तस्ततः शीघ्रं स दैत्यो धूम्रलोचनः।
वृतः षष्ट्या सहस्राणां असुराणान्द्रुतंयमौ ॥6॥
न दृष्ट्वा तां ततो देवीं तुहिनाचल संस्थितां।
जगादोच्चैः प्रयाहीति मूलं शुम्बनिशुम्भयोः ॥8॥
न चेत्प्रीत्याद्य भवती मद्भर्तारमुपैष्यति
ततो बलान्नयाम्येष केशाकर्षणविह्वलाम् ॥9॥
देव्युवाच ॥10॥
दैत्येश्वरेण प्रहितो बलवान्बलसंवृतः।
बलान्नयसि मामेवं ततः किं ते करोम्यहम् ॥11॥
ऋषिरुवाच ॥12॥
इत्युक्तः सोऽभ्यधावत्तां असुरो धूम्रलोचनः।
हूङ्कारेणैव तं भस्म सा चकाराम्बिका तदा॥13॥
अथ क्रुद्धं महासैन्यं असुराणां तथाम्बिका।
ववर्ष सायुकैस्तीक्ष्णैस्तथा शक्तिपरश्वधैः ॥14॥
ततो धुतसटः कोपात्कृत्वा नादं सुभैरवम्।
पपातासुर सेनायां सिंहो देव्याः स्ववाहनः ॥15॥
कांश्चित्करप्रहारेण दैत्यानास्येन चापारान्।
आक्रान्त्या चाधरेण्यान् जघान स महासुरान् ॥16॥
केषाञ्चित्पाटयामास नखैः कोष्ठानि केसरी।
तथा तलप्रहारेण शिरांसि कृतवान् पृथक् ॥17॥
विच्छिन्नबाहुशिरसः कृतास्तेन तथापरे।
पपौच रुधिरं कोष्ठादन्येषां धुतकेसरः ॥18॥
क्षणेन तद्बलं सर्वं क्षयं नीतं महात्मना।
तेन केसरिणा देव्या वाहनेनातिकोपिना ॥19॥
श्रुत्वा तमसुरं देव्या निहतं धूम्रलोचनम्।
बलं च क्षयितं कृत्स्नं देवी केसरिणा ततः॥20॥
चुकोप दैत्याधिपतिः शुम्भः प्रस्फुरिताधरः।
आज्ञापयामास च तौ चण्डमुण्डौ महासुरौ ॥21॥
हेचण्ड हे मुण्ड बलैर्बहुभिः परिवारितौ
तत्र गच्छत गत्वा च सा समानीयतां लघु ॥22॥
केशेष्वाकृष्य बद्ध्वा वा यदि वः संशयो युधि।
तदाशेषा युधैः सर्वैर् असुरैर्विनिहन्यतां ॥23॥
तस्यां हतायां दुष्टायां सिंहे च विनिपातिते।
शीघ्रमागम्यतां बद्वा गृहीत्वातामथाम्बिकाम् ॥24॥
॥ स्वस्ति श्री मार्कण्डेय पुराणे सावर्निकेमन्वन्तरे देवि महत्म्ये शुम्भनिशुम्भसेनानीधूम्रलोचनवधो नाम षष्टो ध्यायः ॥
आहुति
ॐ क्लीं जयन्ती साङ्गायै सशक्तिकायै सपरिवारायै सवाहनायै महाहुतिं समर्पयामि नमः स्वाहा ॥